Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Světlo z Jupitera

David Veselý, č. 4/2022, s. 2-3, pro předplatitele

Kdo se bojí ohně

Jiří Sádlo, č. 4/2022, s. 11

Vzpomínání na Jana Steklíka a s Janem Steklíkem

Petr Veselý, č. 4/2022, s. 29-36, pro předplatitele

K teplotám interiérů

Jan Hollan, č. 4/2022, s. 38-39

Všechno, co potřebuješ, je láska

David Veselý, č. 3/2022, s. 7-9

O migraci ryb a životě „po řecku“

Tomáš Lotocki, č. 3/2022, s. 28

Ceny Josefa Vavrouška za rok 2021

redakce , Aleš Máchal, Blanka Mikátová, č. 3/2022, s. 48-50

Nemýtit! Zde žijí staré lesy

Jeňýk Hofmeistr, Miroslav Svoboda, č. 3/2022, s. 42-45, pro předplatitele

Srub pod Čeřínkem


Jiří Poláček, č. 6/2012, str. 19

V lesích Jihlavských vrchů kousek pod vrcholem Čeřínku stojí starý srub. Nevím, kdy tu byl postaven, a neznám ani jeho stavitele; moc mi to však nevadí. Chodívám k němu už více než půl století, a to ve všech ročních dobách. Je jedním z opěrných bodů v krajině mého srdce a mých kořenů.

Vypadá stále stejně, ale jeho okolí se od konce padesátých let samozřejmě změnilo a pořád se mění. Když jsem k němu začal chodit, byl kolem něj vzrostlý smrkový les s mohutnými balvany a před ním se rozkládala lesní školka. Někdy v sedmdesátých letech byl celý les vykácen: byl jsem z té holoseče nešťastný!

Postupně však vznikal nový les a obnažený srub se v něm začal zvolna ztrácet. Dnes už ho okolní mladé smrky značně převyšují, takže z blízké cesty vedoucí na Čeřínek není vůbec vidět. Možná je to dobře. Již se však nelze kochat ani dalekými výhledy na druhou stranu; inu, vše má svůj líc i rub.

Musím přiznat, že dnešní uzavřený prostor kolem srubu má též svou poezii. À propos poezie! V osmdesátých letech jsem jednou uvnitř srubu našel ohmatanou žlutou knížku, kterou bych tu věru nečekal, neboť šlo o výbor z básnické tvorby Karla Sýse Rodné číslo Homéra. Bylo to setkání takřka surrealistické ražby: Homér v lese pod Čeřínkem!

Když už jsem se maně dostal k literatuře, chtěl bych připomenout Vladislava Vančuru, podle jehož mínění i věci nejstarší leží v síti přítomného času. A jak s tímto soudem souvisí řečený srub? Vždy si u něj připomínám dřívější návraty a přitom se raduji, jak je časuvzdorný. Byl bych rád, kdyby si svou starobylou podobu zachoval ještě dlouho poté, co já už k němu moci chodit nebudu…

Jiří Poláček
literární historik a kritik

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu