Čtení na tyto dny

Česna

Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst

V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo

Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

Rubrika - Fejeton / Esej

Fejeton železniční


Václav Štěpánek, č. 2/2023, s. 34-35, pro předplatitele
Otec se narodil na Vrútkách, na středním Slovensku, nedaleko Turčianského Svätého Martina, kde byl můj děda zaměstnán jako kovář v dílnách košicko-bohumínské železniční magistrály (ona vlastně tehdy ta magistrála vedla až do...

Kdo se bojí ohně


Jiří Sádlo, č. 4/2022, s. 11
Kromě stovky jiných dělení jsou dvě odlišné ekologie v tom smyslu, že jedna je ta venkovská, která zná oheň, vodu, les, louku a krávu, a umí s nimi nějak zacházet. Taky zná invazní kytky, mimochodem. No a druhá je ta městská, která to...

Všechno, co potřebuješ, je láska


David Veselý, č. 3/2022, s. 7-9
„All You Need is Love“, zpívají Beatles ve své známé písni. Ale já jsem si tento slogan nevypůjčil od dvojice Lennon/McCartney. Tuhletu parafrázi jsem totiž vzal z přednášky na migrační konferenci v Holandském Groningenu....

O migraci ryb a životě „po řecku“


Tomáš Lotocki, č. 3/2022, s. 28
Ve starořeckých městských státech existovala místa zvaná shromaždiště neboli agory. Kolem nich se soustředil život svobodných řeckých občanů (svobodnějších než jakýkoli člověk své doby byl a než bude ještě dlouho potom). Řešil se...

Rudolf Janda, fotograf, jenž první objevil truchlivé kouzlo ostravských hald


Václav Štěpánek, č. 2/2022, s. 2-3
V čísle Veroniky věnovaném těžební činnosti a jejím důsledkům nelze nevzpomenout jednu z legend československé fotografie, frenštátského rodáka JUDr. Rudolfa Jandu (1907-2000). Většina těch, kteří se zajímají o fotografii, jej znají...

Bývala za plaňkovým plotem cesta do pole aneb o krajinném žalu a zbytkové naději


Petr Čermák, č. 1/2022, s. 2-3
Sedím u našeho stolu a dívám se na obraz Josefa Vondráčka. Je na něm Petrkov na Vysočině - chalupy, plaňkové ploty, křivolaké švestky a ústí cesty z pole do vsi. Scenerie, které mi jsou od dětství blízké. Segmenty krajiny, které už za...

Cestou na Grotleské písky


Tomas Espedal, č. 4/2021, s. 29, pro předplatitele
Na pevninu vystoupíme v Bremangeru. Vyrážíme směrem ke Grotle. Zpátky na pobřeží. Je teplo, jdeme po cestě, všímáme si zahrad a domů, garáží a aut, v šude známky zbohatlictví. Jsme bohatší a stavíme ošklivější domy. Nové domy jsou...

Protější stráň


Matěj Hořava, č. 3/2021, s. 49
Šel jsem nocí z brněnského sídliště Líšeň směrem k Hádům. A pak lesem podél silnice. Jako bych opět putoval do Křtin. Šel jsem sám nocí směrem k Ochozu. U božích muk jsem jako kdysi hromovým hlasem zakřičel: Aj hle, Kříž Páně,...

Zkusmý průklest pomezními hvozdy aneb proč odcházejí lesy. Esej o lesích, smrti stromů a hledání vody v granitové krajině


Pavel Pokorný, č. 2/2020, s. 30-33
Pod apokryfním názvem „Zbytky přirozených lesů ve vyšší poloze Jihlavských vrchů“ publikuje v roce 1956 Jaromír Málek v zapadlém sborníku Vysoké školy zemědělské v Brně svůj prvý zásadní příspěvek k poznání...

Mezi špičkami ledovců


Ema Wayan Danielová, č. 3/2019, s. 29
Vítězná esej 6. ročníku Vyšehradské literární soutěže pro rok 2019 „Ve stopách Grety Thunbergové“ Inspirováni mladou aktivistkou Gretou Thunbergovou jsme se i my a naši soutěžící tento rok zapojili do celosvětového...

