VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Poté co v roce 1998 Nadace Veronica zakoupila a do svého nadačního jmění vložila budovy a pozemky náležející k usedlosti č. p. 4 v Hostětíně, zaměřovala se v prvních letech naše pozornost na bezprostřední okolí domu: nejprve byla opravena sušírna a v roce 2000 se v moštárně, tedy ve zgruntu zrekonstruované stodole, začal vyrábět jablečný mošt. Teprve v letech následujících, až úvodní budovatelské snažení přešlo do „fáze provozní“, se dostalo i na ostatní části majetku. Snad jako poslední jsme, vedeni skvělým pitínským lesníkem panem Ladislavem Luskou, procházeli nadační pozemky na pitínském katastru. Objevovali jsme tajemná zákoutí na Uvezliskách, selské lesní porosty na Skalce a nakonec jsme dorazili do údolí v samotném pramenném úseku Olšavy. V místech, které Pitíňané pěkně postaru jmenují Olsava - jak se dříve řece Olšavě říkalo -, jsme došli ke dvěma věkovitým, mohutným bukům, které o generaci převyšovaly okolní porost. Mohutnost obou stromů ještě více vynikla v roce 2012, kdy se ocitly na kraji porostu, poté co byl vytěžen sousední pruh lesa. Z této doby se dochovala jeho první fotografie pořízená Radimem Machů (jako měřítko pózující Yvonna Gaillyová).

Po úmrtí pánů docentů Antonína Bučka (5. 3. 2018) a Jana Laciny (21. 3. 2020) poprvé spatřila světlo světa myšlenka vyhlásit jim na počest památný strom. Místo a myšlenka se propojily. 

Původní verze pracovala se dvěma mohutnými buky (každému z velikánů rodiny Veronik jeden), rostoucími nedaleko od sebe na jihozápadním zalesněném svahu v nadmořské výšce 500 m s místním názvem Olsava asi jeden kilometr jihovýchodně od známého sesuvu Uvezliska (okres Uherské Hradiště, k. ú. Pitín). Druhý buk se však nenacházel na pozemcích nadace, zatímco první ano, a proto po delších diskuzích bylo rozhodnuto podat návrh na vyhlášení pouze jednoho památného stromu, který ve vlastnictví Nadace Veronica je.

Nadace podala oficiální podnět k vyhlášení památného stromu 6. května 2025. V této době buk dosahoval obvodu kmene v prsní výšce 440 cm a výšky 30 m. Věk byl odhadnut na 180 let, je zřejmě o generaci starší než okolní stromy. Jeho zdravotní stav byl hodnocen jako průměrný. Na bázi kmene byly zřetelné plodnice troudnatce kopytovitého (Fomes fomentarius), jež značí počínající hnilobu kmene. To je samozřejmě počátek stadia senescence, což nám ovšem vůbec nevadí, neboť oba pánové milovali stromy doupné a stromy postupně tlející, které jsou velmi významnými stromovými biotopy zvyšujícími druhovou rozmanitost lesa.

Jako důvod je v žádosti uvedeno, že se jedná o strom ojedinělý stářím, vzhledem a vzrůstem, a že bude věnovaný památce významných lesnických osobností, zakladatelů ZO ČSOP Veronica, časopisu Veronica i Nadace Veronica, pánů Antonína Bučka a Jana Laciny, kteří měli k lokalitě osobní vztah.

Příslušný regionální orgán ochrany přírody, tedy Správa CHKO Bílé Karpaty, si ovšem teprve úředním dopisem ze 17. prosince 2025 vyžádal podrobnější údaje ke zdůvodnění významu stromu a doložení souhlasu vlastníků pozemku, na kterém buk roste.

K tomuto je třeba dodat, že spoluvlastníkem pozemku je Alois Spáčil, zesnulý pitínský rodák a emigrant, který žil v Minnesotě v USA a který nezanechal dědice. Ze zákona sice není třeba dokládat souhlas vlastníka pozemku, ale v únoru roku 2026 se Nadace Veronica rozhodla pozdržet odpověď a v březnu, v měsíci, kdy nás oba pánové před osmi a šesti lety opustili, vyhlásit zatím tento buk jako soukromý Pamětní strom.

Na vyhlášení Památného stromu dle zákona budeme nadále pracovat a třeba se to podaří k prvnímu výročí ustanovení stromem Pamětním.

Radim Machů, Petr Maděra