VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

„Přírodní rezervace zřizujeme z důvodů vědeckých, estetických a národohospodářských. Snažíme se zachovat v nich kus nedotčené přírody nebo se spokojujeme ochranou některé význačné přírodniny, ať rostliny, živočicha, minerálu nebo horniny. Pamatujeme přitom na budoucí generace, kterým chceme odevzdat v rezervacích ukázky původních přírodních poměrů, pokud možno nedotčených rukou lidskou. Usilujeme tím o zřizování jakýchsi oáz v prostředí, kde příroda jinak už zcela podlehla náporu civilizace, oáz, v kterých by život probíhal nerušeně a nezávisle na širším okolí, kde působením člověka byl přirozený koloběh života porušen.

Skutečnost, že nemáme dosud zákon na ochranu přírody a krajiny, který by byl bezpečným východiskem snah směřujících k obnově porušené přírodní rovnováhy, je důkazem, že byla a je dosud porušena harmonie nejen v přírodě, ale i ve spolupráci vedoucích složek v národě“.

Jan Šmarda, významný brněnský botanik, znalec a milovník přírody a průkopník její ochrany, musel ještě dalších deset let čekat, než v roce 1956 konečně vyšel zákon č. 40 o státní ochraně přírody. Jeho studie o přírodních rezervacích na Moravě, ze které v úvodu citujeme, vyšla v roce 1947. Obsahuje nejen výstižný rozbor problematiky územní ochrany přírody, ale i přehled území zasluhujících ochranu, představující, alespoň pokud je nám známo, první souborný návrh sítě chráněných území na Moravě. Šmarda rozlišuje rezervace úplné, „v nichž nedovolíme žádné další zásahy“ - tedy v současné terminologii maloplošná chráněná území, a rezervace částečné, „krajinářsky chráněné oblasti“, což jsou velkoplošná chráněná území, odpovídající kategorii chráněných krajinných oblastí nebo klidových oblastí. Podívejme se na tato území dnes, po čtyřiceti letech od Šmardova návrhu a po třiceti letech od vydání zákona o státní ochraně přírody.

V přehledu úplných rezervací uvádí Šmarda 97 lokalit, z nichž 81 leží na území dnešního Jihomoravského kraje. Pouze polovina z nich je nyní vyhlášena za chráněná území. Patří k nim samozřejmě nejznámější státní přírodní rezervace v Jihomoravském kraji jako jsou: vápencové bradlo Děvín (184,61 ha - vyhlášeno v roce 1946), Mohelenská hadcová step (56,99 ha - 1952), Pouzdřanská step (22,56 ha - 1956) nebo prales Žákova hora (14,98 ha - 1933). Státními přírodními rezervacemi se stalo celkem 31 Šmardových „úplných rezervací“. Pokud nebyly vyhlášeny již dříve, vznikly většinou v padesátých letech. V šedesátých letech k nim přibyl Velký Špičák u Třeště (45,96 ha), v sedmdesátých letech lesní rezervace na území Školního lesního podniku Křtiny. Ochrana dalších devíti lokalit byla zajištěna převážně až v osmdesátých letech vyhlášením za chráněné přírodní vývory nebo chráněné přírodní památky. Tuto kategorii chráněných území nevyhlašuje ministerstvo kultury, jako je tomu u státních přírodních rezervací, ale okresní národní výbory. Šmardův seznam úplných rezervací začíná lokalitou Kaliště. Rašeliniště Kaliště (12,1 ha) se stalo chráněným územím teprve v roce 1982, kdy bylo vyhlášeno za chráněný přírodní výtvor ONV v Jihlavě.

Jaký osud potkal druhou polovinu lokalit Šmardova návrhu úplných rezervací? Slanisko Zápověď u Terezína bylo v roce 1952 vyhlášeno za státní přírodní rezervaci. Na ploše 1,25 ha byl chráněn jeden z posledních zbytků jihomoravských slanistých stepí s výskytem řady vzácných slanomilných rostlin. Odvodněním okolních zemědělských pozemků byl narušen hydrogeologický režim lokality, halofyty postupně vymizely a rezervace je navržena ke zrušení. Podobný osud potkal skalnaté stepi na vápencové Čebínce, vytěžené pro potřeby blízké vápenky, i louky se vzácnými vlhkomilnými rostlinami u Pilského rybníka, zaplavené vodní nádrží. Další čtyři lokality, jejichž navrhovaná ochrana nemá již smysl, takže návrhy byly odvolány, jsou na okrese Prostějov - Gavalec u Žárovic, Vinohrádek u Plumlova, Křéby u Soběsuk, Úvozy nad Vrahovicemi - všechno stanoviště teplomilné květeny.

