VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Během jednoho století si naše společnost odvykla životu za přírodních světelných poměrů. Vinu na tom má elektrická síť, jejímž původním účelem, pomineme-li motory, bylo právě noční svícení. S rozvojem elektrárenství, růstem bohatství a nyní s dostupností stále účinnějších světelných zdrojů někdejší noc v našich domácnostech, hospodách, vesnicích a městech zmizela, vytratila se i z české krajiny. Trvalý hospodářský růst, o němž již víme, že je nejvyšší čas, aby skončil (v Evropě to asi již nastalo), se opíral o životní styl označovaný symbolem 24/7 - vše běží 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Takový „rytmus“ je zhoubný pro lidské zdraví, pro rodinný život, pro kulturu, na níž byla naše civilizace založena. Nebýt levné elektřiny a iluze, že hojnost světla je vždy blahodárná, asi bychom jej odmítali už dávno.

Mylný dojem, že k tomu, abychom mohli být aktivní i po setmění, je potřeba spousta světla, je podporován i zastaralými představami o našem zrakovém ústrojí. Ono ve skutečnosti neobsahuje žádné zvláštní noční receptory (označované jako tyčinky), ale stále těmi stejnými receptory, čípky vnímá v noci podobně jako ve dne, jen už nerozlišuje barvy, protože agreguje signál ze sousedních buněk se čtyřmi různými pigmenty, tím také klesá jeho úhlové rozlišení. I v noci vidíme nejlépe přímým pohledem, tedy oblastí sítnice, kde jsou světelné receptory nejužší, stěsnané. Jen ty nejslabší signály zaznamenáme snáze pohledem mírně jinam, kdy světlo dopadá na receptory s větší sběrnou plochou, čili citlivější. Pro orientaci venku a ve známých interiérech není většinou barevné vidění potřeba, takže k němu stačí i osvětlení na úrovni přírodní jasné bezměsíčné noci, činící tisícinu luxu. Setina luxu umožňuje pohyb s jistotou, desetina luxu, kterou poskytuje úplněk, pak už dovoluje základní rozlišování barev i čtení kontrastního textu psaného dvanáctibodovým písmem. Pověra, že se oči slabým světlem mohou kazit, je absurdní (to by je měly pokažené tisíce generací až na ty nynější). Jiná pověra je, že svícení potlačuje kriminalitu - nikoliv, její většina se odehrává ve dne, za tisíců luxů. Pověry razí osvětlovací průmysl, nejspíš s tím začal už ten petrolejový. Oči se slabým svícením nekazí, jen se musí mozek více namáhat, takže se člověk dříve unaví a jde spát. Už pár luxů umožňuje čtení zcela komfortní. A jde-li o světlo bez modré složky, čili žluté, které lze docílit filtrováním nebo užitím diod svítících rovnou žlutě, pak takové světlo ani nemusí potlačovat nástup noční fáze cirkadiánního rytmu, čili ani naladění ke spánku. Obé je důležité. Hormon melatonin se má tvořit celou noc, čili v zimě až 14 h, a délka spánku by měla být taková jako před sto lety. Zkrácení tmavé části noci a spánku na šest sedm hodin je zřejmě příčinou pandemie obezity, která zachvátila celý bohatý „elektrický“ svět.

Nynější „skotobiologické“ (to je disciplína věnující se životu v noci) číslo Veroniky se ovšem zaměřuje více na přírodu než na lidskou společnost. Není to poprvé, článek s tímto zaměřením byl v loňském čísle 4, rozsáhle se nočnímu prostředí věnovalo číslo 2/2010. Všechny ty články nyní zpřístupňujeme i na webu, abychom Vám poskytli co nejvíce informací.

O ohni je známé úsloví, že je to dobrý sluha, ale zlý pán. Světlo se v noci stalo také zlým pánem. Asi proto, že doporučení, jak kde svítit, formulují lidé z osvětlovacího průmyslu, blízcí průmyslu výroby a rozvodu elektřiny. Na hojnost světla všude a vždy jsme si bohužel zvykli, doznalo to až podoby závislosti. Nemá-li ale světlo škodit, je potřeba ho v noci řádově ubrat (běžně až stokrát, někde třeba jen desetkrát) a vzdorovat světelné lobby, která nyní nahrazuje oranžové sodíkové výbojky bílými LEDkami. Bílé světlo by bylo OK, kdyby nebylo silnější než to měsíční, čili nepřesahovalo čtvrt luxu, a nesvítilo do směrů, kam to není nutné. Svícení na úrovni mnoha luxů v noci bílé být nemá. Slabé žluté světlo je komfortní, ne náhodou je užívají luxusní restaurace.

Umělé osvětlování je založeno na spalování uhlí a zemního plynu. Těch jsme už spálili více, než bylo únosné. Každá další tuna je ke škodě příštích generací, ba už ke škodě stamilionů dnešních lidí, trpících nebývalými extrémy počasí a klimatu, nemluvě o rozvratu, jaký to vnáší do systémů přírodních. Spotřeba opírající se o fosilní paliva je nemorální, pokud není zcela nezbytná. To je další důvod, proč osvětlovací praxi radikálně změnit. Může to jít rychle, pokud prozřeme a z opojení nočním světlem vystřízlivíme. Pokud poznáme, jaké kvality nabízí noc, jaká bývala před dobou elektrickou. Nechť jsou nám k tomu články v tomto čísle oporou.

K dalšímu zamyšlení vám může, kromě „nočního“ Analogonu, na nějž uvádíme recenzi, pomoci také film Půlnoc, viz http://dafilms.com/film/7976-pulnoc/.

Můžete také zjistit, jak dalece se liší pohled na hvězdné nebe u vás a v čisté přírodě, a poslat výsledek do kampaně globeatnight.org, pro niž již léta vytvářím stovky map. Zajímavá by mohla být sada pozorování ze soboty 29. března, kdy během Hodiny Země plno firem i obcí vypne některá nebo všechna svá světla.

Jan Hollan

RNDr. Jan Hollan, Ph.D., (1955) - fyzik působící od r. 2010 v Centru výzkumu globální změny AV ČR. Předchozích 40 let byl činný na brněnské hvězdárně, kde začal s výzkumem nočního prostředí. hollan(zavináč)mail.muni.cz