Čtení na tyto dny

Pocta

Byli jsme vyznamenáni.

Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.

Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.

A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Tajné zákoutí


Dušan Trávníček, č. 3/2018, s. 43

Na začátek října je hodně teplo. Vcházím do dávno zapomenutého sadu. Ze staré třešně na mne jukne veverka. „Co tady pohledáváš?“, jako bych telepaticky vnímal její otázku. „Třeba bych si tě chtěl vyfotit“, ale jen na to pomyslím, skočí na vedlejší strom, a je pryč. Scházím z kopce, ve vzduchu se mísí vůně tlejícího listí a spadaných jablek. Vzpomínám na jaro. Z kvetoucích třešní se ozýval monotónní bzukot včel a dalšího hmyzu přehlušovaný trylky ptačích zpěváků. Dnes je tu však ticho. Tu a tam spadne k zemi list. Některé při tom rotují jak vrtule, jiné zas majestátně plachtí. Přehoupnu se přes úvoz do míst, kde jsou stromy poněkud rozvolněné. V trávě pod jablůňkou jak rozsypané dukáty září žlutá jablíčka. Jejich kvasící šťávy mocně vábí babočky. Na vedlejším stromě nacházím pěkný trs hlívy a už si představuji vonící polévku. Tiše kráčím po pěšince. V mlází se nepatrně pohnulo několik větviček. Lasička. Taky mne zahlédla a v příští vteřině mizí. A teď už zase do kopce. Vycházím na cestu a kochám se rozhledem. Dole v údolí klokotá městský ruch a stejně tak za mými zády na sídlišti. Tisíce lidských osudů se tam splétají do jemného přediva vzájemných vztahů, setkávání, loučení, míjení. Za chvíli se i já stanu součástí toho mumraje. Než zas půjdu kolem té pokroucené třešně, připravím si foťák. Veverka sedí na větvi. Jenže než zmáčknu spoušť, mizí v listoví. Z výšky na mne ještě jednou pohlédne svýma korálkovitýma očima: „Nejsem učesaná, víš? Ale zase někdy přijď, jo?“ Mám rád tato místa. Přestože je ta enkláva ze všech stran obklopena městem, připadám si tu jako v pralese. Tak brzy na viděnou, veverko.

Dušan Trávníček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu