|
Vstup pro předplatitele: |
Říční hrnek
jsme našli
v osikovém břehu
Ptáci z něho pili
ryby z něho pily
Ptáci, laně a filozofové
ale snad nebude hned nejhůř
v důvěřivém kruhu
čistá vodo
mít tě blízko
být ti blízko
by mi pro začátek
stačilo
(Jiřina Salaquardová)
Na redakční anketní otázku
Co nebo kdo ho/ji přivedl/a/o do Veroniky?
odpovídá Bohdana Fabiánová
Mým prvním číslem v časopisu Veronica bylo dvojčíslo 5-6/2013. Dávný kamarád Václav Štěpánek se po odchodu stálé šéfredaktorky ke konci roku 2012 ujal po letech redakce a při své pedagogické práci na Masarykově univerzitě vytvořil do podzimu 2013 čísla 1, 2-3 a 4. A pak jsme se potkali, on zavalen prací, já na rozcestí, v podstatě bez budoucnosti tvůrčí práce. Veroniku jsem znala jen jako občasný čtenář a z několika letmých návštěv redakce v devadesátých letech. Slovo dalo slovo a Václav mě pozval na pohovor s Yvonnou Gaillyovou, ředitelkou základní organizace ČSOP, která je vydavatelem časopisu. Členové redakční rady se stali mými stálými a milými spolupracovníky a můj život byl obohacen o řadu osobností, jejichž zápal mě přivedl na bezvýhradnou stranu ohrožené přírody a krajiny. Jen mi od samého začátku bylo líto, že už nedokážu jet na úplně plný plyn, hořet silnějším plamenem. Stále více ve mně dnes vítězí pocit, že nejlepší, co můžu pro budoucnost dnes čtyřicetiletého časopisu Veronica udělat, je předat jeho redakci někomu o generaci mladšímu… Václav mi připomněl knihu Kazatel, tak jen maličko parafrázovaný úryvek: … je čas sázet a čas sadbu vytrhat, čas chovat a čas odmítat, čas promlouvat i čas utichnout.
Bohdana Fabiánová