Dalších 15 Šmardových území můžeme označit za nezvěstná nebo snad zapomenutá, neboť nejsou uvedeny v žádných ochranářských materiálech. Patří k nim například Taliánská skála u Kelčic a Kostelecké vinohrady na okrese Prostějov, amfibolitové skály u Bohuňova, hadcové skalky u Drahonína, Rojetína a Libochové na okrese Žďár nad Sázavou, Tučapská skalka na okrese Vyškov, Močíř u Korytné na okrese Uherské Hradiště. Zbývá naděje, že novější informace o stavu těchto lokalit umožní jejich převedení mezi navrhovaná chráněná území.

Stav legislativního zajištění ochrany zbývajících 19 Šmardových návrhů úplných rezervací se za těch čtyřicet let příliš nezměnil - jsou dosud pouze navrhovány k ochraně. Uveďme si alespoň některé z nich: Kopaniny u Lipůvky a Údolí Bílé vody u Holštejna v okrese Blansko, Krnovec u hradu Veveří a Kůňky u Chudčic na území krajského města, Roztrhánky v Dúbravě a Špidlák u Čejče v okrese Hodonín, Kozí horka u Soběsuk, Hamerská stráň, Svahy pod Roudníkem a Vápenice u Kosíře v okrese Prostějov, Lada u Kuřimské Nové Vsi a Trenkova rokle v okrese Žďár nad Sázavou.

Ze Šmardových 48 návrhů částečných rezervací neboli krajinářsky chráněných oblastí je v Jihomoravském kraji situováno 29, ostatní leží v Severomoravském kraji. Pouze necelá polovina z jihomoravských území má legislativně zajištěnou ochranu. Mezi Šmardovými návrhy z roku 1947 najdeme nejen všech pět vyhlášených chráněných krajinných oblastí - Moravský kras (1956), Žďárské vrchy (1970), Pálavu (1976), Podyjí (1978) a Bílé Karpaty (1981), ale i dosud ještě připravovanou chráněnou krajinnou oblast Jihlavské vrchy. Ochranu dalších území zajistily okresní národní výbory vyhlášením za klidové oblasti - Rokytná (1978), Bílý potok (1978) a Bobrava (1982) nebo chráněné přírodní výtvory - Údolí Oslavy a Chvojnice (1975) a Člupy u Bučovic (1981). K ochraně v různých kategoriích je navrženo dalších devět území. Patří k nim takové skvosty jihomoravské přírody, jako jsou Dunajovické kopce, Ždánický les, Chřiby nebo skupina Sýkoře. Pět „krajinářsky chráněných oblastí“ navrhovaných Šmardou se již v současnosti mezi návrhy chráněných území neobjevuje - například Dúbrava u Hodonína, Zimarky u Velkých Bílovic nebo rybniční oblast sklenskopikárecká na Českomoravské vrchovině.

„Po zkušenostech více než dvacetiletých dospěl jsem k přesvědčení, že bez vyhlášení zákona na ochranu přírody a krajiny snahy o zřizování přírodních rezervací půjdou kupředu jen velmi pomalu, k velké škodě na národním majetku hmotném i kulturním,“ končí Šmardova průkopnická studie o přírodních rezervacích na Moravě. My dnes, po čtyřiceti letech, můžeme konstatovat, že jsme dosud stále jen v půli cesty k vytvoření dostatečné sítě chráněných území, která by vytvořila podmínky k trvalému uchování bohatství naší přírody. To platí nejen pro Jihomoravský kraj, ale pro celou ČSR, jak vyplývá z toho, co na podzim roku 1986 řekl na tiskové konferenci v Praze dr. F. Skřivánek, náměstek ředitele Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody. Uvedl, že celostátní prověrka maloplošných chráněných území, uskutečněná v letech 1983-85 ukázala, že z 930 vyhlášených území je třeba 29 zrušit a z 923 navrhovaných území se k ochraně nedoporučuje 98. Maloplošná chráněná území zaujímají 0,57 % z celkové plochy ČSR.

Síť maloplošných chráněných území Jihomoravského kraje zahrnovala koncem roku 1986 114 státních přírodních rezervací, 157 chráněných přírodních výtvorů, 5 chráněných přírodních památek, 3 chráněná naleziště a 1 chráněnou studijní plochu. Budování sítě chráněných území probíhalo ve dvou etapách, lišících se formou používaných kategorií ochrany. Státní přírodní rezervace vyhlašuje ministerstvo kultury. Ty jihomoravské jsou většinou z padesátých let nebo ještě starší. V šedesátých letech byly vyhlášeny pouze dvě rezervace - Mrhatina a Velký Špičák v okrese Jihlava, v sedmdesátých letech vznikla soustava rezervací na území Školního lesního podniku Křtiny, bylo vyhlášeno pět lesních rezervací v okrese Kroměříž, rezervace Holý kopec v Chřibech a v r. 1978 Roštejnská obora v okrese Jihlava, až dosud poslední vyhlášená přírodní rezervace v Jihomoravském kraji.

Koncem sedmdesátých let začala druhá etapa legislativního zajišťování území s významnými přírodními hodnotami. Když se ukázalo, že vyhlašování chráněných území ministerstvem kultury je zdlouhavé, že řada návrhů, jejichž zpracování a projednání s uživateli pozemků věnovali profesionální i dobrovolní ochránci přírody tolik času a energie, ležela na ministerstvu kultury v Praze bez naděje na realizaci, začaly postupně okresní národní výbory iniciativně využívat možnosti vyhlašovat ochranu formou chráněných přírodních výtvorů. Příkladem může být okres Uherské Hradiště, kde rada ONV vyhlásila dne 22. července 1982 za chráněné přírodní výtvory 32 území, převážně květnaté bělokarpatské louky, z nichž ani jediná (přes jejich nesmírnou přírodovědnou hodnotu) nebyla dosud chráněna. Přehled maloplošných chráněných území v Jihomoravském kraji dokumentuje rozdílný přístup jednotlivých okresních národních výborů. Kromě Uherského Hradiště nejvíce iniciativy při legislativním zajišťování přírodních hodnot na území okresu projevily okresní národní výbory Brno-venkov, Gottwaldov, Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou. Vůbec této formy vyhlašování chráněných území dosud nevyužily okresy Blansko, Břeclav, Hodonín a Znojmo. To neznamená, že by zde nebylo co chránit. Vždyť například kostra ekologické stability okresu Blansko, zpracovaná v Geografickém ústavu ČSAV, zahrnuje 171 ekologicky významných území zasluhujících ochranu, z nichž 61 má regionální a nadregionální význam, takže jejich ochrana by měla být zajištěna minimálně na okresní úrovni. V současné době je zde pouze 13 vyhlášených chráněných území všech kategorií. Obdobně kostra ekologické stability okresu Hodonín zahrnuje více než 80 území a pouze 8 z nich je legislativně chráněno. Počet významných území zasluhujících ochranu ve správním obvodu Brna se blíží padesátce, chráněno je pouze 9. A tak bychom mohli pokračovat dál.

Nejsou chráněna ani některá území s naprosto výjimečným, nadregionálním biogeografickým významem, reprezentující bohatství bioty rozsáhlých oblastí. Přehled nadregionálních biocenter je uveden v Ekologickém generelu ČSR, vydaném v roce 1985 státní komisí pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. Ze 7 nadregionálních biocenter v ČSR, která mají legislativně zajištěnou ochranu, leží pět na území Jihomoravského kraje. Patří k nim Údolí Hodonínky (mozaika přirozených lesních biocenóz ve Svratecké hornatině v okrese Blansko a Žďár nad Sázavou], Čertoryje (typická ukázka parkové krajiny Bílých Karpat s druhově bohatou biotou v okrese Hodonín), Porážky (bělokarpatské louky s unikátní květenou v okrese Uherské Hradiště), Havranické vřesovisko (unikátní vřesoviště na okrese Znojmo) a Rejtava, Ledové sluje, Hardecké skály (soustava území s mozaikou přirozených lesních biocenóz v okrese Znojmo).

Někdy se ozývají hlasy, a to i mezi profesionálními a dobrovolnými ochránci přírody, že další vyhlašování chráněných území nemá smysl, jestliže nedokážeme ihned zajistit soustavnou péči. Pravdou je, že jsme-li ve vyhlašování chráněných území zhruba v půli cesty, pak soustavná péče je teprve v počátcích, přes všechno dosavadní úsilí orgánů státní ochrany přírody i řady základních organizací ČSOP. Ovšem znovu je třeba zdůraznit, že právě legislativní zajištění ochrany je základní podmínkou nejen další existence ekologicky stabilních území s výjimečnými přírodními hodnotami, ale i postupného prosazování soustavné péče, umožňující jejich optimální vývoj.

Pro doplnění sítě chráněných území v Jihomoravském kraji je dostatek podkladů. Regionální biocentra a biokoridory, které by měly být prvořadě chráněny, jsou v návrhu regionálního územního systému ekologické stability krajiny, zpracovaného brněnským Agroprojektem na základě objednávky odboru územního plánování KNV pro celý Jihomoravský kraj. Materiály mají k dispozici okresní ekologové na útvarech hlavního architekta. Přehledy území chráněných i zasluhujících ochranu jsou součástí koncepcí ochrany životního prostředí, které budou v roce 1987 zpracovány ve všech okresech. Řada návrhů je již v různé fázi projednávání buď na odborech kultury ONV, na Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody, nebo na ministerstvu kultury ČSR. Doplnění sítě chráněných území je významným krokem k celkovému posílení ekologické stability krajiny, jak nám všem ukládá zákon o státním plánu rozvoje národního hospodářství ČSSR na léta 1986 až 1990, schválený 8. 12. 1986 Federálním shromážděním ČSSR. Soustřeďme své úsilí na to, aby všechny ostrovy přírodních pokladů v našem kraji měly legislativně zajištěnu další existenci. Abychom se na ně mohli každoročně bez obav vracet pro poučení i pro radost.