Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Srub pod Čeřínkem


Jiří Poláček, č. 6/2012, str. 19

V lesích Jihlavských vrchů kousek pod vrcholem Čeřínku stojí starý srub. Nevím, kdy tu byl postaven, a neznám ani jeho stavitele; moc mi to však nevadí. Chodívám k němu už více než půl století, a to ve všech ročních dobách. Je jedním z opěrných bodů v krajině mého srdce a mých kořenů.

Vypadá stále stejně, ale jeho okolí se od konce padesátých let samozřejmě změnilo a pořád se mění. Když jsem k němu začal chodit, byl kolem něj vzrostlý smrkový les s mohutnými balvany a před ním se rozkládala lesní školka. Někdy v sedmdesátých letech byl celý les vykácen: byl jsem z té holoseče nešťastný!

Postupně však vznikal nový les a obnažený srub se v něm začal zvolna ztrácet. Dnes už ho okolní mladé smrky značně převyšují, takže z blízké cesty vedoucí na Čeřínek není vůbec vidět. Možná je to dobře. Již se však nelze kochat ani dalekými výhledy na druhou stranu; inu, vše má svůj líc i rub.

Musím přiznat, že dnešní uzavřený prostor kolem srubu má též svou poezii. À propos poezie! V osmdesátých letech jsem jednou uvnitř srubu našel ohmatanou žlutou knížku, kterou bych tu věru nečekal, neboť šlo o výbor z básnické tvorby Karla Sýse Rodné číslo Homéra. Bylo to setkání takřka surrealistické ražby: Homér v lese pod Čeřínkem!

Když už jsem se maně dostal k literatuře, chtěl bych připomenout Vladislava Vančuru, podle jehož mínění i věci nejstarší leží v síti přítomného času. A jak s tímto soudem souvisí řečený srub? Vždy si u něj připomínám dřívější návraty a přitom se raduji, jak je časuvzdorný. Byl bych rád, kdyby si svou starobylou podobu zachoval ještě dlouho poté, co já už k němu moci chodit nebudu…

Jiří Poláček
literární historik a kritik

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu