Čtení na tyto dny

Horko

voda se poroučí
v tůních
se potápějí básníci
ale nepočteš si

vážka se naklání
ke zvlněnému tichu
všechno už jsem rozbalil
a pořád nic

vyzobali mě plameňáci

(Michal Stránský) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Krajiny Oldřicha Blažíčka


Jan Lacina, č. 1/1988, str. 18

Ta první je zimní, hodně bílá, ale nikoliv třeskutá. Zasněžené stráně tlumeně rozkvétají skvrnkami červené krytiny vesnických chalup. Jejich fasády jako by braly tlumený odlesk minerálů z tajemného nitra zdejších kopců: žlutý z citrínu, růžový z rubellitu, nazelenalý z verdelitu.

Skvrnou modrého indigolitu je ne zamrzlý tok potoka. Stačí chvíli počkat. Ten kousek modré vody určitě přivábí akvamarínového ledňáčka.

Stačí se na chvíli vcítit a oblaží vás voňavý dým z uzeného masa. Jaké štěstí! V téhle krajině se dá zaťukat na vrátka a říct jako kdysi v pohádkách: „Dobří lidé, pusťte mě dovnitř!“

Ta druhá krajina je předjarní, dráždivě pruhovaná. Slunce obnažilo první bříško krajiny. Vody z tajícího sněhu vyčlenily na bílé pláni hnědé pruhy ornice, zeleně ozimů, nazlátle okrové travnatých mezí. Kmeny ovocných štěpů a plaňky dřevěných plotů se potáhly zeleným sametem řas. Černá křovíčka ožila červenkami.

A ve skvrně blankytu, v té nádherné skvrně uprostřed duchen šedi, se dá tušit první hejno čejek. Vláha krajiny dojímá, čejky jitří. Najednou nelze být sám. Musíte vejít do hospůdky a bratřit se s vesničany pohárkem jarní griotky.

Ta třetí krajina je kropenatá jak slepice. Krajina rašení - ze všech pupenů tryskají vějířky a kornoutky zeleně. Vločky lístků zlátnou v kuželech přímého oslunění a vrhají své první stíny. Fialové, na jas mladých trav.

Velikonoce jsou už za námi. Vrbové proutí na mrskačky se olistilo za čiřikání prvních vlaštovek. Ale nám připadá, že teprve teď, právě teď snáší pro vás tahle horácká krajina velkolepou velikonoční kraslici.

Ta čtvrtá krajina je oblačná. Na zelených stráních se připravují vzlétnout ke svým nebeským druhům oblaka rozkvetlých třešní. Stačí odříznout temné stopky kmenů. Vzlétnou? Raději zůstat na zemi a dozrát. Přivábit až sem, do údolí nad středověkým Pernštejnem nejžlutější ptáky - žluvy. Přivábit až sem kluky z měst, aby poznali, že radost, ach, ta radost zakázaného ovoce, se nejlépe vychutná právě zde na třešních rozházených po neúrodných stráních. Když jednou jejich ovoce ochutnáš, pochopíš, že musíš umět vysadit strom pro další generaci kluků. Nebo jim ho „aspoň“ namalovat.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu