VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

„Zahrádka v kolonii? To bych nechtěl, máš tam sousedy, stále někomu něco vadí, ten s oním se nikdy neshodnou a kdo ví co ještě…“ Kolega kroutil hlavou. „Kdepak, to bych nechtěl.“ A šel po svých dříve, než jsem mu stačil vysvětlit, že je vše jinak. Teď je večer, před chvílí jsem přišel z naší kolonky. Na dřezu právě osychá hromada našich rajčat, sousedčiných cuket a okurek od další sousedky. Vládne u nás totiž výměnný obchod. Vlastně často ani o obchod nejde, spíše výměnné dárcovství - tohle spojení je výstižnější, jakkoliv zní podezřele.

„Nechcete cukety? Nějak nám to roste…“ „Děkuji, tak si od nás vezměte alespoň pár česneků, když nemáte…“ „Zbyla mi sadba salátu, nechcete?“ „Ale ano, mám tu volný záhon. Odkopnu Vám tu pupalku, rozrostla se, a když se Vám tak líbila…“ Měníme, rozdáváme, bez kurzů, bez kalkulu… Když odjíždíme týden na Vysočinu, zahradu zalévá sousedka, my budeme zalévat, až pojede do Tater. Další ze sousedek nám hlídá morče. A morče si týden užívá dovolenou snů s neomezeným přísunem okurek, drbání za uchem a pečlivě natrhané „výběrové“ trávy. Bude-li třeba, budeme na oplátku zalévat salát, až paní pojede do lázní.

Samozřejmě, že se občas také neshodneme. Zatímco jedněm plevel nijak zvláště nevadí, druzí proti němu vedou nesmiřitelný boj a mají těm prvním za zlé, že nejen, že se k jejich alianci nepřipojí, ale ještě armádu nepřítele podporují semeněním ze svých záhonů. Taky s pálením je kříž, smí se provádět jen ve čtvrtek, někdo nemůže, jinému se nechce, listí a větve se hromadí, a kdo pálí, je naštvaný, že to dělá i za ostatní. A má recht. Ale to vše jsou trable, které patří k jakémukoliv soužití, ať je, kde chce. A tu a tam se trochu pohádat je zdravé.

Zítra jdeme opět na zahrádku. Dcerka se těší na kamarádku od sousedů zdola, budou „vařit“ lektvary z bylin a dělat hliněné džbány, chvíli na našem dílci, chvíli na jejich. A já se těším, že třeba uslyším další část vzpomínek na dětství na venkově těsně po válce, které nám včera vyprávěla paní „od morčete“. Tohle všechno jsem kolegovi nestačil vyprávět. Ale třeba si to přečte…

Petr Čermáček
Brno-Komín