VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Pectinatella magnifica, česky bochnatka americká (protože její kolonie nejčastěji připomínají bochník chleba, pohozený do vody), je tak překvapivou formou života, že mnozí z těch, kteří objevený „bochník“ z vody vylovili, pojali podezření na Vetřelce či jiné mimozemšťany, zatímco jiní, kteří na bochnatku náhodou šlápli při koupání, utrpěli šok, že narazili na mrtvolu. Brrr - otřesete se, nicméně s přítomností tohoto přivandrovalce z Ameriky se už asi musíte smířit. Šíří se totiž poměrně úspěšně, především v „čistších“ vodách, jako jsou zatopené pískovny, rekreační rybníky a přehrady.

A co je na ní tak překvapivého? Především to, že kolonie, vytažená z vody, vůbec nevypadá jako něco živého. Je to rosolovitý, docela pevný útvar, s hnědou kresbou. Ta kresba je ve skutečnosti tvořena velkým množstvím jedinců - tzv. zoidů, kteří žijí na povrchu, jsou navzájem srostlí (podobně jako koráli) a jsou tak malí, že pouhým okem je nelze spatřit. Teprve při pozorování v akváriu pochopíte zařazení bochnatky mezi mechovky - ve vodě každý zoid vystrčí chapadélka, kterými vhání do svých úst drobnou kořist (plankton, řasy, sinice) a celý povrch kolonie vypadá jako vlnící se mech. Tímto „biologickým filtrem s nepřetržitým provozem“ projde obrovské množství vody, zachycená potrava se pak přemění v další zoidy a současně se velikou rychlostí zvětšuje podkladový rosol bochníku. Při setkání s jinou kolonií (která roste z jiného zoidu na jiném místě téže větve) spolu obě kolonie srůstají a vytvářejí jednolitou souvislou hmotu, která pak obaluje celý strom, dno lodičky, stavbu ve vodě (molo, výpustní zařízení…).

Bochnatka není v české přírodě úplným nováčkem, své úspěšné tažení Evropou zahájila v Hamburku již kolem roku 1884, v Labi u Litoměřic se její kolonie pohupovaly již v roce 1922, pozorována pak občas byla na přehradách vltavské kaskády a ojedinělý výskyt (a zatím jediný na Moravě) byl i na Kníničské přehradě u Brna v letech 1951- 1953. K začátku šíření po Třeboňsku zřejmě přispěla povodeň v roce 2002 spolu s polomy, které pro ni připravily v pískovně Cep (Majdalena u Chlumu u Třeboně) ideální podklad - spoustu naplaveného dřeva. Tato těžebna štěrkopísku se tak stala bránou současné invaze. Nyní (po deseti letech od prvního nálezu v roce 2003) se bochnatka v CHKO Třeboňsko vyskytuje již nejméně na jednadvaceti lokalitách.

Výzkumem bochnatky (její biologie, šíření, vlivu na přírodu, ale i možných rizik pro člověka) se dlouhodobě zabývá kolektiv pracovníků Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Spolu s kolegy z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a České zemědělské univerzity v Praze aktuálně řeší výzkumný úkol „Invazní mechovka Pectinatella magnifica v České republice: její biologie a sekundární metabolity“. Vzhledem k tomu, že organismus se šíří do dalších vodních nádrží, je poznání jeho biologie a vlivu na ekosystémy nádrží velmi aktuální a důležité. Nádrže po těžbě štěrkopísku totiž mají využití nejen rybářské, ale i rekreační, navíc se často uvažuje o využití vodárenském.

Nakonec k úvodní otázce - už jste bochnatku potkali? Pokud ano, velmi prosíme, abyste si to nenechali jen pro sebe a o svou zkušenost se podělili. Napište na baloun(zavináč)zf.jcu.cz, nebo se rovnou zapojte do mapování na BioLib (http://www.biolib.cz/cz/taxonnames/id44167/).

Zuzana Balounová

Tento příspěvek byl podpořen grantem GAČR P503/12/0337.