Vstup pro předplatitele: |
Přivez mi něco živého -
- utíká Katka k tatínkovi
startujícímu mezi paneláky auto
Něco živého Určitě
Nezapomeň tati
(Jindřich Zogata)
Právě takový podtitul by mohla mít Dvojjazyčná učebnice terénního učení - Deblín a okolí. V rámci projektu Prostupné jazykové vzdělávání, spolufinancovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky, ji roku 2012 vydala Základní a mateřská škola v Deblíně u Tišnova. Kolektiv deseti autorů pod vedením editorů Břetislava Svozila (ředitele zdejší progresivní základní školy) a vysokoškolského pedagoga geografie Aloise Hynka se zaměřil na poznávání historie, přírody a krajiny moravského městyse Deblína a jeho okolí. Formou zastávek na vhodně zvolených jedenácti trasách učebnice podrobně seznamuje s rozmanitými tématy. Žáci se mohou vydat třeba po stopách historické kulturní krajiny, za lesními významnými krajinnými prvky, na geologickou expedici Deblínskem, proniknout do tajů dávného hornictví a vápenictví v okolí. Dobrodružný nádech má putování za historií Diany - tajné německé letecké továrny, umístěné koncem 2. světové války v blízkých tunelech tehdy rozestavěné železniční trati. Ve stati Příroda a krajina v umění mile překvapí, že i v této docela obyčejné krajině zanechali své stopy a inspiraci zde našli významní umělci - básník Jan Skácel, jeho mladší bratr malíř Petr i grafik a malíř Emanuel Ranný. A co více než právě vyznání umělců nás může s určitou krajinou sblížit?
Nezbytnou součástí učebnice jsou ortofotosnímky s vyznačenými trasami a samozřejmě i desítky ilustračních fotografií. Český text o rozsahu 80 stran má v téže brožuře anglický překlad.
Recenzovaná kniha má svoje blízké předchůdce. Roku 2011 vydala táž ZŠ a MŠ v Deblíně vlastivědnou učebnici Deblínsko: na cestě k trvalé udržitelnosti (editoři opět B. Svozil a A. Hynek), kterou doplňuje obsáhlý Atlas Deblínska autorů Jakuba Trojana a Jana Trávníčka. Dá se říci, že tak vznikl nedílný soubor tří učebních pomůcek umožňující poznání krajiny domova. Poznání stejně důvěrné, jak tomu bývalo za „starých zlatých časů“, kdy vesničtí učitelé často vodili své žáky ven z učebny a skrze vnímání přírody a historie je nevtíravě učili sounáležitosti s krajinou domova. Příklad Deblína naznačuje, že je totéž možné i v dnešní hektické době.
Jan Lacina