Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Vyměním morče za zalévání


Petr Čermáček, č. 5/2012, str. 8

„Zahrádka v kolonii? To bych nechtěl, máš tam sousedy, stále někomu něco vadí, ten s oním se nikdy neshodnou a kdo ví co ještě…“ Kolega kroutil hlavou. „Kdepak, to bych nechtěl.“ A šel po svých dříve, než jsem mu stačil vysvětlit, že je vše jinak. Teď je večer, před chvílí jsem přišel z naší kolonky. Na dřezu právě osychá hromada našich rajčat, sousedčiných cuket a okurek od další sousedky. Vládne u nás totiž výměnný obchod. Vlastně často ani o obchod nejde, spíše výměnné dárcovství - tohle spojení je výstižnější, jakkoliv zní podezřele.

„Nechcete cukety? Nějak nám to roste…“ „Děkuji, tak si od nás vezměte alespoň pár česneků, když nemáte…“ „Zbyla mi sadba salátu, nechcete?“ „Ale ano, mám tu volný záhon. Odkopnu Vám tu pupalku, rozrostla se, a když se Vám tak líbila…“ Měníme, rozdáváme, bez kurzů, bez kalkulu… Když odjíždíme týden na Vysočinu, zahradu zalévá sousedka, my budeme zalévat, až pojede do Tater. Další ze sousedek nám hlídá morče. A morče si týden užívá dovolenou snů s neomezeným přísunem okurek, drbání za uchem a pečlivě natrhané „výběrové“ trávy. Bude-li třeba, budeme na oplátku zalévat salát, až paní pojede do lázní.

Samozřejmě, že se občas také neshodneme. Zatímco jedněm plevel nijak zvláště nevadí, druzí proti němu vedou nesmiřitelný boj a mají těm prvním za zlé, že nejen, že se k jejich alianci nepřipojí, ale ještě armádu nepřítele podporují semeněním ze svých záhonů. Taky s pálením je kříž, smí se provádět jen ve čtvrtek, někdo nemůže, jinému se nechce, listí a větve se hromadí, a kdo pálí, je naštvaný, že to dělá i za ostatní. A má recht. Ale to vše jsou trable, které patří k jakémukoliv soužití, ať je, kde chce. A tu a tam se trochu pohádat je zdravé.

Zítra jdeme opět na zahrádku. Dcerka se těší na kamarádku od sousedů zdola, budou „vařit“ lektvary z bylin a dělat hliněné džbány, chvíli na našem dílci, chvíli na jejich. A já se těším, že třeba uslyším další část vzpomínek na dětství na venkově těsně po válce, které nám včera vyprávěla paní „od morčete“. Tohle všechno jsem kolegovi nestačil vyprávět. Ale třeba si to přečte…

Petr Čermáček
Brno-Komín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu