VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Přestože u nás není mnoho lidí, kteří kdy viděli a zejména poznali v přírodě krkavce, patří tento pták k nejznámějším. Vzhledem je to velká černá vrána s mohutným zobákem, v letu s klínovitým ocasem. Na jeho výskyt v přírodě nás upozorní hlasité a časté hluboké volání, znějící jako opakované kruk kruk. Dnes je však znám spíše jménem než vzhledem - například v brněnském telefonním seznamu najdeme jedenáct Krkavců, a jen dva Vrabce, přestože vrabec je jistě pták známý člověku mnohem důvěrněji než krkavec.

Jméno krkavců mělo vždy pochmurný nádech a dodnes tvoří krkavec ponurou stafáž zlým pohádkovým postavám, zejména ježibabám, čarodějnicím a čarodějům. Zlověstná pověst provází krkavce zřejmě již od středověku, neboť vždy zdůrazňovaným typickým článkem potravního řetězce krkavců byli viselci na šibenicích nebo mrtvoly na bojištích. Po pravdě je však nutno říci, že pochmurná pověst není zcela oprávněná - uvedenou potravní nabídku zajišťovali krkavcům hlavně sami lidé. Nicméně přece jen funerální zbarvení a nekrofilní sklony jsou pro mnoho lidí dostatečným argumentem k nelásce. Krkavec sám naproti tomu je jedním z nejinteligentnějších živočišných druhů - a chováním velmi milý, jak tvrdí všichni etologové, kteří se s jeho životem blíže seznámili, ať to byli manželé Heinrothovi, Grzimek nebo Konrad Lorenz.

Nicméně ani inteligence nestačila krkavcům k přežití ve střední Evropě XIX. a začátku XX. století. Do roku 1940 zde existovaly už jen zbytky dřívějšího souvislého osídlení - v Alpách, Šlesvicku-Holštýnsku a na východě Polska. Toto mizení je dobře známo i z našeho území. Až do poloviny XIX. století hnízdili krkavci ještě na Šumavě, na skalách nad Vltavou u Prahy a v severních Čechách, poslední zprávy o hnízdění jsou z doby kolem roku 1870. Na Moravě hnízdili do stejné doby zejména kolem horní Moravy a Odry, poslední nález hnízda je z roku 1852. Od této doby byly v zemích koruny české nadále zaznamenávány jen ojedinělé výskyty. Podobný ústup krkavců byl ve stejné době zaznamenán i na Slovensku, i když tam byli krkavci vždy početnější. Po prvé světové válce se jejich počty dokonce zvýšily, po roce 1930 však pokračovalo mizení a z let 1941-43 nejsou zprávy o hnízdění na Slovensku žádné!

Obrat na Slovensku nastal rokem 1944, kdy jeden pár zahnízdil u Trebišova. V roce 1945 bylo zjištěno hnízdiště i v okrese Humenné, a tím začala expanze krkavců, kteří postupně osídlovali území Slovenska od východu na západ. Na Moravě hnízdil jeden pár poprvé v roce 1968 na zřícenině Hukvaldského hradu v Podbeskydí. Ve stejném roce byli krkavci pozorováni i v Jeseníkách, v roce 1972 již na Svitavsku, a dokonce pár v Krušných horách, 1974 poprvé v Krkonoších. Od původního směru šíření z východu na západ pokračovalo šíření i na jih, ale pomaleji. Střední Morava, střední a západní Čechy byly osídleny především začátkem osmdesátých let, jejich koncem se objevují první páry i na jižní Moravě, např. od roku 1989 pravidelně hnízdí v okolí Brna a objevili se i na Pálavě. Ojedinělé páry mohou zahnízdit v dosud neobsazeném území i dlouhou dobu před souvislým osídlením - např. u Moravského Krumlova zahnízdil výjimečně pár již v roce 1975. Zvláštní kapitolu tvoří osídlení Šumavy, neboť tam byli vypouštěni krkavci od roku 1972 v národním parku Bavorský les a v roce 1974 i jeden pár u nás na Křemelné.

Početnost krkavců na území České republiky k roku 1989 byla 250-350 párů, zatímco v letech 1973-77 zde hnízdilo pouze 5-10 párů. V roce 1991 činil odhad pro celou ČSFR 1100-1700 párů. V tom už se projevil pokles početnosti na Slovensku, který na východě začal již v letech 1960-62. Přesto bylo v roce 1969 mysliveckými sdruženími hlášeno na Slovensku maximum - 3084 krkavců! Rychlost šíření byla zejména v prvních fázích značná - na Slovensku mezi lety 1945 až 1970 asi 15 km za rok, v českých zemích probíhá šíření k jihu rychlostí 4-9 km za rok. Směr šíření není přitom v rámci střední Evropy jednotný - z jednotlivých refugií se ptáci šíří do okolí různými směry a například ze Šlesvicka-Holštýnska postupuje nové osídlování jak na jih, tak na sever. Šíření se děje tak, že nejdříve jednotlivé páry proniknou před linii souvislého osídlení do vzdálenosti až 30 km, do 3-4 let pak je nové území zaplněno a šíření pokračuje dále.

Šíření je doprovázeno i ekologickými adaptacemi. Důležitá je samozřejmě především potrava. Ukazuje se, že krkavec není výhradním konzumentem mršin, ale celkem všežravec, živící se hmyzem, drobnými obratlovci včetně obojživelníků, ptačími vejci a zejména v zimě se shromažďují někdy stokusová hejna na skládkách odpadků. Rovněž v hnízdění je patrná schopnost adaptace na kulturní krajinu, rozšiřující škálu míst pro hnízdo od skal přes stromová hnízda až po sloupy vysokého napětí. Mladí ptáci dávají zpravidla přednost způsobu odpovídajícímu umístění rodného hnízda. Tím lze vysvětlit například rozdílnou rychlost šíření alpských krkavců, hnízdících téměř výhradně na skalách, a krkavců v Pobaltí, hnízdících na stromech, které jsou přece jen k dispozici ve větší míře.

Široká ekologická amplituda a adaptabilita není u vrcholně inteligentního ptáka nic divného a spíše by se dala očekávat. Vždyť krkavec v celém obrovském druhovém areálu, zahrnujícím téměř celou severní polokouli, obývá mořská pobřeží severního Grónska i horké pouštní skály Sahary, hnízdí v nížinných luzích i na horských hřbetech Tibetu, a to jak v původní přírodě, tak blízko člověka. Proč tedy vlastně v Evropě téměř vymizel a nyní se znovu šíří?

Přesná odpověď na tuto otázku není známa. Dnes je nejpravděpodobnější vysvětlení ve vlivu přímého pronásledování krkavců člověkem. S nástupem racionální myslivosti byl krkavec jako škůdce zvěře bezohledně pronásledován a likvidován všemi prostředky, včetně odstřelu hnízdících párů a ničení hnízd. Například ve velkovévodství Schwerin v severním Německu bylo v letech 1834-75 střeleno 10 440 krkavců. K těmto způsobům přistoupilo i trávení, a například vlna vymizení krkavců ze Slovenska v letech 1920-40 stejně jako výrazné snížení početnosti na východním Slovensku po roce 1960 je dáváno do souvislosti s vykládáním otrávených návnad na škodnou zvěř, včetně návnad na vlky. A tak se krkavec znovu usazuje v místech dřívějšího domova teprve tehdy, až mu zákony na ochranu přírody dovolily existenci. A pouze tyto zákony patrně krkavce v přírodě udrží, neboť i dnes vidí zejména myslivci v „přemnožených“ krkavcích nepřítele, před kterým musí přikrývat střeleného jelena.