VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V letech 1995-2002 bylo v sedmi svazcích na celkem 1 536 stranách zpracováno pro území tehdy navrhovaného rozšíření biosférické rezervace Pálava 195 různých taxonomických skupin živočichů. Všechny tyto skupiny byly zpracovány jednotnou formou komentovaného prodromu zahrnující stručné představení skupiny, úroveň její znalosti v ČR, počtem druhů, historií výzkumu ve studovaném území a význačnými nálezy. Další kapitoly objasnily monitoring, ochranářský význam, seznam literatury a přehled studovaných sbírek. Následující výčet druhů odrážel úroveň znalostí o jednotlivých skupinách, včetně jejich zvláštností, obecně ale byl druh vždy charakterizován ekologickými požadavky (typ biotopu, potravní specializace), obdobím výskytu, početností, geografickým rozšířením, ochranářským významem (např. výskyt ve vyhlášce MŽP ČR, uvedení ve směrnicích EU).

Jednotlivé taxony byly samozřejmě zpracovány různě co do hloubky, podle dosavadních znalostí a možností autora. Mezi ty méně povedené patřili v uvedené době i pavouci, pro které byl uveřejněn celkový počet 356 druhů (Majkus, Svatoň 1995). V uvedené publikaci nebyla zahrnuta ani všechna publikovaná data a také chyběl intenzivnější průzkum tohoto území. Proto byl z iniciativy Vítězslava Bryji a arachnologické sekce České společnosti entomologické zahájen projekt podrobnějšího sledování uvedeného území. To je vymezeno poněkud šíře než současná biosférická rezervace Dolní Morava (dále: BRDM), studovaná plocha zahrnula i NPR Pouzdřanská step - Kolby, NPP Dunajovické kopce a oblast Vodního díla Nové Mlýny.

Vysoký počet druhů

V letech 2002-2004 bylo na tomto území uskutečněno 5 exkurzí arachnologické sekce, mimoto zde pavouky intenzivně sbíral autor tohoto příspěvku. Metodiky sběru byly velmi různorodé, vzhledem k různým životním strategiím jednotlivých druhů a skupin. Nejvíce materiálu bylo získáno dlouhodobým odchytem do zemních pastí (především NPR Ranšpurk, dále NPR Děvín, NPR Slanisko u Nesytu, NPR Křivé jezero, PR Kinberk, Milovický les a Boří les). Zmíněné exkurze byly organizovány v různou roční dobu na různé typy biotopů tak, aby bylo pokryto jejich co nejširší zastoupení. Mezi ne zrovna běžné metody patřil např. sběr pavouků v ondatřích kupách v NPR Lednické rybníky, odchyt do stromových pastí a také poněkud kuriózní (ale úspěšný!) sběr postupně se probouzejících pavouků na vánočním stromku (černá borovice ze stepí na Děvíně). Vůbec nejvyšší počet vzorků sesbíral autor (2 471), společně s H. Fojtovou-Šejnohovou dalších 1 339. Nejvíce jedinců bylo získáno odchytem do zemních pastí v NPR Ranšpurk v letech 1993-2001, a to 11 914 jedinců.

Pro sledované území udává publikace Bryja a kol. [Bryja V., Svatoň J., Chytil J., Majkus Z., Růžička V., Kasal P., Dolanský J., Buchar J., Chvátalová I., Řezáč M., Kubcová L., Erhart J. & Fenclová I.: Spiders (Araneae) of the Lower Morava Biosphere Reserve and closely adjacent localities (Czech Republic). Acta Mus. Moraviae, Sc. biologicae (Brno), 90: 13-184.] za posledních 50 let celkem 574 druhů pavouků (tj. téměř 70 % druhů pavouků ČR), výskyt dalších 12 druhů byl z území znám z dřívějšího období. Uvedený výsledek představuje determinaci celkem 61 902 jedinců. Počet druhů pro tak malé území je výjimečný, mapovací čtverce 7165 (tj. vlastní pálavské bradlo, NPP Dunajovické kopce a část VDNM) a 7166 (tj. okolí Lednice, Milovický les a NPR Křivé jezero) představují v ČR čtverce s vůbec nejvyšším počtem zjištěných druhů (405 a 393) v ČR (srovnej Buchar, Růžička 2002). Srovnání s dalšími význačnými oblastmi ČR viz tabulka. Vysoký počet druhů je dán především vysokou rozmanitostí různých typů biotopů včetně těch dlouhodobě ovlivněných lidskou činností, a výjimečnou polohou v rámci ČR. Poloha na rozhraní zoogeografických provincií středoevropských lesů a panonských stepí dovoluje pronikání řady druhů panonských, mediteránních a pontických. Studie zahrnuje celkem 17 druhů, jejichž výskyt v ČR nezmiňuje základní arachnologická publikace pro ČR (Katalog pavouků ČR; Buchar, Růžička 2002). Celkem 28 druhů nebylo do současné doby zjištěno nikde jinde než na území BRDM.

Hlavními typy biotopů s výskytem významných druhů pavouků jsou:

a) parky a porosty se starými listnatými stromy. Především na starých dubech lze nalézt význačnou druhovou garnituru pavouků, která je téměř kompletní v lednickém zámeckém parku. Mezi tyto druhy patří především na kmenech žijící skákavka dubová (Pseudicius epiblemoides), příčnatka pestrá (Hahnia picta), křížák Thorellův (Zygiella thorelli), snovačka černoskvrnná (Dipoena nigroreticulata), v dutinách stromů plachetnatka dutinová (Midia midas) a v korunách snovačka vysokohlavá (Dipoena torva). Některé z těchto druhů jsou charakteristické svými vazbami na jiné druhy bezobratlých: mikarie pospolitá (Micaria sociabilis), která byla ještě před 10 lety známa pouze v několika jedincích, žije pouze v koloniích vzácného mravence lužního (Liometopum microcephalum);

b) slaniska, okraje rybníků a rákosiny. Ty hostí mj. druhy pavučenka krátkočelá (Entelecara omissa), čelistnatka šošonská (Tetragnatha shoshone), č. rákosová (T. striata), zápředník rybniční (Clubiona juvenis), zora náramková (Zora armillata), skálovka močálová (Haplodrassus moderatus), skákavka Canestriniho (Marpissa canestrinni) a běžník trávový (Heriaeus graminicola). Na NPR Slanisko u Nesytu je vázán slíďák slaništní (Pardosa maisa), druh původně popsaný z finských rašelinišť. Většina z těchto druhů je vázána svým výskytem v ČR pouze na oblast BRDM;

c) stepní trávníky a písčité půdy. Pro prvně jmenovaný biotop jsou nejvzácnější druhy listovník trávový (Tibellus macellus), skálovka trávostepní (Drasyllus vinealis), zápřednice ostruhová (Cheiracanthium effosum) a pavučenka okrajová (Metopobactrus ascitus). Na písčitých biotopech lze nalézt druhy skálovka štíhlá (Zelotes gracilis), slíďák písečný (Arctosa perita), běžník bylinný (Xysticus lineatus) a mikarie berlovitá (Micaria guttulata);

d) skalní stepi a skály. Tři druhy vázané svým výskytem na tyto biotopy se vyskytují v ČR pouze na Pálavě (křižák strakatý - Aculepeira armida; cedivka Erberova - Amaurobius erberi; plachetnatka trpasličí - Lepthyphantes nanus);

e) lužní lesy a louky. Pavoučí faunu specializovanou na záplavy tvoří např. plachetnatka lužní (Porrhoma lativelum), p. tavolníková (P. montanum), pavučenka doubravní (Panamomops latifrons) a běžník člunkový (Tmarus stellio); pro louky jsou význačnými druhy pavučenka vrbová (Diplocephalus dentatus), p. břehová (Baryphyma pratense), p. galská (Maso gallicus) a p. Mengeho (Pelecopsis mengei). U posledně jmenovaného druhu, obecně všude v areálu vzácného, byl odchycen obrovský počet (přes 2 100 jedinců) do zemních pastí na pravidelně zaplavované louce v NPR Křivé jezero.

A bonbonek na konec: na popsání jako nový druh pro vědu čeká jedna snovačka z rodu Enoplognatha; sbírána byla v několika jedincích obojího pohlaví v litorálu lednických rybníků a v PR Stibůrkovská jezera.

O nebývalém druhovém bohatství i jeho ochranářském významu svědčí i zastoupení počtu druhů v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky (Růžička in Farkač, Král a Škorpík, 2005). Z celkem 209 druhů pavouků ČR, uvedených v tomto seznamu, jich na území BRDM bylo zjištěno 107. V nejvyšší kategorii „kriticky ohrožených“ druhů jde o 28 druhů z celkem 53 druhů v ČR; obdobně pro druhy „ohrožené“ je to 46 druhů z celkem 85 v ČR; pro druhy v kategorii „zranitelný“ potom 33 druhů z celkem 71 druhů v ČR. Z výše uvedených druhů figurují mezi kriticky ohroženými druhy např. slíďák slaništní, mikarie pospolitá, pavučenka krátkočelá, p. galská, plachetnatka trpasličí, skákavka Canestriniho, s. dubová a listovník trávový.