VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Mnoho druhů, ba i celé biotopy jsou závislé na narušování půdního krytu. To kdysi dokonale zajišťovala pastva, často i orba. V dnešní době se už tolik nepase, a to je špatně. Pasoucí se zvířata narušovala kopýtky drn i zapojené trávní porosty a mírně rozrušovala půdní povrch. Napomáhá to k neustálé dynamice v porostech. Plošky a plochy, kde dochází k narušení téměř na hlínu, využívá totiž řada druhů rostlin i živočichů.

V současnosti je nespočet lokalit, kde by se pást mělo, ale nepase se. Pastva přitom nemusí být každoroční, stačí třeba jednou za tři čtyři roky kus louky či stepi přehnat stádečkem ovcí. Bohužel někde zvířata nasadit nemůžeme - ať už z důvodu absence pastevce nebo náročné logistiky. Ono dovézt na místo všechny ohradníky, napáječky, přístřešky není jednoduché; a volnou pastvu umí jeden pastevec ze sta.

O úpadku narušování drnu vědí odborníci i ochránci přírody dlouho. Proto se vyvíjí a používají různé přístupy disturbance. Jsou to třeba pojezdy vojenské techniky (tanků, BVP) nebo čtyřkolkami, které za sebou táhnou brány. Řada příkladů ostatně byla zmíněna ve Veronice v čísle 2/2017. Další typ narušování drnu vymysleli v jižních Čechách při péči o lokality se vzácným hořečkem mnohotvarým českým (Gentianella praecox subsp. bohemika).

Jak se zametalo

Hořeček mnohotvarý český patří mezi kriticky ohrožené druhy. Je vázaný na pastviny, krátkostébelné trávníky, ale i vlhčí řady. Po druhé světové válce jeho počty začaly klesat a klesají bohužel stále. Důvodem stagnace je upuštění od pastvy (pouhé sečení není optimálním managementem) a s tím spojené zarůstání a kumulace stařiny a mechu. Hořeček je dvouletá rostlina, která se rozmnožuje pouze generativně čili ze semen. Na podzim z drobných tobolek vypadají semínka, která na jaře vyklíčí a vyrostou přízemní růžice. Vykvétá až druhým rokem, od konce srpna do začátku října. V případě, že je povrch neprostupný, semínko se špatně ujímá nebo často vůbec nevyklíčí. Proto je potřeba vytvářet obnažené povrchy a zejména odstraňovat vrstvy nakulmované stařiny.

V jižních Čechách přišli v rámci projektu CZ-SK SOUTH LIFE s netradičním využitím motorového kartáče, kterým se v létě zametají (šintují) chodníky a v zimě se s nimi uklízí sníh. Výhodou kartáče je, že neprovádí hluboké narušení a ani nedochází k větší destrukci vegetace. Cílem nasazení kartáče je „vyčesat“ starou trávu (stařinu), mech, jehličí nebo hrabanku. Zároveň se velmi jemně, až s hodinářskou pečlivostí povrchově narušuje drn. Asi se ptáte, jak na to přišli. Paradoxní ochrana je často otázkou důmyslnosti, zjednodušení a náhody. Tak jako si naši předkové ulehčovali práci, tak i my v tom pokračujeme. V rámci záchranného programu pro hořeček měli zaměstnanci Krajského školního hospodářství (KŠH) za úkol vyhrabávat stařinu. Je to poměrně náročná a nudná práce. A tak pracovníci KŠH spočítali, že by použitím kartáčového nástavce k motorové jednotce DAKR mohli práci zefektivnit. Po sérii zkoušení se povedlo a kartáč zafungoval. Dokonce se jihočeští ochránci proslavili a o metodu projevili zájem kolegové ze Švédska a Finska.

Příklad z Moravy

Po vzoru Jihočechů začali zkoušet kartáče i na jihu Moravy. Nepoužili stroj s pojezdem, ale křovinořez, na který nasadili čisticí a odplevelovací kartáče. Běžně se používají jako alternativa chemické likvidace proti plevelům v dlažbě chodníků, nástupišť, náměstí apod. Existují dva typy těchto kartáčů - drátěný a nylonový. Drátěný má výhodu, že povrch 100% vyčistí na hlínu. Plastové štětiny jsou obdobné jako u „hořečkového“ kartáče. Krásně vyčesávají povrch a umí pomyslně oddělit zrno od plev.

Na jižní Moravě kartáček na křovinořezu používají aktuálně pro koniklec velkokvětý Pulsatilla grandis a koniklec luční Pulsatilla pratensis, syn. Anemone pratensis a na hadinec červený (nachový) Echium maculatum. Ještě se nabízí narušování touto metodou u dalších druhů, jako jsou škarda panonská Crepis pannonica nebo pelyněk Pančičův Artemisia pancicii.

U hadince je narušování drnu zásadní, protože nesnese zápoj travního drnu, natož vrstvy stařiny a mechu. To se mu asi stalo osudným na Hádecké planince, kde dochází k zatahování trávníků a kumulaci stařiny. Proto se používají oba typy kartáčů. Pozor ale, nikdy se neprovádí disturbance v těsné blízkosti hadince. Před zásahem se musí plocha zmapovat a vyhledávají se malé přízemní růžice i růžičky a semenáčky. V těsné blízkosti hadinců se provádí pouze ruční pletí. Nylonovým kartáčem se začišťuje okolí, minimálně však pět metrů od rostlin. V okolí výskytu se vytváří ocelovým kartáčkem nové narušené plošky o rozměrech cca do 1 m².

U konikleců je postup stejný. Narušení lze ale dělat na větších plochách. To třeba pomohlo na Medlánecké skalce v Brně, kde po „vyčesání“ došlo další rok k vykvetení sterilních trsů, v dalších letech se osvědčilo narušování hloubkové, kdy vykvetly nové trsy.

Ten pokrok, kde se to zastaví

Výhodou těchto metod „kartáčování“ je urychlení procesu narušení. Cokoliv v ochraně přírody můžeme úměrně urychlit, to je výhodné. Ruční narušení, ať už ruční vytrhávání mechů a drnů nebo za použití motyčky, trvá dlouho. S použitím jednoduché mechanizace lze udělat hodně muziky za málo peněz. Navíc je pořád cílem pomoci mnoha druhům, které trpí absencí neobvyklých zásahů.

Pavel Pechoušek byl v projektu CZ-SK South-Life PR manažerem. Na stejné pozici je zapojen do projektu LIFE South Moravia. Je rovněž principálem Národního divadla Čkyně, což je soubor, který aktuálně hraje edukativní divadelní představení vysvětlující klimatickou změnu v rámci projektu Divadlo pro změnu.