VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jak to myslíte? Tak jako marxismus-leninismus, který o sobě tvrdil, že je věda, dokonce že je vědecký světonázor, a z toho titulu odmítal veškeré kritické zkoumání své problematiky? V tom smyslu ekologie určitě věda není. Naopak, všemožně podporuje kritické myšlení.

Či je snad ekologie věda jako technika, která se zajímá jen o to, jak sestrojit třeba jadernou bombu či elektrárnu a odmítá otázku o tom, proč a zda ji sestrojit, jako hodnotovou a tudíž nevědeckou? V tom smyslu ekologie také určitě věda není. Jde jí o dobro člověka a světa, nejen o manipulační techniku. Tedy jak vlastně to máme chápat?

Totiž slovo věda je v češtině mnohoznačné. Ideologové předešlého režimu je užívali jako označení pro dogma, o němž je sub poena zakázáno pochybovat a ostatně i jen uvažovat. Tento význam slova věda jsme, doufám, už definitivně přežili, avšak pokud by přežíval, tak v tom smyslu naprosto ne.

V češtině vzdělaných lidí může věda znamenat to, co anglická science, čistě technické zkoumání manipulovatelnosti matematizovatelné stránky světa, přesně oddělené od jakýchkoliv kvalitativních otázek hodnoty či smyslu. Jindy může znamenat asi to, co německé Wissenschaft, totiž systematické a kritické zkoumání čehokoliv, takže německé univerzity považují třeba teologii nebo literární kritiku za vědecké či wissenschaftliche obory, což by americké odborníky nikdy nenapadlo. V češtině může slovo věda konečně znamenat to, co renesanční scientia, bližší dnešnímu smyslu slova filozofie - totiž systematický a kritický pokus vytvořit si co nejsoustavnější a nejúplnější představu o souvislosti všeho, co jest, a o místě a úkolu člověka v této souvislosti. Všechny tři významy mají společné to, že věda je vždy systematické, kritické zkoumání, ne jen nepodložené tvrzení. Liší se představou o tom, oč vlastně jde - zda jen o to, jak to funguje (anglické science), či o to, jak se věci mají (německé Wissenschaft) či konečně o to, co to všechno znamená, a tudíž jak se k tomu chovat (renesanční scientia či filozofie).

Podobně pojem ekologie zahrnuje několik významů. Jedním je prostě faktografické zkoumání toho, jak totalita všeho, co jest, funguje jako celkový systém, propojený zpětnými vazbami. V tom smyslu se můžeme zabývat třeba otázkou účinku výfukových plynů na ozonovou vrstvu nebo následky vypouštění toxickýchh odpadů do vodních toků. Na této úrovni je ekologie jednoznačně věda i v tom nejužším anglosaském smyslu. Může konstatovat, že zničení ozonové vrstvy může mít za následek dalekosáhlé klimatické změny, případně vyhynutí savců, včetně druhů h. sapiens s., avšak nemůže a ani nechce klást otázku, zda to je něco dobrého či špatného.

Ekologii můžeme chápat i provádět také v širším smyslu německého Wissenschaft, který zahrnuje nejen matematizovatelné, nýbrž i hodnotové vztahy. To je smysl u nás snad nejobvyklejší. V tom smyslu může ekologie poukázat například na to, že krátkodobý zisk za dohodnutou ekologickou cenu, na jaký se zaměřují kleptokratičtí vládci ve třetím světě - a někdy i prostí občané kdekoliv v záchvatech toho, co biologové označují jako feeding frenzy, žravostní šílení - se příčí hodnotám, na nichž lidstvo budovalo civilizaci i kulturu, úctě a dobré vůli k druhému a k celku. Může také poukázat na to, že k tomuto celku nedílně patří i mimolidský svět a že tedy dáváme přednost okrajovým, krátkodobým hodnotám před dlouhodobým dobrem všeho, co jest, včetně nás samých. To už není věda v technickém anglosaském smyslu, jak to funguje, nýbrž věda v německém smyslu celkového porozumění tomu, jak se věci mají. Konečně ekologie může také znamenat normativní, hodnotové zkoumání místa člověka v kosmu a hodnocení našich přístupů. To už pak není Wissenschaft, nýbrž scientia. Angličtina obvykle tento rozměr označuje jako filozofickou ekologii. To je snad nejdůležitější a také nejspornější součást ekologie, protože ta vyzývá každého občana i veřejného činitele k zamyšlení nad tím, jak žijeme a jak chceme žít. Chceme opravdu jet autem, protože nám to připadá pohodlnější - a přispět zhruba sedmadvacetkrát tolik k zatížení životního prostředí, než kdybychom jeli vlakem? Chceme opravdu zrušit železnice, protože nám to připadá chvilkově levnější, a nechat to na svých dětech a vnucích, ať si poradí s následky ekologicky daleko náročnějšího automobilismu, jak dovedou? Chceme víc vyrábět - nebo úsporněji užívat? Jak vlastně chceme chápat sami sebe? Jako nadřazenou rasu, Herrenvolk, který dobývá a ovládá přírodu, nebo jako jeden z živočišných druhů, jehož svoboda a moc mu ukládá morální povinnost sebeomezování a péče o mimolidský svět? Vědecká ekologie nás může poučit, jak tento svět funguje. Jak to s ním dopadne, to záleží na tom, jak si zodpovíme otázky, které nám klade filozofická ekologie. Je to ještě věda? Snad ano, v tom latinském smyslu scientia. Sám bych tento rozměr ekologie raději nazval filozofií v tom nejlepším slova smyslu systematické, kritické reflexe nad místem člověka v kosmu.

Je tedy ekologie věda? A může odpovědný veřejný činitel zakládat svá ekologická rozhodnutí prostě na vědě či „vědeckém světonázoru“? To záleží na tom, co si představujeme pod jménem vědy, zda science, Wissenschaft, či scientia, a také na tom, kterou složku ekologie máme na mysli, zda technickou, systémovou či filozofickou. Jedno však ekologie v žádném případě není, totiž ideologie. Co je ideologie, to nám názorně předvedlo neblaze známé heslo nedávných let, „Straně věřte, soudruzi!“ Totiž ideologie je náhražka za kritické myšlení a osobní odpovědnost. Ekologie je pravý opak: je to výzva ke kritickému myšlení a k občanské odpovědnosti.