Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Etnografie bludičky


Pavel Klvač, č. 1/2014, s. 13

Čím by byla tajemná noc bez bludiček? V lidovém vyprávění tyto démonické bytosti často umocňují strach z noční temnoty. Najdeme je po celém území Čech a Moravy. V krajových variantách jsou bludné duše nazývány světýlka, bludná světla, světlonoši ap. Etnografická literatura je popisuje jako duše zemřelých, které nedošly pokoje a bloudí světem do doby, než jim bude odpuštěno. Jako jiní démoni nemají rády všetečnou pozornost a posměch. Mohou též vodit mračna nebo způsobovat průtrž či krupobití. Jelikož pocházejí vesměs z duší zemřelých násilnou smrtí, nekřtěňátek atd., zjevují se nejen v bažinách a na tlejících kmenech, ale i na hrobech. Mohou nabývat podoby modravých plaménků, dětí nebo mužíků s lucerničkami nebo kahánky. Nejčastěji je lze spatřit za temných zimních nocí, o Dušičkách, o adventu.

Pověsti, ve kterých se bludičky vyskytují, jsou hojné ve všech našich krajích. Jedná se o zdaleka nejhojnější démonický motiv ve spojení s bažinou a močálem. V typickém případě světélka sváděla pocestné na scestí, vodila je v kruhu, na okraj močálu ap. Ilustrací nám může být pověst spjatá s „velkými bažinami“ nedaleko Lysé nad Labem: „Večer nad nimi poskakovala světélka, bludičky. Když tam v tu dobu někdo šel, obstoupily jej, zmátly mu cestu a zavedly jej do bažin. Odtud pojmenování Zmatov.“ (Bludičky na Zmatově) Někdy měl tradovaný příběh šťastný konec a člověk si zachránil život jako např. zejbišské děti trhající v lese borůvky (Bludičky a zejbišské děti) nebo vyvázl pouze s újmou na majetku jako sedlák, jemuž světýlka podrásala dva silné tažné voly: „Našel je - podrápané hřbety, sedřené boky, krev z nich tekla. Musel dojít pro řezníka a dát je porazit.“ (Světýlka na Křemelné) Jindy končilo setkání s bludičkami smrtí. Ať už sedláka, který světýlko chytil, že si je prohlédne, a v noci zemřel (Pověsti z Podbrdska), nebo dětí chalupnice z Opelic: „Otevřela dveře a hned se sháněla po dětech. Všechny ležely na posteli - a všechny byly mrtvy. Tak se o ně světýlka postarala.“ (Starostlivá světýlka) Ale abychom byli spravedliví - výjimečně jsou známy i pověsti, kdy světýlko lidem pomohlo: posvítilo ve tmě starým manželům při nakládce převrženého vozu. (Pověsti z Podbrdska)

Pavel Klvač

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu