VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jaký je stav našeho domova čili planety Země? Pečujeme o něj dobře? Co všechno v našem konání musíme změnit? Na tyto otázky ve veliké šíři odpovídá druhá encyklika čili „okružní list“ papeže Františka, vydaná v osmi jazycích v červnu 2015, která má podtitul shodný s nadpisem našeho článku. Její krátkou recenzi jsme uveřejnili již v čísle 4/2015. Nyní z ní vybíráme hlavně citace, které se zvlášť silně váží k ochraně klimatu.

Hlavní název encykliky zní Laudato si’, což znamená Pochválen buď, jak ve své básni psal začátkem 13. století sv. František z Assisi. Papež mluví v 1. odstavci encykliky o sv. Františkovi, který nám ve svém chvalozpěvu připomínal, že náš společný domov (Země) je též jako naše sestra, s níž sdílíme společný život, a jako milá matka, která nás přijímá do své náruče. Citujme z dalších odstavců (citace jsou uvozeny číslem odstavce):

2. Tato sestra protestuje proti zlu, které jí působíme svým nezodpovědným užíváním a zneužíváním dober, která do ní vložil Bůh. Vyrůstali jsme s představou, že jsme jejími vlastníky a vládci, kteří mají právo ji vykořisťovat. Násilí, které tkví v lidském srdci zraněném hříchem, se projevuje i v příznacích nemocí, které nacházíme v půdě, vodě, ovzduší a u živočichů. Proto se mezi ty chudé, kteří jsou nejopuštěnější a nejvíc týraní, řadí i naše utiskovaná a devastovaná země, která „sténá a trpí“ …

3. … V této encyklice se obracím ke všem s touhou navázat dialog týkající se našeho společného domova.

5. … Každá snaha o kultivaci a zlepšování světa vyžaduje radikální změnu „způsobu života, modelů výroby a spotřeby a zkostnatělých mocenských struktur, jež dnes ovládají společnost“ … (citován je Jan Pavel II., z encykliky Centesimus annus z roku 1991)

8. … „Ať již lidé ničí biodiverzitu v Božím stvoření, nebo narušují integritu země tím, že působí změny jejího klimatu, že ji zbavují přírodních lesů nebo ničí její mokřady, když lidé znečišťují vody, zemi, vzduch - všechno jsou to hříchy. … Zločin proti přírodě je zločinem proti nám samotným a hříchem proti Bohu.“ … (citován je patriarcha Bartoloměj, nejvyšší představitel pravoslavného křesťanství)

14. Naléhavě vyzývám k obnovení dialogu o způsobu, jímž pojímáme budoucnost planety. Je třeba, abychom se do jednání zapojili všichni, vždyť krize životního prostředí a její lidské kořeny se týkají a dotýkají nás všech. …

23. Klima je obecným dobrem všech a pro všechny. Na globální úrovni jde o složitý systém, jenž v sobě propojuje mnoho pro lidský život podstatných podmínek. Existuje velmi silný vědecký konsenzus, který poukazuje na znepokojující oteplování klimatického systému. …

49. … Dnes však nemůžeme neuznat, že opravdový ekologický přístup je stále více přístupem sociálním, který musí v diskusích o životním prostředí brát v úvahu spravedlnost, aby se dopřálo sluchu jak křiku země, tak i křiku chudých.

51. … Zvláště je třeba počítat s užíváním ekologického prostoru celé planety při ukládání plynného odpadu, který se během dvou století naakumuloval a vytvořil situaci, která nyní postihuje všechny země světa. Oteplování, způsobené enormní spotřebou některých bohatých zemí, se odráží na těch nejchudších místech světa, zvláště v Africe, kde má zvyšování teploty spojené se suchem katastrofální účinky na úrodu. …

52. … Je nezbytné, aby rozvinuté země přispěly k řešení tohoto dluhu zásadním omezením spotřeby energie z neobnovitelných zdrojů a tím, že nejpotřebnějším zemím poskytnou prostředky k podpoře politiky a programů udržitelného rozvoje. …

