VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Krajina je dnes prostorem střetu veřejných zájmů. Na jedné straně stojí ochrana přírody, krajiny, biodiverzity a krajinného rázu, na druhé straně rozvoj energetiky, infrastruktury či sídel. Správně by sem měly patřit i časté dezinformační kampaně, které ovlivňují veřejnost ve prospěch různých vlivových skupin, tato kategorie však naštěstí nemá prostorovou informaci, tak pro potřeby tohoto článku budeme dělat, že neexistuje. Rozhodování o tom, kde lze konkrétní záměr realizovat a kde už by znamenal nepřijatelný zásah, nelze opřít o jediné kritérium nebo názor. Multikriteriální analýza v prostředí geografických informačních systémů (GIS) je v tomhle směru praktický pomocník. Poskládá různá omezení a hodnoty přes sebe tak, aby bylo vidět, kde to bude relativně hladké, kde složité a kde se to nejspíš nevyplatí ani zkoušet. Navíc pokud měly geografické informační systémy nějaký důvod vzniku, tak to byla právě multikriteriální analýza, která si o využití GIS vyloženě říká.

Základní princip je jednoduchý, každému místu v krajině lze přiřadit určitou míru citlivosti podle toho, jaké hodnoty se v něm překrývají. Některé prvky představují prakticky nepřekročitelné limity, například maloplošná zvláště chráněná území (národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památka a přírodní památka), kde je zásah do předmětu ochrany nepřípustný. Jiné faktory mají hodnoticí charakter. Zde lze jmenovat prvky územního systému ekologické stability, přírodní parky, evropsky významné lokality a ptačí oblasti, případně konkrétní typy biotopů nebo habitatů. Ty sice nemusí záměr automaticky vylučovat, ale významně ovlivňují obtížnost jeho povolení, rozsah požadovaných podkladů i výsledné podmínky realizace.

Výše uvedené jevy slouží jako vstupy. Každý vstup představuje určité kritérium, jak moc je složité v dané lokalitě realizovat záměr. Každému kritériu je přiřazena váha na předem definované stupnici, například od minimální komplikace až po praktickou nerealizovatelnost záměru. Čím vyšší bodové ohodnocení, tím složitější je zásah z pohledu zákonné ochrany. Výsledná mapa pak vzniká prostým součtem těchto vah v každém místě území. Princip je srozumitelný. Čím více cenných nebo citlivých prvků se na jednom místě překrývá, tím vyšší je celkové skóre a tím komplikovanější je zde umístění záměru.

Důležitá je přitom práce s daty. Jednotlivé vrstvy jako například chráněná území, prvky ekologické stability, soustava Natura 2000 či mapované biotopy pocházejí z různých zdrojů a v různých měřítkách. Tato data je nutno najít, sjednotit, prostorově omezit na řešené území a často doplnit o obalovou zónu, která zohlední i širší kontext v rámci řešeného území. Každý faktor je zpravidla zpracován i jako samostatná tematická mapa, aby bylo zřejmé, co přesně do výsledku vstupuje. V kvalitně zpracované analýze se navíc nepracuje jen s dostupnými digitálními daty, ale vytipované plochy se ověřují v terénu a konzultují s odborníky, aby se předešlo situaci, kdy rozhodujeme podle zastaralých, příliš obecných podkladů či podkladů zavádějících.

Specifickou roli hraje hodnocení biotopů a druhová ochrana. Na rozdíl od legislativně vymezených území jde o detailnější ekologickou informaci, která může nabývat různé hodnoty podle míry přírodnosti, zachovalosti a významu konkrétního stanoviště v rámci širší krajiny. Přírodní a málo narušené biotopy obvykle získávají mnohem vyšší bodové ohodnocení než biotopy silně ovlivněné člověkem. Do hodnocení se promítá také prostorová návaznost, tedy zda jde o izolovaný fragment, nebo součást většího funkčního celku. Nezřídka se do analýzy zahrnuje i výskyt zvláště chráněných druhů, případně se pracuje s tzv. deštníkovým druhem, jehož ochrana nepřímo reprezentuje širší ekologické nároky území a jeho stav (typicky tetřívek obecný). Takový přístup umožňuje už v rané fázi identifikovat plochy, kde bude nutné počítat s detailními terénními průzkumy, sezónními omezeními prací nebo úpravou samotného návrhu záměru. Tato část analýzy často vyžaduje zkušenost a odbornou znalost krajinných ekologů, jejichž přítomnost je jak v území, tak při přípravě podkladů nezbytná.

Výsledkem takto navržené analýzy není prostá binární mapa, která by říkala, zde ano a zde ne, ale škála realizovatelnosti. Území s nízkým součtem bodů představují plochy, kde lze očekávat relativně hladší průběh povolovacího procesu. Střední hodnoty signalizují potřebu podrobnějšího posouzení, případně kompenzačních opatření nebo sezónních omezení prací. Nejvyšší hodnoty na mapě upozorňují na místa, kde by zásah znamenal zásadní konflikt se zájmy ochrany přírody a kde je vhodné se realizaci záměru vyhnout. Barevná kategorizace na mapě pak funguje jako rychlá orientace. Většinou ctí zažité barvy; zelená obvykle znamená „z hlediska ochrany přírody relativně klid“, oranžová „tady pozor“, případně červená „stop“.

Důležité je, že multikriteriální analýza nekončí samotnou mapou. V praxi na ni navazuje řada dalších postupů, konzultací a vyhodnocení, výběr perspektivních variant, podrobnější projektová příprava, analýza viditelnosti a vizualizace záměru kvůli posouzení krajinného rázu, cílené terénní průzkumy a teprve poté formální hodnocení zásahu do chráněných zájmů a případně proces EIA (posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, anglicky environmental impact assessment). Multikriteriální analýza tak funguje jako nástroj, který pomáhá soustředit čas a pozornost tam, kde má projekt reálnou šanci, a naopak včas odhalit lokality, kde je realizace vyloučena.

Závěrem je však nutné zdůraznit, že i přes matematickou podobu nejde o čistě objektivní výpočet. Rozhodnutí o tom, jakou váhu jednotlivým faktorům přiřadit, je vždy do určité míry hodnotové. Odvíjí se od interpretace právních předpisů, aktuálních metodik i širšího veřejného zájmu. Multikriteriální analýza nepředstavuje náhradu rozhodování, ale jeho podporu. Pomáhá strukturovat informace a identifikovat problémová místa dříve, než dojde k podrobnému projektování. Pokud je metodika jasně popsána, data jsou aktuální a váhy zdůvodněné, může být multikriteriální analýza velmi účinným nástrojem pro racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny.