|
Vstup pro předplatitele: |
Noci jako koně vrané
studánky zavírané
už nikdo neotvírá
A bolest srdce svírá
kam ztratila se víra
studánky umírají
Pramínek nezazpívá
a v duši žízeň zbývá
smutno je po nich v kraji
A voláme v té písni
kde najít slova písní
co vodu otvírají
A kdo k nim nápěv složí
studánky aby v hloží
nám z mrtvých vstaly
(Jan Skácel)
V měsíci říjnu nás opustila česká ekoložka, botanička a univerzitní profesorka Milena Rychnovská, jen několik dnů před svými 96. narozeninami.
Mileně Rychnovské může jistě mnoho z nás s vděčností poděkovat za všechno, čím ho či ji obdarovala v průběhu svého plodného života. Ten mnohdy nebyl snadný, ale vždy byl naplněn porozuměním a ochotou pomoci a poradit, předávat znalosti každému, kdo to potřeboval, anebo si jen chtěl doplnit a ucelit své vědomosti.
Podle Mileny Rychnovské bylo důležité si uvědomit, že člověk není pánem přírody, ale je její součástí; připomeňme si tedy její slova:
„Dnes se lidé podivují, že letadlo přeletí z Ameriky do Evropy za dvě hodiny, ale to, po čem šlapou, jim uniká. Že každý lístek je dokonalou ,sluneční baterií‘, nebo že se tlustá, chlupatá housenka zakuklí, beze zbytku se transformuje a pak že z ní vyletí nádherný motýl, to považují za samozřejmost. Až mrazí v zádech, jak efektivně dokáže příroda hospodařit se svými zdroji. Toto je přece zázrak!“
Zachovejme ve svých myslích vděčné vzpomínky na paní Milenu Rychnovskou, vynikající vědkyni, první dámu naší ekologie a moudrou ženu se srdcem na pravém místě.
Jan Květ