VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Chlad je zdravý

Organismy v našich šířkách hodně mění svůj metabolismus během roku. Ty, které hibernují, jej ohromně snižují, ty, které jsou v zimě aktivní, jej naopak zvyšují, což jim spolu s podkožním tukem umožňuje odolávat nízkým teplotám. Oba tuk přes zimu postupně ztrácejí; jedni proto, že nepřijímají potravu, druzí proto, že mají zvýšenou spotřebu.

Lidé patřívali do té druhé skupiny. V dnešní době, kdy trávíme téměř všechen čas ve stálém umělém prostředí, ale sezonní podněty nepůsobí. V zimě míváme teploty leckdy i vyšší. V Japonsku mívali lidé v 50. letech v zimě bazální metabolismus o pětinu rychlejší než v létě, dnes už ne. Není divu, že i děti nebývale tloustnou a nesnášejí chlad.

Teploty v budovách kdysi kolísaly spolu s venkovními, jen s menší roční amplitudou. Zimní topení sloužilo hlavně vaření a pečení, člověk usušil, co bylo třeba; na spaní v mraze posloužila peřina. Až pro ty, co seděli u psacích stolů, vznikla norma, jejíž stopu lze najít na hodně starých teploměrech - mají zvýrazněnu úroveň 16 stupňů. Ta je v zimě dostatečná, je-li sedící člověk důkladně oblečen. V obydlích tak vysoká jistě nebývala. V Anglii mívali lidé ještě v 70. letech doma kolem 14. Až v létě je potřeba mít přes 20, třeba i o hodně, abychom se při příchodu zvenčí nemuseli oblékat. Letní interiérová teplota by měla kolísat v průběhu dne. Aby lehounké oblečení zůstalo komfortní i při sezení v interiéru, mělo by tam být jen o pár stupňů méně než venku, stačí, když je 27 stupňů místo 31.

Chlad vede k tomu, že tělo neprohřívá periferie. Nevadí jim to. Ostatně, dnes se hodně mluví o tom, že varlata mají být o hodně chladnější než tělo. Pokud vinou oblečení, například cyklistického, nebo trvalého vedra chladná nejsou, nevede to sice k impotenci, k neplodnosti ovšem ano.

Zimní horko je nemravné

Přetáhli jsme strunu, pokud jde o spotřebu fosilních paliv. Opustit je naráz nejde, nicméně je nemorální užívat jich více, než je nezbytné, abychom nežili v bídě. Nejrychlejší opatření je přestat všude topit či chladit na „celoroční pokojovou teplotu 20 ˚C“ (v Česku spíš na 24 ˚C), ale zůstávat v zimě oblečení hodně a v létě málo.

Sami jsme si na to doma zvykali teprve v posledním desetiletí. Velká sezonní adaptace je pohodlná. Jak se metabolismus z léta do zimy zrychluje, člověku je venku příjemně, aniž by musel být navlečený. Má větší chuť k pohybu, jímž se příjemně zahřeje, což dále zvyšuje spalování zásob energie.

Anglické zimní interiéry mívají kolem 18. Vize zerocarbonbritain.org vyzývá, aby průměr byl jen 16 stupňů - někde a někdy může být klidně 20, ale leckde a většinu doby stačí 14. I když pracuji jen s klávesnicí a myší u monitoru, tepelnou pohodu mi zajistí huňaté papuče a deka přes nohy.

Nenormálnost přetápění jsme si víc uvědomili, když britský tým připravující hostětínskou návštěvu prince Charlese (22. března 2010) upozornil, že je nutno mít takové podmínky, aby si člověk bez újmy mohl ponechat společenský oděv. Celou noc i den jsme tehdy trapné antropogenní vedro odvětrávali. Mít v jednacím sále pořád tak, jako v létě, to by kdysi nenapadlo ani konšely v Kocourkově.