Vstup pro předplatitele: |
bylo
příliš mnoho kamení
na zemi
a země porodila stromy
bylo
příliš mnoho dřeva
mezi nebem a zemí
a země
porodila člověka
a člověk
vzal sekeru
(Jan Tluka)
Kromě stovky jiných dělení jsou dvě odlišné ekologie v tom smyslu, že jedna je ta venkovská, která zná oheň, vodu, les, louku a krávu, a umí s nimi nějak zacházet. Taky zná invazní kytky, mimochodem. No a druhá je ta městská, která to všechno zná z knih a z rychlíku a neumí s tím nic, a tak se toho bojí a chtěla by to proto řídit, nejlépe tak, že to všechno bude lidem zakazovat.
Součástí je schematické polarizované myšlení zatížené spoustou klišé, která jsou proti vědeckému i selskému rozumu: Les = vláha a kyslík, ale oheň = bolest a smrt. K tomu patří také tzv. fyzikalistické přesvědčení (odvozené z jinak dávno mrtvé filozofie raného novověku), že nic není náhodou, nýbrž vše má svou odkrytelnou příčinu, takže za vším je někdo, kdo to způsobil, a my ho potrestáme, aby se to už nikdy nestalo. Něco vyhořelo, tak kdo je ten žhář nebo trestuhodný nedbalec? Na tohle se samo sebou výborně chytá tzv. veřejné mínění, většinou produkované snadno fanatizovatelným davem.
Zrovna požáry ukazují, jak veliká je to celé blbost. Fajn, tak zavedeme bezpožární lesy. Hlavně ty borové, ty k požáru směřují a potřebují ho jak Fénix, a dokážou si ho časem zařídit, i kdyby čert na koze jezdil. Tak tedy les rozdělíme průseky bez vegetace a nějak zajistíme, aby to moc neerodovalo. Borovici omezíme dubem, bukem a dalšími nehořlavými, snad se to všechno sežene, vysadí a ujme, modleme se. Zkrátíme a diferencujeme obmýtí. To vše bude drahé a náročné, ale za nějaké velké peníze to půjde. Nakonec to hlavní: z lesa odstraníme všechny (všechny po posledního!) skleněné střepy, co fungují na slunci jako lupa. A na každý kopec dáme bleskosvod, ale pořádný. Poslední věc už je snadná, oplotíme to a nepustíme tam lidi. Nejlépe žádné, ani hajného ne. Anebo je ozbrojená četa napřed svlíkne a prošacuje, jestli nemají sirky nebo střep… Poslechněte, to je drahé a nikdo to nechce, tak víte co? Vykácíme to celé a místo toho nasadíme červený dub a japonské topoly, ty přeci tak nehoří a je z toho aspoň užitek, když už tam nechcete soláry.
Ukazuje Pavel Hošek ve Vesmíru, jak Madagaskar sestává z nevzdělaných sedláků, kteří tradičně vypalují savanu, což má pozitiva i negativa, a městských ekologických „uálů“ (intelektuálů bez intelektu), kteří v té savaně proboha nikdy nebyli, ale všemu už napřed rozumí a chtěli by jim to zakázat. Tak i u nás. Dosavadní ochrana lesa byla zjevně neúčinná, no a kdo s ní začal? Inu Marie Terezie, poplivejte jí hrobeček, potvoře habsburské!
Jiří Sádlo
RNDr. Jiří Sádlo, CSc., (1958) je přírodovědec a biolog, renesanční osobnost. V botanickém ústavu AVČR v Průhonicích se zabývá geobotanikou, rostlinnou fytocenologií, vegetačním mapováním a historickým vývojem krajiny a vegetace.