Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Fotografické putování s Tomislavem Pivečkou


Pavel Klvač, č. 4/2010, str. 27

Fotografa Tomislava Pivečku není třeba čtenářům Veroniky dlouze představovat (viz např. Galerie fotografů ve Veronice 1/1998, s. 23). Na jaře letošního roku oslavil autor své sedmdesáté páté narozeniny výstavou v galerii Stará radnice v Rousínově.

Byl to právě tento časopis, kde jsem se s Pivečkovými fotografiemi černobílých krajin setkal poprvé. Okamžitě mě upoutaly, a to hned ve dvojím smyslu. Jednak svým znamenitým fotografickým vyvedením, na druhé straně pak regionální blízkostí. Byla na nich zachycena krajina, kterou jsem dobře znal, avšak způsobem, který mi otevřel oči ke zcela novému vnímání jejích krás a pozoruhodností.

Rousínovsko vskutku není krajinou uhrančivou. Žádná dech beroucí scenerie, žádná monumentální přírodní dramata. Krásu této krajiny je třeba hledat a nacházet v důvěrném každodenním kontaktu. Jenom vnímavý poutník má předpoklady pro objevení jejího skromného půvabu. Jenom člověk s citlivou duší jí dokáže porozumět a navázat s ní intimní dialog, jak se to neopakovatelným způsobem podařilo fotografu Tomislavu Pivečkovi. Pivečkova cesta krajinou je cestou poutníka.

Díky Pivečkovým fotografiím jsme na tuto tichou pouť přizváni i my, diváci, obdivovatelé Pivečkových fotografií. Spolu s autorem se vydáváme po polních cestách mezi lány nekončících polí, spočineme ve stínu letitých stromů, můžeme rozjímat u křížů, božích muk a kapliček. Necháváme se pozvat do starých zahrad s vysokokmennými ovocnými stromy i na opakované procházky kolem potoka Rakovce. Putujeme od drobnokresby jemných detailů přes mistrně komponovaná zákoutí až k širokým záběrům krajinných celků.

Jsou to cesty vždy inspirativní, občerstvující unavenou duši. Cesty povznášející, ale i angažované - upozorňující na nesamozřejmost a křehkost všech těch obyčejných všedních krás, které pod tlakem uspěchaných a neuvážených lidských zásahů často nenávratně mizí.

Fotografie Tomislava Pivečky jsou povzbuzující poutí za krajinou paměti, v jejímž pozadí je cítit jasný životní postoj i naléhavé poselství.

Pavel Klvač
sociolog

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu