Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Historický vývoj stavů spárkaté zvěře na našem území


Kamil Turek, Jozef Bučko, Josef Kahuda, Pavel Tomeček, č. 1/2017, s. 22-25

Stavy spárkaté zvěře se v průběhu desítek tisíc let na území České republiky významně měnily zejména v důsledku změny klimatu. Vyskytovali se u nás jak sobi, kamzíci, tak pratuři či losi, kteří byli vyhubeni ve středověku, nebo zubři vyhubení v polovině 18. století. V těchto dobách byla zvěř působící škody často silně redukována.

K objasnění souvislostí týkajících se vývoje stavů zvěře v České republice nám můžou pomoci údaje o lovu jednotlivých druhů z myslivecké evidence publikované Českým statistickým úřadem od roku 1950 včetně dat z národních parků a vojenských lesů. Pro porovnání byly použity i údaje Poľovníckej štatistickej ročenky SR 2015 z NLC ve Zvolenu. Stavy zvěře jsou zaznamenávány na základě dlouholetých zkušeností mysliveckých hospodářů všech honiteb v ČR.

Srnec obecný je naší dlouhodobě nejpočetnější spárkatou zvěří, i když byl v západní Evropě v minulých staletích místy vyhuben. V roce 1950 dosahoval odlov 43 148 kusů což je 5,94 kusů na 1000 ha honební plochy. Nejvíce se v ČR srnčí zvěře ulovilo v roce 2009 (131 875 ks), - 19,22 kusů/1000 ha. Reálné stavy srnčí zvěře před lovem se mohou dnes v ČR pohybovat kolem 300 tis. kusů. Pro srovnání: na Slovensku bylo uloveno nejvíce kusů v roce 2015, a to pouze 5,6 ks/1000 ha. Daleko vyšší odlovy této zvěře jsou na Moravě než v Čechách západních. Může to být dáno větším zastoupením jehličnatých lesů a také větším počtem prasat v západní části ČR.

Prase divoké je v současnosti naší nejčastěji lovenou spárkatou zvěří. V roce 2015 byl uloven rekordní počet černé zvěře, a to 186 148 kusů (27,06 ks/1000 ha), to je oproti odlovu 198 kusů v roce 1950 (0,03 ks/1000 ha) 940násobek. V meziválečném období žili ve volnosti divočáci souvisleji jen na jihovýchodní Moravě a v Karpatech. Tereziánské nařízení z roku 1770 a Josefský lovecký patent z roku 1786 postavily černou zvěř mimo zákon a její chov se povoloval pouze v oborách. Nárůst populace prasat v posledních dvaceti letech je v ČR (5,2násobek) obdobný jako na Slovensku (5,3násobek). Reálné stavy černé zvěře mohou v ČR po metání selat dosahovat až 300 tis. kusů. Pro srovnání: na Slovensku bylo uloveno v roce 2015 pouze 12,3 ks/1000 ha. Divočáků se loví daleko více v Čechách, než na Moravě, a to až 70 prasat na 1000 ha honební plochy.

Jelen evropský (jeho západní poddruh) je v současnosti u nás hojně rozšířen, i když tomu tak vždy nebylo. Literatura popisuje, že byl poslední jelen na Šumavě uloven v roce 1820. V ČR jsou chováni i jeleni bílí dovezení z Kavkazu a Iránu počátkem 18. století. Po první světové válce (1924) se u nás ulovilo jen 1790 kusů jelení zvěře. V roce 1950 dosahoval odlov 3346 kusů (0,46 ks/1000 ha). Nejvíce se v ČR jelení zvěře ulovilo v roce 2015 (23 990 ks), což je 3,46 ks/1000 ha. Reálné stavy jelení zvěře se mohou dnes v ČR pohybovat kolem 50-60 tis. kusů. Pro srovnání: na Slovensku je uloveno v přepočtu na 1000 ha až 7,2 kusů jelení zvěře, což je téměř jednou tolik než v ČR, a to i přes jednoznačně větší výskyt velkých šelem, které se zřejmě při lovu soustředí na černou a srnčí zvěř.

