VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Environmentální žal je zanedbávaným smutkem, neboť emoce spjaté s ohrožením či zánikem přírody zatím nejsou v západní kultuře vnímané jako legitimní. (Leslie Davenport)

 Jsem součástí generace, která prožila v raně dospělém věku radosti a naděje devadesátých let dvacátého století - naději na zvyšující se bezpečí, radost ze svobody, naději na zlepšení vztahu k přírodě i k sobě samým… Velké naděje. Velká očekávání. Jejich postupné zmrhání v posledním desetiletí na mne doléhá, tím spíše, že se na něm právě má generace výrazně podílí.

Zároveň se dlouhodobě, vědomě i podvědomě bráním jakémukoliv fundamentalismu, programové angažovanosti - negativních zkušeností s nimi, přímých i nepřímých, je prostě příliš mnoho. Ocitám se tak často v poloprázdném či téměř pustém středu: na jedné straně odpůrci uskromnění se, sebeomezení ve prospěch následujících generací, přírody, krajiny, bez pokory k potřebám a zájmům jiných, na druhé straně zapálení bojovníci, vyhranění, zcela přesvědčení, se svou pravdou - skutečnou i zblázněnou. Přesto rozumím těm z generace našich dětí, pro které je stav světa natolik neuspokojivý a nereflektovaný, že je pro ně zdrojem hlubokého smutku, či dokonce vzteku.

Vždy jsem se stranil ideologizujícího umění. Z mnoha důvodů. Součástí naší tvorby však logicky je to, co se nás osobně dotýká, co je pro nás důležité. Umění má schopnost silně promlouvat proti něčemu či ve prospěch něčeho, tj. být angažovaným v tom původním, nezabarveném, nezprofanovaném smyslu, být dílem, jehož prostřednictvím se stáváme osobně účastnými… Právě proto stále častěji přitakávám umění, které tak činí, reflektuje stav našeho světa a našeho vztahu k němu. Je pro mne prostorem, v kterém se umím potkat s lidmi o generaci mladšími, s lidmi mimo mou bublinu, mimo můj poloprázdný střed. Pochopitelně ani zdaleka nepřitakávám každému dílu, které tato témata reflektuje, naše percepce je vždy dána mnohým: osobním vkusem, osobní historií, dětskými vzpomínkami - naší vnitřní matricí, o které jen tušíme, čím vším je vytvářena. 

Protože mám rád poezii a výtvarné umění, dlouhodobě je sleduji. Již delší dobu tak vnímám, že zajímavých prací, které se vztahují k environmentální problematice, přibývá. Jsem tomu rád. Naším cílem bylo zprostředkovat vám některé z nich v tomto čísle Veroniky, včetně diskurzu, který je a jejich vnímání a interpretaci doprovází.