Vratička z Popa Ivana


Jan Lacina, č. 4/2018, s. 14-17
Básník S. K. Neumann snesl začátkem třicátých let do své rozjímavé knížky o Podkarpatské Rusi z nejvyšší hory Huculských Alp enciány, tedy hořce. Nevím, který druh měl na mysli, neboť na tamních poloninách roste hned několik druhů....

Na medvědy se Stanislavem Lolkem a T. G. Masarykem


Jan Lacina, č. 3/2018, s. 38-39
Mezi více než čtyřiceti studenty, kteří v letech 1878-1899 navštěvovali slavnou krajinářskou školu Julia Mařáka, byl zvláštní osobností Stanislav Lolek (1873-1936). Před nástupem na pražskou malířskou akademii roku 1895 se totiž stal...

Tajné zákoutí


Dušan Trávníček, č. 3/2018, s. 43
Na začátek října je hodně teplo. Vcházím do dávno zapomenutého sadu. Ze staré třešně na mne jukne veverka. „Co tady pohledáváš?“, jako bych telepaticky vnímal její otázku. „Třeba bych si tě chtěl...

Chvála zpustlé zahrádky potřetí


Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20
Před lety jsem už dvakrát do Veroniky (v 5. číslech let 2002 a 2006) psal o zahrádce jednoho detašovaného pracoviště Akademie věd České republiky v brněnských Pisárkách. Pěl jsem chválu na pozemek, který zpustl především díky tomu, že...

Kam zmizela výhybka číslo 6?


Mojmír Vlašín, č. 2/2017, s. 39
Bylo to v roce 1984, když jsem pátral v Bílých Karpatech po výskytu užovek stromových, hadů tehdy v této oblasti téměř neznámých a opředených pověstmi. Přijel jsem na nádraží Vlárský průsmyk a připadal jsem si, že jsem na konci...

Letní chodec na lesní cestě


Pavel Švanda, č. 4/2016, s. 19
Brzy tomu bude dvě stě let od chvíle, kdy do našich lesů vyrazil první chodec ze záliby, bez viditelného účelu a cíle. Byl to romantik a přišel k nám, jako tenkrát leckterá móda, z Německa. Od té doby nás už neopustil. Je ale pravda, že...

Sucho venku, sucho v nás


Jan Lacina, č. 1/2016, s. 2-4
Vzpomínám si, jak začátkem padesátých let nám, žáčkům sotva osmiletým, vyprávěl pan učitel B. o suchém a neúrodném roce 1947. Sugestivně nám líčil horkem a suchem rozpukaná pole, žhavé slunce, které usušilo obilí dříve, než...

Krajina s kravinci, dudky a větrníky


Jan Lacina, č. 4/2015, s. 22-23
Nejen „čára obzorů, uviděná dítětem poprvé“ - jak kdysi naznal básník František Halas - „stává se navždy obrysem celého jeho života“. K té „čáře obzorů“, tedy tvarům, je třeba...

Zrození života


Jeremiáš H., č. 3/2015, s. 29
Uprostřed stáda zjevilo se černé jehně, s bílou kresbou na temeni hlavy a se čtyřmi bílými ponožkami. Právě narozené hlasitě bečí do studené noci, jíž na horizontu lemuje krvavý půlměsíc. Už po pár krocích podél zdí rozlehlého...

Ptáci na náhrobcích


Karel Hudec, č. 2/2014, s. 36-37
Poněkud funerální téma by se dalo z hlediska přísně vědeckého rozdělit na část ornitologickou a na část etnologickou. Část ornitologická by pak zahrnovala ptáky živé, poskakující na hrobech a náhrobcích. Ale nejen poskakující -...

Památník posledního vlka na Vysočině


Karel Hudec, č. 4/2013, s. 6-7
O památníku posledního vlka na Vysočině napsal kdysi zoolog Správy CHKO Žďárské vrchy Pavel Eleder. Byl to vlastně objevný článek - pomník byl zapomenutý v lesním porostu mimo cesty. Nalézt ho podle popsaného situování u přírodní...

Jak se neutopit aneb Pomsta růžkatce ostnitého


Olga Skácelová, č. 4/2013, s. 13
Nádherný červnový den roku 2011. Pětadvacátá, tedy jubilejní sezona mého sledování života tůně. Nejen života v tůni, ale i boje o její zachování jako jednoho z posledních lužních mokřadů na pravém břehu Dyje pod novomlýnskými...

Cesty k radosti


Lenka Reiterová, č. 2/2013, s. 40
Kde jsou ony dotýkané cesty sešlapané stovkami kroků pěšáků směřujících ke svému cíli? V Podyjí ještě možná nějaké najdeme, i když jich mnoho již utonulo ve vlnách výkonnosti. Ano, musíme být stále výkonnější - jít pěšky...

Srub pod Čeřínkem


Jiří Poláček, č. 6/2012, str. 19
V lesích Jihlavských vrchů kousek pod vrcholem Čeřínku stojí starý srub. Nevím, kdy tu byl postaven, a neznám ani jeho stavitele; moc mi to však nevadí. Chodívám k němu už více než půl století, a to ve všech ročních dobách. Je jedním...

Vyměním morče za zalévání


Petr Čermáček, č. 5/2012, str. 8
„Zahrádka v kolonii? To bych nechtěl, máš tam sousedy, stále někomu něco vadí, ten s oním se nikdy neshodnou a kdo ví co ještě…“ Kolega kroutil hlavou. „Kdepak, to bych nechtěl.“ A šel po svých...

Pokoseno


Jan Lacina, č. 4/2012, str. 9
Začátek letošní senoseče jsem strávil v rumunském Banátu. Až dosud jsem ve Svaté Heleně - české vesnici nad skalnatými soutěskami Dunaje - vždy pobýval na přelomu dubna a května. V té době zde sice naplno kvetou divoké šeříky a...

Chuť babího léta


Václav Štěpánek, č. 4/2012, str. 21
Mám rád ten čas, kdy se lomí srpen a září. Vysoké jasné průzračné modré nebe otevírá pohledy do dálky, které byly v parném létě tak mlhavé a nezřetelné. Otevírá podzim. A ještě raději se v ten čas procházím v krajině vinorodé....

Melancholické procházky


Jan Lacina, č. 3/2012, str. 6
Cítil jsem se být plachým venkovanem, když jsem před dávnými lety začal žít v Brně. K soužití s velkoměstem mi pomohl v první řadě brněnský román Jiřího Mahena Nejlepší dobrodružství z roku 1929. Barvitou kulisu romantického...

Pěšky za humna


Petr Čermáček, č. 4/2011, str. 13
Možná to znáte. „To máme kousek, tam se podíváme kdykoliv, raději pojedeme někam dále, na pořádný výlet.“ Uběhnou roky a stále jste tam ještě nebyli. Však někdy. Příště. Až nebudeme mít kam. Kdysi jsem projezdil...

Poslední pytel šišek


Jan Lacina, č. 4/2011, str. 15
Kdykoliv jsem se vrátil o prázdninách od babičky z hor, připadala mi tišnovská Klucanina - můj les téměř rodný - nesnesitelně suchá. Chyběly mně v ní potůčky lemované vysokými polštáři mechů, studánky skryté v kapradí a...

Kombajny


Stanislav Hausvater, č. 4/2011, str. 15
Smutek má u mne příbytek a jedno pondělí po západu slunce mne obzvlášť ovládl. Za vraty dvora nemohu říci dováděly, ale řvaly děti, dělaly smyky s koly, hádaly se, ty větší kouřily, zkrátka každodenní večerní setkání mládeže u...

Jak se chodí na užovky


Mojmír Vlašín, č. 4/2010, str. 30
Práce herpetologa v terénu je nelehká a člověk musí být připraven v zájmu vědy na leccos. Na rozdíl od ornitologie a dalších zoologických věd s metodami standardizovaného průzkumu není pro sledování hadů publikovaná žádná...

Touha po chrpě


Jan Lacina, č. 3/2009, str. 15
„Viděl jsem chrpy a města si navzájem podávat ruce“ - připomněl jsem si loni pěkným veršem dílo Vítězslava Nezvala v roce 50. výročí jeho úmrtí. Vypreparoval jsem si ten verš z celkově budovatelsky pojaté básně, ve...

Wrigleyova mozaika


Karel Hudec, č. 3/2009, str. 22-23
Už jste si někdy prohlédli dlažbu chodníku, po které kráčíte? Pak jste si jistě povšimli okrouhlých, většinou světlých skvrn o průměru cca 1,907 mm (v = 0,2176, n = 50). Zejména kontrastně se tyto skvrny vyjímají na tmavém pozadí, ať...

Rýč


Mojmír Vlašín, č. 2/2009, s. 24
V kontejneru na železný šrot jsem objevil rýč bez násady. Starý, železný, těžký, kovaný, rezavý rýč. Vytáhl jsem ho a zachránil ho tím před jistou smrtí roztavením ve vysoké peci. Poskytl jsem mu násadu ze starých vidlí a tím mu...

Touha po velkých zvířatech


Jan Lacina, č. 1/2008, s. 11
Třebaže jsem se už v dětství naučil radovat ze setkání s kdejakým drobným poškvíráčkem, nemohu zapřít, že ve mně stále vězí touha stanout tváří v tvář tvorům podstatně mohutnějším, než je veverka či norník rudý, liška nebo...

Jak se (ne)dělá biokoridor


Jan Lacina, č. 6/2007, s. 16
V pozdním podzimu roku 1938 vtrhli na Moravu (tehdy ještě ne Mähren) němečtí inženýři, aby tudy vykolíkovali nejvhodnější spojnici mezi Berlínem a Vídní, tedy kolem Vratislavi a Brna. Severojižní dopravní tepna německé říše se...

Mezi stébly trav


Jan Lacina, č. 5/2007, s. 19
Nasměroval jsem sice svůj život do lesů, mezi stromy vzpínající se k nebesům. Přinejmenším stejně jako spočinutí v měkkém lesním mechu je však pro mne rozkoší ulehnout do trav a bylin lučinatých strání, mezí či polonin. Ostatně, i...

Pohádka o hloupoučkém stromu (úplně vymyšlená pohádka pro zlobivé děti)


Rostislav Pospíšil, č. 5/2007, s. 19
Žil byl jeden strom. Pajasan. Možná chtěl být přímo jasan, ale byl to prostě pajasan. Rostl uprostřed města na dvoře uprostřed starých domů. Rostl a celou dobu se bál. Bál se, že ho uříznou, vykácejí, vyklučí nebo jen tak ulomí....

Léto budiž pochváleno


Jan Lacina, č. 4/2007, s. 10-11
Léto budiž pochváleno - říká rozechvěle v dramatu Fráni Šrámka starý farář Hora. A mně to nedá, abych v tom letošním létě Šrámkovu sentenci neopakoval. Navzdory tomu, že mám mnohem raději podzim a předjaří. Toulám se letní...

Pilát nepilát


Jan Lacina, č. 2/2007, s. 24
Když přišlo jaro, na pešuňku / rozkvetly stromy v jarním slunku - říkávám si s Jaroslavem Seifertem, kdykoliv kráčím ráno na vlak. I sněhová břečka může ještě čvachtat pod nohama, může ještě foukat severák a já přesto už vidím...

Čas přírody, čas života


Oldřich Rafaj, č. 6/2006, s. 23
Má rodná krajino, můj domove...! Jak tě mám jinak pozdravit, kolébko mého rodu, mého života, mého času! Od prvních okamžiků, od prvních chvil mého času...! Vtiskla jsi do mne své nesmazatelné znamení: Svou výši oblak, dálku lesů,...

Chvála zpustlé zahrádky po deseti letech


Jan Lacina, č. 5/2006, s. 27
Před lety jsem na stránkách Veroniky chválil zpustlý pozemek jednoho brněnského pracoviště Akademie věd České republiky. Liboval jsem si, že stačí, aby už nebyli přičinliví ředitelé a kádrováci, soutěžící mezi sebou o velikost...

Příběh fotbalového hřiště


Jan Lacina, č. 3/2006, s. 22
Dodnes nevím, co je ofsajd, a pouze tuším, co je aut. Přesto mám fotbal rád. Patří stejně jako pivo k naší kultuře. Když se tak o víkendech skrývám v lesích nebo na šípkové mezi, libuji si, že se rozmanité výkřiky koncentrují u...

Krajina s bramborníčky


Jan Lacina, č. 1/2006, s. 14
Bramborníček není ani brouk, ani plevel v bramborových polích, jak se domnívají někteří vysokoškolští studenti. Bramborníček je pták, a to tak drobný a lehký, že ho unese i bramborová nať. Kdo jiný než Karel Hudec a kol. ve svých...

Pohyblivý svátek


Jan Lacina, č. 7/2002, s. 1-4
Pohyblivým svátkem nazval kdysi Ernest Hemingway své občasné pobyty v Paříži. Obdobně jako americký spisovatel potřeboval unikat do jedinečného uměleckého kvasu evropského velkoměsta, pociťuji já občas nezbytnost uniknout do kvasu...

Chvála zpustlé zahrádky


č. 5/2002, s. 8-9
Není to tak dávno, kdy v kraji i městě bylo zvykem každý kousek země užitečně využít. Tak i v naší akademické zahrádce na Veslařské ulici soupeřili ředitel s kádrovákem, kdo z nich bude mít větší úrodu rajčat, plnější hlávky...

Je ekologie věda?


Erazim Kohák, č. 1/1996, s. 35-36
Jak to myslíte? Tak jako marxismus-leninismus, který o sobě tvrdil, že je věda, dokonce že je vědecký světonázor, a z toho titulu odmítal veškeré kritické zkoumání své problematiky? V tom smyslu ekologie určitě věda není. Naopak,...

ÚSES a nebezpečí jeho nanebevzetí


Jarmila Kocourková, č. 3/1992, str. 31-32
Systém ekologické stability byl inspirován, domyšlen a uveden v život v dobách, kdy stát odmítal jakékoliv komplexnější regulativy svého špatného hospodaření v krajině a kdy pojem krajinný plán vzbuzoval děs v nejvyšších řídících...

Recyklace na baterky


Mojmír Vlašín, č. 3/1992, str. 35-36
Ne vždy se vše daří. Když jde něco ztuha, když to jde jak psovi pastva, tak je to zkrátka na baterky. A baterkami to vlastně začalo. Baterie tvoří významnou část tzv. zvláštního odpadu z domácnosti (dále tam patří ředidla, barvy, léky...

Jak jsem se vyučil ochranářem


Mojmír Vlašín, č. 3/1988, str. 44
Každý máme nějakou slabinu ve své povaze, se kterou nejsme spokojeni a snažíme se ji odstranit. Já například jsem nedokázal na nikoho kloudně zakřičet, zkrátka zařvat. Měl jsem s tím potíže už na vojně, kde jsem nedokázal na své...

Krajiny Oldřicha Blažíčka


Jan Lacina, č. 1/1988, str. 18
Ta první je zimní, hodně bílá, ale nikoliv třeskutá. Zasněžené stráně tlumeně rozkvétají skvrnkami červené krytiny vesnických chalup. Jejich fasády jako by braly tlumený odlesk minerálů z tajemného nitra zdejších kopců: žlutý z...

Zpráva o objevení vratičky


Jan Lacina, č. 3/1987, str. 42
V prázdninové krajině dětských let, rozezvučené větrem a křepelkami, jsem míval svoji mez. Skláněla se do vývozové cesty, kterou vytloukala stovky let kola žebřiňáků do rulových balvanů. Tatínek tam vždy zastavil, aby si kravky...

Krajina jitřící


Jan Lacina, č. 2/1987, str. 4
Můžete být rodáky z kopců, můžete považovat za své životně nezbytné médium vůni pryskyřice jehličnatých lesů a nakyslý pach rašelinných luk, ale ten kousek jihomoravské země, kterému se říká Pálava, vás stejně jednoho dne...

Volání černého datla


Jan Lacina, č. 1/1986, str. 11
Znám kousek od Brna lesní rokli, do které ani silný vítr nedokáže zanést řev motorů, ba ani lidské slovo ne. Šumění bukových korun tam souzvučí s tlumeným cimbálem potůčku, narážejícího o kameny pod závějemi listí. Je tam dosud...
csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu