VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Netopýři, vrápenci, kaloni, listonosi, upíři a další příslušníci skupiny letouni (Chiroptera) patří mezi savce. Podle amerického časopisu Bats z podzimu 2013 bylo za poslední rok popsáno 30 nových druhů tohoto řádu, čímž se počet letounů dostal na číslo 1 293, tedy přibližně 1 300 druhů. Ve srovnání s mnoha jinými živočichy je tento počet malý, ale mezi dnes žijícími savci představuje skoro čtvrtinu. Znamená to, že letouni, kterým pro lepší srozumitelnost budeme dále říkat netopýři, jsou evolučně úspěšnou skupinou. Jako fosilie jsou poprvé doloženi od eocénu, tedy ze starších třetihor, před asi 50 miliony let. Už tehdy vypadali skoro jako dnes, měli plně vytvořená křídla a určitě létali. Přechodné formy vývoje netopýřích křídel s létacími blánami (patagii) nejsou známy. Samozřejmě nevíme a nikdy to nebudeme moci prokázat, zda už vymřelí netopýři létali a potravu získávali v noci. Je to ale velmi pravděpodobné.

Molekulárně genetické poznatky posledních desetiletí potvrdily závěry paleontologů, že savci mají mezi čtvernožci úplně jiný původ než plazi a ptáci. Pocházejí ze starobylé skupiny synapsidů, doložené už na konci prvohor. Kdy přesně vznikli, je těžké určit, ale zřejmě to bylo během druhohor, kterým ze suchozemských obratlovců dominovali dinosauři. Podle některých názorů byli dinosauři převážně denní zvířata, zatímco drobní a nenápadní savci byli zvířata noční. Netopýři této noční aktivitě zůstali věrni. Mnozí jiní dnes žijící savci jsou také noční nebo soumrační živočichové, přece jen ale některé z nich můžeme spatřit i ve dne. Příkladem jsou drobní zemní savci jako hraboši, myši a rejskové, kteří mají tzv. polyfázovou aktivitu s poměrně častým střídáním aktivity a klidu během 24 hodin. Netopýři a ptáci jsou jediní dnes žijící obratlovci schopní aktivního letu. Na rozdíl od ptáků netopýři létat nikdy nepřestali, umějí to i druhy, které většinu života běhají po zemi nebo lezou po stromech, jako např. novozélandský netopýr Mystacina tuberculata. Důvodem může být to, že se předkové netopýrů pohybovali po čtyřech končetinách, kdežto předky ptáků byli dvounozí (bipední) dinosauři. Většina dnešních ptáků ovšem dokonale létá a evoluční výhoda tohoto způsobu pohybu se odráží i ve větší druhové diverzitě ptáků než savců - přibližně 10 000 oproti 5 500 recentních druhů. Netopýři se „naučili“ létat později než ptáci a kdoví, jak by v konkurenci s nimi během milionů let obstáli, kdyby si nezachovali převážně noční aktivitu. Jsou i noční ptáci, viz jiný článek v tomto čísle, je jich však málo.

Potrava netopýrů jako celku je rozmanitá, i když většina z nich se živí hmyzem a dalšími členovci. Jiné druhy se živí plody (většinou stromů) nebo nektarem a pylem z květů, které se otevírají v noci. V tropech žijí dravé druhy lovící drobné obratlovce, ptáky, savce, ještěrky nebo žáby. Existují i rybožraví netopýři a tři druhy upírů se živí výhradně krví. K tomu je nutné poznamenat, že upíři krev nesají, nemají k tomu přizpůsobenou tlamku, ale po prokousnutí kůže oběti vytékající krev lížou. Srážení krve brání antikoagulanty ve slinách upírů. V Evropě žije asi 45 druhů netopýrů 5 čeledí, všechny se živí členovci. U nás je momentálně známo 27 druhů, z toho 24 patří do čeledě netopýrovití, 2 do čeledě vrápencovití a 1 do čeledě létavcovití. Jako příklad druhů, které loví i jiné členovce než hmyz, můžeme uvést netopýra brvitého, který umí vytáhnout pavouky z jejich sítí. Tento a příbuzný n. řasnatý dovedou sbírat z vegetace mouchy a jiný denní hmyz, který jim v noci nedokáže uniknout. Většina našich netopýrů loví ovšem noční hmyz, zpravidla za letu. Používají k tomu ozvěnu ultrazvukových signálů vydávaných v hrtanu, tzv. laryngeální echolokaci. Signály vysílají otevřenou tlamou (většina druhů), nebo nozdrami (rody Rhinolophus a Plecotus). Kromě lovu ve volných vzdušných vrstvách některé druhy, třeba n. velký, sbírají kořist ze země, v tomto případě jde hlavně o střevlíkovité brouky, jiné druhy jako n. vodní a n. pobřežní sbírají velkými tlapkami hmyz z vodní hladiny. Tato potravní aktivita, z níž jsme uvedli jen několik příkladů, nemusí být soustředěna do naprosté tmy, tedy při hodnotách osvětlení 0 lx. Některé druhy jako n. rezavý nebo n. večerní vyletují ještě za šera v době tzv. občanského soumraku. Vrápenci a netopýři rodu Myotis vyletují obvykle až za úplné tmy. U vrápenců bylo pozorováno tzv. sbírání či zkoušení světla (light sampling). Před tím, než definitivně opustí úkryt, např. půdu domu, vyletí ven a zase se vrátí. Teprve, když shledají dostatečnou tmu, vyletí na lov. Výhoda tmy se obecně spatřuje v ochraně před denními predátory.

Navzdory všemu, co bylo dosud napsáno, jsou známé případy letové aktivity netopýrů za bílého dne, a to jak v tropech, např. u kaloňů, tak v chladnějších oblastech Ameriky, Evropy i Asie. Mimo místa úkrytů byli létající netopýři pozorováni i za plného světla, někdy přímo v poledne. Sám jsem byl několikrát svědkem tohoto jevu u n. rezavých, večerních a hvízdavých. Podrobně se tímto problémem zabýval J. R. Speakman, jehož článek vyšel v časopise Journal of Zoology, London (1990). Ve Velké Británii byla denní aktivita netopýrů zjištěna v létě i v zimě. Důvody tohoto neobyčejného chování mohou být různé, klimatické i potravní. Netopýři loví ve dne zejména v těch případech, kdy jim nepříznivé podmínky zabránily nasytit se v noci. Důležité je to zejména koncem léta, kdy musí shromáždit zásoby podkožního tuku, aby přežili zimní spánek. Prací o denní aktivitě netopýrů je víc, naproti tomu téměř neexistují informace o nepříznivém vlivu umělého osvětlení. Výjimkou je článek maďarských autorů Boldogha a kol. publikovaný v časopise Acta Chiropterologica (2007). Tito autoři prokázali negativní vliv nočního osvětlení půdních prostor budov obývaných letními koloniemi vrápence velkého, n. brvitého a n. ostrouchého. Noční osvětlení buď vypudilo mateřské kolonie úplně, nebo samice vyletovaly za potravou později a jejich mláďata byla menší a hůře rostla než mláďata z kolonií v temných úkrytech.

Negativní dopad osvětlení úkrytů na netopýry lze očekávat. Naproti tomu se nezdá, že by jim vadilo zvýšené množství světla na místech nočních lovišť. Dokládají to např. dosavadní výsledky monitoringu netopýrů na sídlištích našich měst. Jako příklad druhů odolných vůči světelnému znečištění lze uvést n. rezavého, což je původně lesní druh, který se ale dobře adaptoval k životu ve městech. Při použití běžných detektorů ultrazvuku je snadno zjistitelný díky silným echolokačním signálům s frekvencí kolem 20 kHz. Tento netopýr hojně loví v Brně, např. vysoko nad Svratkou nebo nad paneláky sídliště Bystrc, a to bez ohledu na noční iluminaci prostředí. Noc je jejich království - tak se měla jmenovat kniha, která by populární formou pojednávala o netopýrech a jejich způsobu života. Byl už navržen obsah, napsáno několik desítek ukázkových stran textu a dokonce podepsána autorská smlouva. Jenže příslušné nakladatelství zaniklo. Jsem proto velmi rád, že mohu titul uplatnit nyní.

Prof. RNDr. Jiří Gaisler, DrSc., emeritní profesor Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně