Čtení na tyto dny

Horko

voda se poroučí
v tůních
se potápějí básníci
ale nepočteš si

vážka se naklání
ke zvlněnému tichu
všechno už jsem rozbalil
a pořád nic

vyzobali mě plameňáci

(Michal Stránský) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Krajina jitřící


Jan Lacina, č. 2/1987, str. 4

Můžete být rodáky z kopců, můžete považovat za své životně nezbytné médium vůni pryskyřice jehličnatých lesů a nakyslý pach rašelinných luk, ale ten kousek jihomoravské země, kterému se říká Pálava, vás stejně jednoho dne přitáhne a bude vábit k návratům. Modravé křivce vápencového pohoří, připomínající nejsevernější vlnu jižního moře, neodoláte. Dole voní bahnem a kopřivami, nahoře pelyňkem a třemdavou. Je to krajina dráždivá.

Přiznávám se, že málokterou krajinu mám tak rád a zároveň málokterou krajinou jsem tak rozjitřován, jako právě tímto exotickým kouskem světa. Občas ji pitvám odborně a je mou ctižádostí být jedním z těch, kterým se podaří snoubit její užitečnost se zachováním neobvyklé krásy. A přesto - nebo právě proto - sem rád odjedu jen tak, potloukat se, vyprostit, nechat se přírodou doslova omámit.

Žár poledního slunce mě přinutí opustit nestinné úpatí a vejít do zelených vánků dubového lesa. Ale nevydržím v něm dlouho. Nad klokočovými keři překlenu sedlo mezi Děvičkami a Děvínem a vejdu vyprahnout do rozpálené skalní stepi. Považuji za nezbytné občas vyprahnout právě v této krajině, vyprahnout až do těch hloubek, ve kterých vzpomínky dávají rašit tvořivé touze.

Je tomu už přes dvacet let, kdy jsme se tu sjeli na prvním československém táboře mladých ochránců přírody. Pro mnohé z nás to bylo první uvědomělé ponoření do spletitých tajů přírody, pro některé i období prvních lásek. Ale třebaže jsme se rozdělili a po večerech plaše vyhledávali ta nejlíbeznější zákoutí, nepřestávalo nás spojovat zanícení chránit přírodu tak silné, že se po něm stýská dodnes. Proto se na Pálavu vracím: abych se rozpomněl a omládl.

Proto se zase nechám omámit vůní jižních pelyňků natolik, až se mi zasteskne po vlahém pachu kopřiv. Sestoupím za ním z vápencového bradla na okraj nivy Dyje. zaklepu na dubová vrátka sklípku, vlídného jak dutiny starých hlavatých vrb kolem. Do poháru duše nechám vejít víno, básnivé víno Sauvignon. Odvážím se ponořit do vůně kopřiv tak hluboko, až se mi opět - stejně jak před dvaceti lety - podaří spatřit tajemné vinné ptáky. - Za teplých letních nocí vyletují ze svých hnízd na třech skalních Pannách pod Děvičkami a dlouhými koštýři zobáků potají sají víno z dubových soudků ve Strachotíně, Věstonicích i v Pavlově…

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu