VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

ArcelorMittal Ostrava prohrál soudní spor a musí investovat do odhlučnění svých provozů. Výsledek kauzy ukázal, že i jednotlivec může zvítězit nad ekonomicky mnohonásobně silnějším subjektem.

Soukromoprávní spor mezi obyvatelem Radvanic, zastupovaným právníky Frank Bold (dříve Ekologický právní servis), a největším výrobcem oceli na světě - ArcelorMittal Ostrava, a.s., započal v roce 2008. Předmětem sporu byl nadměrný hluk výroby, dlouhodobě ohrožující zdraví obyvatel Radvanic a Bartovic.

Důkazem tohoto stavu bylo měření provedené v lednu 2008 v rámci výkonu státního dozoru Krajskou hygienickou stanicí Moravskoslezského kraje. Měření prokázalo, že hluk překročil hygienický limit hlučnosti pro chráněný venkovní prostor domu žalobce o cca 9-12 dB. ArcelorMittal však tento výsledek rozporoval a deklaroval pokles hlučnosti provozů, ke kterému mělo dojít v mezidobí od podání žaloby v důsledku utlumení výroby způsobeného ekonomickou krizí.

V červnu, respektive v červenci roku 2010 bylo tedy provedeno další měření, tentokrát jako součást znaleckého posudku zpracovaného Zdravotním ústavem se sídlem v Ostravě. I toto měření jednoznačně prokázalo, že hluk z provozů překročil hygienický limit, a to i přesto, že proběhlo za meteorologických podmínek pro šíření hluku méně příznivých - konkrétně ve vegetační době listnatých stromů, které působí jako tlumič šíření hluku, a za mírného větru směrem od domu žalobce.

Následný revizní znalecký posudek provedený Zdravotním ústavem se sídlem v Brně v březnu roku 2012 taktéž potvrdil, že hluk z výrobního závodu prokazatelně překračuje hlukový limit pro noční dobu, a to o 9,5 dB. Jednotlivá měření, která nadlimitní hladinu hluku z provozů ArcelorMittal Ostrava potvrdila, byla provedena v rozmezí přibližně 3,5 roku, dokázala tedy i dlouhodobost a pravidelnost obtěžování hlukem.

V průběhu sporu se navíc ukázalo, že společnost ArcelorMittal si je problému vědoma a pouze se snaží co nejvíc oddálit investici do odhlučnění. V dopise adresovaném Krajské hygienické stanici Moravskoslezského kraje v prosinci roku 2009 sama konkretizuje opatření k zásadnímu zlepšení hlukové situace v okolí provozů, jejichž náklady vyčíslila na přibližně 170 milionů korun. Stojí za srovnání, že společnost za dobu od začátku provozu hutního komplexu do roku 2009 dosáhla zhruba 40 miliard korun čistých zisků. Stačilo by jí tedy investovat necelého půl procenta zisku společnosti z let 2003-2009 k tomu, aby několika stovkám obyvatel Radvanic a Bartovic ulevila od hluku. Po 5 letech trvání sporu Okresní soud v Ostravě rozhodl, že společnost musí do odhlučnění investovat hned, přesněji do roka od doby, kdy rozsudek nabude právní moci. Rozhodnutí je pravomocné od září loňského roku, kdy je, poté co se společnost odvolala, potvrdil Krajský soud.

Povzbudivé na tomto případu je zejména to, že šlo o spor soukromoprávní, tedy o spor mezi jednotlivcem a firmou, za využití takzvané sousedské žaloby. Právníci Frank Bold u soudu hájili tvrzení, že činnost společnosti obtěžuje žalobce nad míru přiměřenou poměrům a ohrožuje výkon jeho práv k předmětné nemovitosti, tedy, že naplňuje obě skutkové podstaty uvedené v § 127 občanského zákoníku. Soudy se následně přiklonily na stranu slabšího a svým rozhodnutím mimo jiné ukázaly, že ani tehdy, když se jedná o velkou průmyslovou firmu, to automaticky neznamená, že si provozovatelé mohou dělat, co chtějí.

Eliška Bartošová
Frank Bold (dříve Ekologický právní servis)
www.frankbold.org