VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Věstonická nádrž je místem různých zájmů - a během dlouhých let byla také místem vášnivých sporů. Dohadování o nejlepším či nejméně špatném využívání nádrže z pohledu různých zájmů se postupem času změnilo v debatu o posvátné hladině. Nakonec se Věstonická nádrž stala příkladem spravedlivého kompromisu: takového, kdy žádný z aktérů sporu není s výsledkem spokojen a žádného účelu není beze zbytku dosaženo.

Momentální hladina 170,0 to splňuje beze zbytku: podle Českého ústavu ochrany přírody byla nejvyšší možná hladina, při níž ještě bude mít příroda aspoň trochu dobré podmínky, maximálně 169,5 m n.m. Podle Povodí Moravy byla nejnižší bezpečná hladina, na kterou ostatně byla nádrž projektována a kolaudována, 170,35 m n.m.

V době, kdy bylo na MŽP rozhodnuto o hladině 169,5, se začaly budovat ostrovy, které měly přinést další plochu souše, vytvořit cenná stanoviště a usnadnit alespoň trochu migraci organismů. Ostrovy byly vybudovány tak, aby dobře fungovaly při hladině 169,5 a aby přečkaly za případné povodně krátkodobé zaplavení značné jejich části. Ovšem se skončením prací skončila i snížená hladina a ostrovy se ocitly pod vodou a staly se tak možná největšími podvodními ostrovy - to je ostatně důvod, proč práce dodnes nebyly převzaty a nebyla uzavřena dotační akce Státního fondu životního prostředí.

Od té doby je hladina 170,0 pečlivě udržována jako výsledek dlouhého hledání toho nejlepšího. Zdá se, že dlouhé hledání v tomto případě ale nebylo korunováno nalezením toho nejlepšího. Z pohledu přírody tato hladina znamená minimum mokřadů a pro mnoho živočichů i rostlin velmi nevlídné až žádné životní podmínky. Z pohledu vodohospodářského účelu tato (ale i jakákoliv jiná naprosto neměnná) hladina znamená prakticky nulové využití nádrže. V posledních horkých letech jsme se setkávali se situací, kdy na třetí nádrži hladina výrazně poklesla, ale druhá nádrž udržuje posvátnou hladinu za všech okolností. Rozdíl ve výšce hladiny mezi druhou (Věstonickou) a třetí nádrží byl i více než 1 a půl metru. Znamená to, že třetí nádrž poskytla miliony m³ na udržení minimálního průtoku v Dyji a pro účely závlah v období extrémního sucha. Věstonická k tomu nepřispěla ani kyblíkem, protože by nemohla udržet posvátnou hladinu. Její vodohospodářský efekt tedy byl v této době nulový (snad s výjimkou odparu vody, což je pro třetí nádrž další nevítaný efekt).

Povodí Moravy se pustilo do hledání lepšího způsobu využití nádrží, jehož cílem není hladina spravedlivého kompromisu, který se nelíbí vůbec nikomu, ale nalezení takového řešení, které bude znamenat oproti současnému stavu výrazné zlepšení z hlediska jakéhokoliv zájmu. Jednou z výchozích úvah byla otázka, zda opravdu musí být hladina konstantní po celý rok - nevhodné změny hladin ve špatnou dobu můžou znamenat velmi negativní vlivy, ale kolísání hladiny správným směrem ve správnou dobu také představuje velkou příležitost pro přírodu a může být v souladu s praktickým využitím nádrže k vodohospodářským účelům.

Další úvahou je to, že většinu druhů nezajímá ani tak nadmořská výška, jako spíš plocha mělčin a rozloha souše. V tomto směru je současný stav dosti neuspokojivý a zasluhuje změnu. I tady je prostor pro hledání užitečných opatření. Některá z nich Povodí úspěšně testuje a příkladem může být třeba použití plovoucích ostrovů, které mohou sloužit jako hnízdiště rybáka a současně jako vlnolamy pro ochranu stávajících ostrovů před důsledky vlnobití.

O jakémkoliv záměru je zdravé pochybovat a hledat, co by se dalo udělat lépe a účelněji. Každopádně je pro dobrý výsledek potřebná zejména spolupráce a pochopení pro ostatní zájmy v území. Je skvělé, že je v současné době dle mého mínění hladina ochoty ke spolupráci mezi vodohospodáři a ochranou přírody na historickém maximu.

Ing. Stanislav Koukal, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, ředitel regionálního pracoviště Jižní Morava.