165. Víme, že technologie založené na silně znečišťujících fosilních palivech - zejména na uhlí, ale také na naftě a v menší míře též na plynu - musí být postupně a bezodkladně nahrazovány. …

Vícekrát se v encyklice objevuje výstižně označení naší současné civilizace, v němčině nazývané Wegwerfkultur, anglicky throwaway culture - tedy doslova zahazovací kultura. Překlad užívá opis kultura typu „použij a vyhoď“. O zcela neudržitelné úrovni spotřeby píše např.:

193. … Víme, že chování těch, kteří stále více konzumují a ničí, je neúnosné, zatímco jiní nemohou žít v souladu s vlastní lidskou důstojností. Proto nastal čas přijmout jistý úbytek v některých částech světa, čímž se zajistí zdroje, aby bylo možné zdravě růst v jiných částech. …

203. Poněvadž trh tíhne k vytváření nutkavého konzumistického mechanismu zajišťujícího odbyt svým produktům, jsou lidé strháváni do víru zbytečného nakupování a utrácení. …

Je stěží některá z důležitých oblastí našeho života, kterou by encyklika pominula. Vyhýbá se diskusi jen jednoho problému, totiž růstu populace, který nekritizuje. Staví jej vlastně stranou, asi správně:

50. … Obviňovat demografický růst, a nikoli extrémní a selektivní konzumismus některých je způsob, který problémy neřeší. Chce se tím legitimizovat nynější distribuční model, ve kterém si menšina přisuzuje právo spotřeby v míře, kterou by nebylo možné generalizovat, protože by pak planeta odpady z takové spotřeby nebyla schopná pojmout. …

Je totiž vskutku pravda, že jestli na planetě žije 7 nebo 9 miliard lidí, není zdaleka tak podstatné jako jejich spotřeba. A tu má ta nejbohatší miliarda, vč. valné většiny obyvatel Česka, řádově vyšší než kultury, které ještě nepřestaly mít velké populační přírůstky. To my náš společný domov ničíme.

Encykliku je dobré si prostudovat napřed celou, v provázanosti jejích témat. Je to nesmírně poučné, působivé a přesvědčivé čtení, a to i pro člověka bez křesťanské víry. K různým paragrafům je moudré se trvale vracet a opravdu je aplikovat v našem konání. Najdeme v nich i praktické rady jako:

211. … Jestliže se někdo - ačkoli mu jeho ekonomické podmínky umožňují spotřebovat a utrácet víc - radši více oblékne místo toho, aby zapnul topení, znamená to, že si osvojil přesvědčení a způsoby prospěšné ochraně životního prostředí. … Když ze svého hlubokého přesvědčení radši opětovně použijeme nějakou věc místo toho, abychom se jí rychle zbavili, může to být skutek lásky, který vyjadřuje naši důstojnost.

Až si Laudato si’ přečtete, napadne vás, zdali tak důmyslné dílo mohl vytvořit jeden člověk. Ne, papež František jen završil práci týmu velkých osobností, které španělský koncept připravovaly. Osobností, které dobře znaly i stav vědeckého poznání mnoha disciplín vč. souboru věd o klimatické změně (jeho představitelem byl H. J. Schellnhuber, nestor bádání v tomto ohledu). Encyklika předkládá to, co z onoho poznání máme vyvodit pro svůj život. Lépe to dosud nikdo nesepsal.

Papež se k tématu péče o životní prostředí a o nespravedlnosti vůči chudým vyjadřuje nadále. Jak tato encyklika, tak i jeho další projevy měly vliv na nečekaně ambiciózní formulaci Pařížské dohody - totiž shodě téměř dvou set států, že lze připustit nanejvýš oteplení, které zůstane výrazně pod hodnotou dvou kelvinů a pokud možno nepřekročí ani 1,5 K. To je závazek nesmírně silný vzhledem k tomu, že oteplení o 1 K čili jeden Celsiův stupeň už nastalo.