Čtení na tyto dny

Česna

Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst

V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo

Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Mezi špičkami ledovců


Ema Wayan Danielová, č. 3/2019, s. 29

Vítězná esej 6. ročníku Vyšehradské literární soutěže pro rok 2019 „Ve stopách Grety Thunbergové“

Inspirováni mladou aktivistkou Gretou Thunbergovou jsme se i my a naši soutěžící tento rok zapojili do celosvětového dění a stali se na chvíli bojovníky za záchranu ekosystému planety. Úkolem soutěže bylo napsat esej, která by co nejlépe shrnovala toto volání, problémy stavu životního prostředí, řešení a byla i výzvou. Nejlépe se zadání zhostila studentka Ema Wayan Danielová, jejíž příspěvek otiskuje časopis Veronica, a přáli bychom si, aby naše a její volání dospělo k uším správných lidí, kteří pomohou budoucnost změnit k lepšímu.

Ladislav Zelinka, pořadatel soutěže, Vyšehradská vize
https://ladislavzelinka.wordpress.com/vysehradska-vize/


Mezi špičkami ledovců


My, lidé ve vyspělých zemích, vyrůstáme mezi špičkami ledovců. Většina z nás nehledí pod vodu, dokud nenarazí.

Mám na jednorázové plasty mnoho hezkých vzpomínek. Bublinkové fólie, balónky, tácky, kelímky, gumičky, PET lahve se sladkými nápoji, bonbony v barevných obalech, sáčky, jogurtové nádoby a vaničky s ovocem.

Pamatuji si také cesty trajekty a letadly a jak jsem tyto dopravní prostředky shledávala fascinujícími a zábavnými.

Vzpomínám na to, jak má babička labužnicky rozmýšlela, jaké maso nám uvaří k obědu, a jakou jsem měla radost, když jsem šla s rodiči po vysvědčení do cukrárny a všichni jsme se cpali nadýchanými šlehačkovými zákusky.

Byla jsem veselá, když jsem v mírném pásu jedla tropické ovoce nebo když mi matka koupila nové oblečení v některém z těch obrovských klimatizovaných obchodů.

A mezitím se tiše oteplovala naše planeta. Lesy usychaly, hladiny oceánů stoupaly, zvířata vymírala, počasí kolísalo, ozonová vrstva se tenčila a skleníkový efekt sílil. Proč mi to nikdo nevysvětlil?

Domnívám se, že hlavní problém tkví v tom, jakou radostí a veselím, jakým štěstím, vůněmi, čistotou, barvami a slovy jsou otkány ty věci, které přináší záhubu jiným a které by ji jednou mohly přinést i nám.

Probíhající pokusy o zmobilizování lidí, pokusy donutit je chápat, že klimatická změna má co dělat i s nimi a je třeba ji řešit, mě naučily, že lidé jsou nesmírně krátkozrací a často nedokážou myslet v souvislostech. Klimatická aktivistka dospělé obviňuje, že jí zničili budoucnost, a oni jí za její slova tleskají a vyjadřují jí podporu, jako by byli na stejné lodi, jako by oni byli ti hodní. Proto je jisté, že změna musí přijít ze shora. Od těch, kteří mají moc změnit mnoho životů a jimž je třeba naservírovat krom faktů i ony souvislosti.

Je třeba myslet globálně a jednat lokálně. Kdyby země omezily vývoz a dovoz a tam, kde to lze, kdyby dávaly přednost místním zdrojům, kdyby pěstovaly větší škálu plodin, kdyby lidé využívali méně aut a letadel a více autobusů a vlaků, kdyby byla výrazně omezena konzumace masa a dalších živočišných produktů, kdyby množství plastu neustále nenarůstalo, kdybychom v mnoha situacích hledali jiné způsoby, kdyby… Kdyby se tohle a mnoho dalšího událo, je šance, že si obyvatelé planety Země budou na konci tohoto století celkem šťastně žít. Stojí za to pokusit se o to.

Nechci narazit, a ani aby za mě naráželi jiní. Už dávno je čas jednat.

Ema Wayan Danielová, 17 let, Brno


(Pozn. redakce: Myslíme, že se můžeme jen těšit z toho, že se mladí lidé angažují ve prospěch ochrany životního prostředí i klimatu naší planety. Neposílejme je tedy blahosklonně do školních lavic a nebagatelizujme jejich úsilí zdůrazňováním chyb, které dělají. Naslouchejme jim, připojme se a snažme se pomoci jejich nezkušenosti naším vzděláním i vědomostmi. Podpořme je a nevytvářejme další mezigenerační bariéru svou přezíravostí. Radujme se, že se na politické scéně jejich zásluhou hýbou ledy.)

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu