VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Když jsem byl před třemi roky garantem čísla nazvaného Krajina z vlaku, byl velký balík článků věnován tehdy aktuálnímu tématu - přípravě vysokorychlostních tratí. S velkou nadsázkou jsem říkal, že vysokorychlostní tratě budou největší změnou v naší krajině od kolektivizace. Když se postupně skládalo toto aktuální číslo, stále více mi připadalo jako pokračování, druhý díl. Jestli a případně kdy budou vysokorychlostní tratě v Česku realizovány, je velká otázka. Budou-li na ně finance, bude-li na ně vůbec k mání kamení. Podstatně více jsou v současné hře jiná témata, která mohou znamenat zásadní změnu krajiny. Jsou to především fotovoltaické, a ještě o něco víc větrné elektrárny.

Aktuálně toto téma budí velké vášně v souvislosti se schvalováním takzvaných akceleračních oblastí pro obnovitelné zdroje. Alespoň takto to ukázalo květnové veřejné projednávání změny Územního rozvojového plánu. A to šlo „jen“ o aktualizaci národního dokumentu územního plánování, který by v některých územích „jen“ poněkud zjednodušil proces povolování větrných a fotovoltaických elektráren.

Situace, že u nás znovu budou růst nové fotovoltaické areály, a navíc ještě i parky větrných elektráren jako houby po dešti, rozhodně vyvolává diskuse. Ponechme stranou účinky těchto staveb na člověka i přírodu, o tom existuje spousta informací i dezinformací. Podívejme se spíše na to, co to může znamenat pro naši krajinu. Osobně největší zlomovou změnu vidím v tom, že jde o navyšování rozloh plošných technických prvků ve volné krajině v případě areálů fotovoltaiky. Obdobně jsou na tom i tubusy větrných elektráren s vrtulemi aktuálně sahajícími do výšky až 250 metrů. Do nejvyšší stavby Česka, kterou jsou dva stožáry vysílače Liblice B u Českého Brodu s výškou 355 metrů, ještě chybí kus. Ty jsou ovšem dosti subtilní a ojedinělé. Pokud se budou stavět větrné parky o větším počtu věží, minimálně opticky budou rovněž vnímány jako stavby plošné.

V tomto čísle se tak můžete seznámit, jak vlastně probíhá odborné posuzování záměrů na budování areálů obnovitelných zdrojů energie. Také se dozvíte, jak se v rámci záměrů řeší podpora zájmů ochrany přírody, ale i to, že třeba pro některé živočišné i rostlinné druhy můžou být areály obnovitelných zdrojů energie vítaným biotopem. Určitě je třeba si také uvědomit, že se jedná o stavby dočasné a plánované na odhadem 30 let, že jejich budování se už postupně děje a dít bude a že větrné a fotovoltaické elektrárny nejsou jediným významným aktuálním typem proměny naší krajiny.

Dalším jsou určitě rekonstrukce a budování malých vodních nádrží. Jeden z textů vás tedy provede zábavnými peripetiemi práce biologa pohybujícího se okolo těchto rybníčků. Stejně tak můžete ochutnat práci dendroložek, neboť stromy se nejen vysazují, ale i kácí, což je věc u vzniku staveb veřejně sledovaná i diskutovaná. Novinky přicházejí taky v nových vědeckých možnostech částečně posouvajících monitoring dějů v přírodě do laboratoří.

Krajina srdce Kateřiny Lagner Zímové je v Novohradských horách, má evropská krajina prostřednictvím Azorských ostrovů umožní malé nakouknutí do Afriky a Ameriky. Pouť k buku pánů Bučka a Laciny vás zase zavede k samýn kořenům časopisu Veronica, což se obzvláště v roce jeho 40. výročí náramně hodí. Odborníci z Jihočeské univerzity nás zavedou k takové přírodní zajímavosti, jakou jsou visutá údolí. A samozřejmě se můžete těšit na další články i pravidelné rubriky.

Prázdniny jsou za humny, tak si prázdniny a dovolené užijte s tímto naším číslem třeba opět ve vlaku, u rybníka, pod slunečníkem nebo sluneční elektrárnou, pod větrníkem nebo s větrníkem v ruce - ty jsou totiž v Brně stejně nejlepší na světě.

Roman Barták

Pozn. redakce: Druhou plánovanou část rozhovoru s Janem Švédou přineseme v následujícím čísle