Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

ÚSES a nebezpečí jeho nanebevzetí


Jarmila Kocourková, č. 3/1992, str. 31-32

Systém ekologické stability byl inspirován, domyšlen a uveden v život v dobách, kdy stát odmítal jakékoliv komplexnější regulativy svého špatného hospodaření v krajině a kdy pojem krajinný plán vzbuzoval děs v nejvyšších řídících orgánech. Pro složky územního plánování, které si osobovaly právo na rozhodování o věcech územního rozvoje, byl lépe uchopitelný a stravitelný. Politikům skutečnost, že se „zapojíme“ do evropského systému, nevadila, spíše naopak; dodávalo to zdání kulturnosti jejich počínání. Biologové a krajináři byli spokojeni; když už nemohli rozhodovat o území ze stejných pozic jako hospodářská odvětví, měli alespoň možnost vymezit v něm plochy kvalitní přírody a požadovat jejich uchování nebo doplnění v zájmu fungování systému.

Etablující se obor územních systémů ekologické stability (ÚSES), u jehož zrodu stáli odborníci všech možných profesí, zavedl společný jazyk, názvosloví a zkratky, takže už jen básníci dnes mohou chodit alejemi, ostatní, zejména pravověrní, chodí v sousedství interakčních prvků nebo biokoridorů. V polistopadových dnech obor zbytněl přízní nejvyšších orgánů, precizoval většinu navržených praktických zásad do polohy budoucího vědního oboru a stal se z něho pojem, kterým se dnes ohání kdekdo. A tak lze např. slyšet staronové projektanty, jak při projednávání nových pozemkových úprav informují privatizující se rolníky, že jim z jejich pracně znovunabyté půdy bude odebráno 2-4 % půdy, aby se v katastru mohl „založit“ ÚSES.

Až potud je to místy k zasmání, ale vcelku v pořádku. To, že ÚSES dostane módní kabátek sice hrozí, ale asi k tomu nedojde pro velké množství jeho standardních rysů. Podstatnější hrozbu vidím v tom, že bude zaměňován s něčím, co v horní úrovni problémů snílkové jako např. Blattný nebo Šmarda nazývali biologickým plánem a co se nazývá dobré hospodaření v krajině v té úrovni, která má nejblíže k hroudě.

Otázku krajinného plánu ponechme stranou (jistě nebude zapomenut a v nějaké podobě ho v úrovni regionu budou řídící orgány potřebovat) a věnujme pozornost té úrovni blíže k hroudě. V této úrovni začíná mít potřeba komplexnějšího názoru na krajinu konkrétní rozsah a adresné hranice: katastr obce. V krajině tohoto katastru stále ještě probíhají negativní procesy jako důsledek špatného hospodaření v minulých 40 letech, v krajině tohoto katastru začíná hospodařit větší nebo menší počet soukromých rolníků způsobem, který z různých důvodů, především však pro nedostatek prostředků všeho druhu, bude mít daleko k ekologické a estetické ohleduplnosti a v krajině tohoto katastru co nevidět vybuchne ohňostroj nápadů od soukromých jatek po hotýlek s „Zimmer frei“ na krajinářsky nejatraktivnějších místech.

Tyto problémy jsou více nebo méně závažné a vyskytují se všude nebo místně. Jedním z hlavních, obecně se vyskytujících a potřebných tedy rovněž systematického řešení, je špatné hospodaření s vodou v krajině a s tím související potřeba protierozní ochrany.

V návrzích ÚSES v úrovni katastru, který jsem viděla, mezi potřebou protierozní ochrany a řešením ÚSES nebylo pojítko. Jako by jedno a druhé mohlo existovat nezávisle na sobě. Jako by průleh nebo mez v erozně ohroženém místě nebyl příležitostí pro systém a jako by navrácení louky do potoční nivy nemělo nic společného s kvalitou biokoridoru. Jako by se celý komplex prací, aby krajina se stala znovu všestranně a trvale funkční, esteticky a ekologicky vyvážená, zúžil na to, že je v ní vymezeno místo, kde roste koniklec, a že se hledá spojení tohoto místa s jiným podobných kvalit.

Je samozřejmě pohodlnější vyhledat ten koniklec než po 40 letech devastace navrhnout způsob nebo cestu k nápravě, ale obávám se, že biologickou frontu nikdo nezbaví povinnosti se k věci nápravy vyjádřit a podat tak pomocnou ruku lidem, na jejichž bedra padá stále větší odpovědnost za rozvoj obce.

S ohledem na tyto lidi navrhuji také uvážit, je-li vhodné aby „hantýrka“ oboru postihovala návrhy ÚSES až do úrovně katastrálního území. Exaktní terminologie tu podle mého mínění ztrácí smysl; v katastru jde o aleje, břehové porosty apod. Snad by stačilo vymezit tu koncovky systému regionálního jako něco nadřazeného kvalitě běžné přírody území a dál nazývat věci pravými jmény.

Návrh - a to je další věc - by neměl spočívat v tom, že existujícím prvkům je přisouzena nějaká role v systému a že je systém doplněn do celistvosti, ale také (a především) v tom, že je stanoveno, jakých opatření je třeba, aby jeho příroda zůstala nebo se vyvíjela k žádoucímu optimu.

Jestliže dnes panuje představa, že podle metodiky ÚSES jakýkoliv projektant vyprodukuje krajinu, jejíž realizace bude mít parametry krajiny barokní, je to představa mylná. Dokonalost naší barokní krajiny v estetickém, ekologickém a ekonomickém smyslu byla dána souhrou kvalitního obhospodařování s vyvinutým citem osvíceného feudála pro přírodu, její bohatost a krásu. Dnes, bohužel, takovou krajinu nemáme a cit pro ni, zejména v technických složkách, chybí úplně.

Proto se domnívám, že metodika ÚSES musí být rozšířena: v první fázi o zásady řešení těchto vzájemně souvisejících problémů:

- zásady ochrany proti vodní a větrné erozi,
- zásady ochrany půdy vůbec,
- zásady kvalitního hospodaření s vodou v krajině v zájmu jejího uchování v území a tak zlepšení všeho, co s tím souvisí.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu