Čtení na tyto dny

Pocta

Byli jsme vyznamenáni.

Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.

Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.

A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Práce pro vyšší princip


Bohdana Fabiánová, č. 1/2016, s. 48

RNDr. Yvonna Gaillyová, CSc., oslavila loni na podzim 60. narozeniny.

Yvonnu jsem poznala v 80. letech, když byly naše děti ještě malé. Už tehdy vždy hovořila o ekologii a šetrnosti k přírodě a k životnímu prostředí. Přiznám se, že se mi to tehdy zdálo přehnané, když upozorňovala na nemístné plýtvání, ale protože nesnáším věci na jedno použití, musela jsem uznat, že na tom něco je.

Postupem času děti vyrostly a přestaly jsme se vídat, a přestože jsem třídila odpad, kupovala, pokud možno, jen velká balení a vůbec se snažila dělat další opatření jak ulevit přírodě a projevovat více úcty matce Gaie, zdálo se mi, že stále dělám málo. A pak se naše cesty znovu setkaly. Začala jsem pracovat pro Ekologický institut Veronica, jehož je ředitelkou, a trošku zblízka jsem poznala, jaký žije život. Jestliže jsem měla pocit, že dělám málo, tak teď po dvou letech ve Veronice a vedle Yvonny vím, že nedělám skoro nic.

Nevím, proč doktorka Gaillyová opustila úspěšnou dráhu teoretického fyzika. Zřejmě proto, aby mohla pracovat ve prospěch věci, které věří. Většina úspěšných lidí mluví o sobě, o svých zdarech v práci, mnozí nepokrytě, ti falešnější „ve vší skromnosti“. Yvonna se nikdy netváří, že všemu nejlépe rozumí, s každým se zná a od všeho má klíče, a stále pracuje - nesobecky - doma, na své přírodní zahradě, pro svou rodinu, v Institutu na Panské v Brně, v Centru Hostětín, které je první českou veřejnou budovou postavenou v pasivním standardu, v komisích a radách ČSOP, vozí ze světa poznatky a do jiných míst v republice i do světa se snaží naopak přenášet zkušenosti právě z Hostětína. A mluví o pasivních domech, o tom, proč a čemu škodí fosfáty v pracích prostředcích, o udržitelné spotřebě. Díky ní jsem si uvědomila smysl větší součinnosti nevládních organizací, i když větší spolupráce jednotlivých skupin pro společnou dobrou věc je ku prospěchu vždy a v každém oboru.

Ráda si s Yvonnou povídám o babských věcech i o práci a myslím, že nejsem sama. A ještě za jednu věc jsem jí vděčná. Existuje teorie, že se v průměru přes šest lidí zná každý s britskou královnou či s americkým prezidentem. Protože se Yvonna Gaillyová zná osobně s Jeho královskou Výsostí Charlesem Philipem Arthurem Georgem, knížetem z Walesu, znám se s královnou i se současným i bývalými americkými prezidenty jen přes dva lidi a jsem vysoko nad průměrem.

I když s malým zpožděním, tak:
Živi? Jóóó…

Bohdana Fabiánová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu