VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Štěrkovny, pískovny, pískáče, štěrkáče… říkáme jim různě, ale mají jedno společné. Jsou to větší či menší jezera vzniklá po těžbě štěrkopísku v nivách řek. Nejvíce jich je kolem řek Moravy, Labe a Lužnice. V oblastech, do kterých se za posledních pětadvacet let rozšířil bobr evropský (Castor fiber), se tato jezera stala biotopy často využívanými bobry. Proč vlastně bobři tak rádi vyhledávají tato jezera? Vždyť se jedná o naprosto umělá, člověkem vytvořená stanoviště! Důvodů je celá řada.

Bobři většinou potřebují relativně veliké území, dostatečně hlubokou vodu a především kvalitní potravu na břehu vod. Břehy jezer vzniklých po těžbě písku rychle porůstají především vrbami a osikami, které jsou pro bobry nejoblíbenější zimní potravou. Proces zarůstání břehů jezer má určitou podobnost s bobřím osídlováním lokalit na velkých řekách nenarušených člověkem. Bývají to úseky řek, kde na nových sedimentech měnícího se říčního koryta postupně vzniká lužní les. Společným znakem přirozených i sekundárních bobřích biotopů je přitom dostatek světla, které je klíčovým faktorem právě pro růst oblíbených bobřích dřevin.

V souvislosti s aktivitou bobra vzniká řada konfliktů mezi člověkem a tímto živočichem. Bobři v některých lokalitách znepokojují člověka tím, že hrabou nory do protipovodňových a rybničních hrází, spásají mladé porosty dřevin na pasekách nebo dokonce poškozují dřeviny v parcích a zahradách. Počet těchto konfliktních lokalit není - v poměru k počtu bobřích rodin na našem území - příliš vysoký a pohybuje se mezi 5 až 10 % ze všech území, osídlených bobry. Bohužel, publicita těchto případů vyvolává na veřejnosti dojem, že každý výskyt bobra je závažným problémem. Ale právě jezera vzniklá těžbou štěrkopísku představují pro bobry velmi kvalitní a současně i ty nejméně střetové lokality. Proč tomu tak je?

 Jezera po těžbě štěrkopísku jsou dotována pouze podzemními vodami. Hladina vody na jezerech je vždy ve vztahu k okolí nejníže, není zadržována hrázemi a bobři nemohou způsobit rozlivy a ohrozit své okolí.

 Porosty dřevin na březích jezer nevznikly za účelem hospodářského výnosu. Jedná se většinou o spontánní porosty a nikomu nevadí, že v nich bobři kácí.

 Výška hladiny vody v těchto jezerech je mimořádně stabilní, což je pro bobry velice výhodná situace. Nemusí opravovat nebo měnit svá obydlí v závislosti na kolísání hladiny, jak tomu bývá na řekách.

 V jezerech není proud. Mohou sice zamrzat až na několik měsíců, bobři si zde ale snadno vytvářejí objemné a pod ledem dobře dostupné zimní zásobárny.

 Na řadě jezer často vznikají při těžbě štěrkopísku ostrovy, které jsou pro bobry ideálně klidnými místy. Bobři se zde cítí bezpečně, protože z kteréhokoliv místa ostrůvků je velmi blízko k vodě.

Výše popsané skutečnosti mohou navodit pocit, že evoluce připravila bobry na chvíli, až člověk vytvoří těžbou štěrku jezera a bobři se do nich nastěhují. Tak tomu ovšem není a bobři musí čelit i některým specifickým faktorům prostředí, které jim osídlení jezer komplikují.

 Jezera jsou zpravidla izolovaná od vodotečí, nemají přítok ani odtok. Bobři při jejich osídlení musí většinou překonat větší či menší úseky otevřené krajiny, což je pro tato zvířata silný stresový faktor.

 Nejjednoduššími bobřími příbytky jsou nory v jílovitých náplavech řek. V okolí štěrkoven bývá písčitá půda a nory se propadají. Bobři musí vynaložit více energie a dřeva a budovat tzv. „bobří hrady“ nebo „polohrady“.

Tento článek není výzvou, abychom kvůli bobrům otevírali nová ložiska a těžili více písku! Je upozorněním, že po dotěžení suroviny musíme počítat s tím, že bobři jezero osídlí a že se jim na jeho březích bude dařit. A stejně jako bobři osídlují štěrkovny na Moravě, budou je osídlovat v Polabí, do kterého se brzo rozšíří. Měli bychom tedy na bobry myslet při plánech na revitalizace jezer po dotěžení štěrkopísku a ponechat jim zde kus břehu s přirozeně se vyvíjejícími porosty dřevin a nezabrat celý obvod jezera rekreačními aktivitami.

Vlastimil Kostkan