VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) je rozšířeným druhem pěvce, kterého můžeme v České republice potkat téměř na celém území, a právě tento druh byl Českou společností ornitologickou zvolen ptákem roku 2024. Nezvykle se nejedná o druh, který je ohrožený a který potřebuje zvláštní ochranu. Důvodem této volby je poukázání na změny klimatu, které ovlivňují přírodu kolem nás, včetně migračního chování rehků domácích.

Velikostně lze rehka domácího přirovnat k vrabci, ovšem jeho tělo je štíhlejší. Lidový název kominíček nám může leccos napovědět o jeho vzhledu a chování. Dospělý samec je převážně černý jako saze. Uhlově černé tváře, hrdlo a hruď jsou doplněny o šedavé temeno, týl, záda a břicho. U dospělých samců je důležitým znakem výrazné bílé pole v křídle. Tělo je zakončeno pro rehky typickým oranžovým ocasem.

Samice a mladí samci jsou zbarveni jednolitě šedě a také pro ně je typický rezavý ocas, kterým často potřásají. Mladé samce v prvním roce života je tak téměř nemožné bez hnízdních projevů (zpěv, stavba hnízda) odlišit od samic a tento jejich samicobarvý šat bývá označován jako cairii. Menší procento mladých samců má již v prvním roce života na těle načernalé peří, které jejich pohlaví prozrazuje, ale chybí jim bílé pole v křídle. Tento šat je pak označován jako paradoxus.

Do šatu dospělého samce přepeřují mladí jedinci (cairii i paradoxus) až v následujícím roce, a to na konci hnízdní sezony, na přelomu srpna a září. Může se tedy stát, že u hnízda zaznamenáme dva šedé rehky, kdy jeden z nich je samice a druhý mladý samec v šatu cairii.

Původním prostředím rehků domácích byly hory, přesněji skalnatá bezlesí s minimem vegetace. Dnes je díky jejich přizpůsobivosti můžeme potkat i v nižších polohách a v Evropě jsou aktuálně nejdůležitějším hnízdním prostředím lidská sídla, ve kterých jim skalnaté prostředí nahrazují nejrůznější lidské stavby.

Samci rehků domácích s oblibou obhajují svá teritoria z co nejvýše položených míst. V lidských sídlech jsou to nejčastěji štíty střech a komíny. Jejich zpěv je nezaměnitelný, složený z melodických částí a typických chraplavě vrzavých strof. Ihned po příletu ze zimoviště ho rehci ze svých oblíbených míst přednášejí, často i několik hodin před východem slunce.

Většina naší populace odlétá na zimu do Středomoří. V posledních letech ale stále více jedinců přečkává zimu na našem území. Soustřeďují se obvykle do větších měst v nížinách, kde je obecně tepleji. Během slunečných dní jsou schopni najít teplem vylákaný hmyz, za nepříznivého počasí se přiživují nejrůznějšími plody, např. bobulemi loubince.

V Brně je zimující populace od roku 2020 pravidelně sledována a značena oranžovými odečítacími kroužky, na kterých je černý alfanumerický kód. Tyto kroužky umožňují identifikaci konkrétních jedinců bez nutnosti opětovného odchytu a přináší množství zajímavých informací o jejich přesunech. Někteří ze zimujících jedinců v Brně také hnízdí, ale mnozí na jaře zmizí neznámo kam. Pokud byste na rehka s oranžovým odečítacím kroužkem narazili a podařilo se vám ho například z fotografie odečíst, zašlete, prosím, informaci kroužkovací stanici (krouzkovaci.stanice(zavináč)nm.cz).

Filip Petřík

Filip Petřík (1991) je učitelem na ZŠ, amatérským ornitologem a kroužkovatelem. Věnuje se rehkům domácím. V hnízdním období sleduje populaci v Uherském Brodě - Těšově a v zimním období kroužkuje zimující jedince v Brně.