Výskyt jelení zvěře je soustředěn do oblastí pohraničních hor a také Nízkého Jeseníku, Brd, Křivoklátska a částečně na Vysočinu. Nejvyšší odstřel v Krušných horách dosahuje až 50 kusů jelení zvěře na 1000 ha.

Mufloní zvěř se prokazatelně na naše území dostala v padesátých letech 19. století, a to do obory u Hluboké nad Vltavou. Ovšem již dříve jsou zmínky o divokých ovcích, které se u nás objevovaly. Soudí se, že muflon je zdivočelou formou domácích ovcí chovaných v Malé Asii, na Korsice a na Sardinii. U nás byli nejdříve mufloni chováni výhradně v oborách (1924, odlov 19 ks). V roce 1950 bylo v ČR uloveno 190 kusů mufloní zvěře (0,03 ks/1000 ha). V roce 2015 bylo uloveno maximum (9688 ks), což je 1,41 ks/1000 ha. Pro srovnání: na Slovensku bylo tento rok uloveno 1,2 ks/1000 ha. Česká populace může dosahovat 25 tis. kusů. Dnes je tato zvěř rozšířena prakticky už souvisle po celém území ČR, s výjimkou nejvyšších částí pohoří. Nejvyšší odlovy dosahují 15 až 30 ks/1000 ha. Čeští mufloni jsou z mysliveckého hlediska mimořádně kvalitní, jelikož ještě v roce 2009 obsazovali devět z deseti předních příček světové tabulky CIC (tabulky pro hodnocení trofejí, pozn. red.).

Daněk skvrnitý pochází z Malé Asie a východního Středomoří. Na Moravě byla první zmínka o chovu daňka již z roku 1465. V roce 1950 bylo uloveno 689 kusů (0,09 ks/1000 ha). Nejvíce daňků bylo uloveno rovněž v roce 2015, a to 19 033 jedinců (2,77 ks/1000 ha), což představuje 27násobný nárůst. Dle zpětného propočtu mohou stavy této zvěře v ČR přesahovat 50 tis. kusů. Pro srovnání: na Slovensku je loveno 2,0 ks/1000 ha a rychlost růstu populace není tak strmá. Daněk dnes žije kromě vysloveně horských oblastí prakticky všude. Největší odlovy jsou stále dosahovány v oborních chovech a pohybují se v těchto lokalitách kolem 40 kusů na 1000 ha honební plochy.

Jelen sika se v ČR chová ve dvou poddruzích - japonský a Dybowského. Sika k nám byl dovezen roku 1897 a choval se v oborách na Plzeňsku, odkud se dostal před druhou světovou válkou do volnosti. V roce 1966 se u nás ulovilo 276 siků (0,04 ks/1000 ha). Rekord byl dosažen v roce 2015 se 14 571 jedinci (2,12 ks/1000 ha). Jeho stav se podle míry odstřelu tedy za toto období zvýšil dvaapadesátkrát a jedná se o nejrychleji rostoucí populaci introdukovaného kopytníka. Jarní stavy mohou v ČR přesahovat 40 tis. kusů. Pro porovnání: na Slovensku se jelen sika chová v jedné či dvou oborách a jeho stavy zde dosahují pouze 56 kusů!

Jelen sika se vyskytuje hlavně v západních Čechách, kde se loví až kolem 50 siků na 1000 ha. Významnější populace je také na Zábřežské a Drahanské vrchovině. Zhruba na 30 % území výskytu jelena evropského se vyskytuje i jelen sika a bohužel se zde oba druhy mezi sebou kříží, což je povážlivá situace vyžadující razantní řešení, nechceme-li přijít o naši královskou zvěř.

Kamzík horský k nám byl dovezen z Alp, do Lužických hor roku 1907 a do Jeseníků v roce 1913, i když v ČR v pravěku žil jeho prapředek. V roce 1966 se ulovilo v ČR pouze 5 kusů a největší odstřel kamzíků dosahoval v ČR 328 kusů, a to v roce 1992. Posledních 10 let se pohybuje odlov v ČR stabilně kolem 20 kusů. Dle zpětného propočtu může být v ČR kolem 150 jedinců (dle myslivecké evidence 350). Pro srovnání: na Slovensku se vyskytují dva poddruhy kamzíků, až 1028 kamzíků vrchovských tatranských a 178 kamzíků vrchovských alpských, přičemž populace kamzíků je momentálně na svém vrcholu.

Jelenec běloocasý byl do Čech introdukován v roce 1853 do okolí Dobříše, kde se loví dodnes. Roku 1985 z Finska na Moravu, kde se dnes vyskytuje největší chov, a to do obory ve Fryčovicích u Frýdku-Místku. V roce 1966 byly v Čechách uloveny dva kusy této zvěře a v rekordním roce 2015 bylo uloveno maximum (126 kusů). Již čtyřicet let se v Čechách stabilně loví mezi třiceti až sto kusy této zvěře. Jejich stavy se dlouhodobě pohybují kolem 500 kusů a na Slovensku se chová pouze do deseti kusů.

Los evropský se na našem území stabilně vyskytoval ještě v 13. až 14. století. V novodobé historii se los zatoulal do okolí Litoměřic v roce 1957 a až v roce 1974 se v Čechách narodilo zřejmě první mládě. Populace se v jižních Čechách začala stabilizovat v okolí Lipna a již třicet let se dle sčítání myslivců pohybuje mezi dvaceti až třiceti kusy. Jen v roce 1996 bylo uváděno 60 kusů, ale tehdy šlo asi jen o to, zdůvodnit povolení odlovu šesti kusů, který se tento rok opravdu uskutečnil. V roce 2016 byl zaznamenán nešťastný úhyn losice a losíčete u Brna.

Koza bezoárová byla zřejmě dovezena ve středověku z Malé Asie na ostrovy ve Středomoří a do Řecka. Roku 1953 byla dovezena do obory na Pálavě, kde se udržovalo několik desítek kusů zkřížených s kozou domácí. Chov byl v této oblasti roku 1996 přemístěn k České Lípě. Posledních padesát let se stavy kozy pohybují mezi dvaceti až padesáti kusy. V roce 1967 se ulovily první tři kusy a nejvíce kusů (19) se ulovilo v roce 1993 a 1995. Dnes se loví ročně jen jednotlivci.

Závěr

Kopytníci jsou dnes naší nejvýznamnější lovnou zvěří a stavy většiny z nich utěšeně narůstají. Na druhou stranu tato zvěř působí citelné škody na lesních i zemědělských porostech. Okusem trpí zejména listnaté dřeviny a jedle, která bez ochrany v ČR prakticky neodrůstá. Velikým problémem je také šíření jelena siky, který se kříží s naším západoevropským jelenem. V porovnání se Slovenskem narůstají u nás populace zvěře (kromě jelenů evropských) rychleji, i když jim zejména s redukcí prasat jistě pomáhají velké šelmy. Také je třeba říci, že i když je u nás povolen lov pouze „průběrných“ jedinců, nejsou již stanoveny v zákoně za porušení žádné sankce. Dnes se dá hovořit o chovu zvěře pouze v honitbách Vojenských lesů a statků, s. p., v národních parcích. Ve volných honitbách se bohužel často setkáváme s přednostním lovem mladých, ale silných trofejových kusů, což nemá s myslivostí nic společného.


Ing. Kamil Turek, Ph.D., DiS. - Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek-Místek
Ing. Jozef Bučko, PhD. - Národné lesnícke centrum - Ústav lesných zdrojov a informatiky vo Zvolene
Ing. Pavel Tomeček, Ph.D. - Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek-Místek
Ing. Josef Kahuda - Český statistický úřad

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu