
Symbolem našeho zavádějícího pohledu na ochranu přírody a její priority by mohl být nejen amazonský deštný les, přeplněné krmítko nebo vysazený strom, ale i ptačí mládě odnesené zbytečně do záchranné stanice. Dokonale symbolizuje jádro pudla dnešní ochrany přírody: falešný pocit, že se přírodě pomohlo (a přitom ve skutečnosti uškodilo), navíc nepřehlédnutelně ukazuje příčiny pasti, do níž tak snadno padáme (těmi jsou naše psycho-biologická nastavení, v tomto případě slavné Lorenzovo dětské schéma). Olomouc, ČR.
Foto Tomáš Grim

Městská idylka? Naopak, obraz ekologické katastrofy dotažené ad absurdum – na fotce z Austrálie totiž není vůbec nic z Austrálie. Kos černý je tu invazní (tedy cíleně člověkem zavlečen), místními nenáviděn, nechráněn a někdy přímo huben. Ulovil nepůvodní žížalu, zavlečenou (necíleně) též z Evropy. Postává na trávníku stejného původu. Proti této skrytě apokalyptické scéně je třeba taková brazilská kávovníková plantáž na místě deštného lesa bez nadsázky ekologická idylka – původní druhy podobné sekundární biotopy často „skousnou“ a někdy je, paradoxně, dokonce preferují. Melbourne, Victoria, Austrálie.
Foto Tomáš Grim