VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

I město může poskytnout člověku malý azyl, kde si lze užít kouzla stmívání. Samovolně k tomu dochází, když si zahrádkář odskočí na záhony v kolonii udělat „jen něco“ drobně po práci. Protáhne se to, kdo by spěchal zpátky mezi stěny, a už je tu soumrak. Těsně před ním se sem tam ozve skoro neslyšitelné lupnutí. To se otevřou první květy pupalky, u německých sousedů výstižně nazývané „Nachtkerze“. Se stmíváním jasně žlutých hvězd na košatě rozvětvených rostlinách přibývá a estetický zážitek sílí. Příjemné je takto uzavřít den, zvláště chladí-li se ve skruži bílé víno.

Pupalku však využívám i prozaicky, k obohacení jídelníčku (zdroj nenasycených mastných kyselin a fytoestrogenů). Inspiroval mě příval preparátů obsahujících pupalkový olej do lékáren i prodejen zdravé výživy. Olej se sice lisuje ze semen, to však neznamená, že by květy měly být bezcenné. Naopak, jsou velmi jemné a jakoby mastné, jen pyl může trochu škrábat v krku (nedoporučuji alergikům). Při dobré pupalkové sezoně se na mé zahrádce otevírá až 80 květů během jediného večera. Přebytky ukládám do mrazáku, a i když jsou rozmražené květy trochu hadrovité, přesto v zimním období potěší a stravu zpestří. Na mražení je nejlepší otrhávat válečkovitá poupata těsně před rozvinutím, pak je lze před použitím ještě zmrzlá nakrájet na kroužky.

U kvetoucích pupalek můžeme často pozorovat třepetajícího se tvora pijícího za letu dlouhým sosákem nektar z květů. Tohoto soumračného motýla z příbuzenstva lišajů, dlouhozobku, považují lidé často za kolibříka. Při večerní sklizni jim ponechávám aspoň několik květů.

Olga Skácelová