VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Druhé letošní číslo časopisu Veronica je věnováno šíření organismů a jeho důsledkům, zejména pak šíření tzv. invazních/invazivních druhů. Jak je patrno již ze dvou variant tohoto klíčového pojmu, není to téma jednoduché a nekonfliktní. V anotaci, kterou jsem posílal potenciálním autorům článků, abych jim vysvětlil, kam by mělo číslo směřovat, jsem mimo jiné kladl následující otázky. Kdy je nový druh vítaným hostem a kdy je vetřelcem, kterého chceme potírat všemi možnými způsoby? Jaká jsou naše rozlišovací kritéria? Jsou správná? Mění se v čase? Jaké změny v krajině se díky hostům, vetřelcům a běžencům odehrávají? Volil jsem přitom vědomě označení silně zabarvená, která je radno používat obezřetně. Volil jsem je, abych oslovené autory provokoval k reakci, k názoru. Pohled na nepůvodní organismy a z tohoto pohledu se odvíjející management jejich populací totiž mohou být a jsou různé.

Host, vetřelec, běženec. Prvního vítáme, druhému se úporně bráníme, u třetího to může být pochopení, obava i nenávist. Použití těchto vyhraněných označení nám situaci zdánlivě usnadní, jenže v konečném důsledku jde spíše o komplikaci. Řekneme-li totiž host nebo vetřelec, jasně ukazujeme směr, kterým se má zacházení s takto označeným druhem ubírat. Není třeba dále pochybovat či znovu hodnotit, stačí jen daný druh úspěšně chránit, nebo naopak všemi silami potlačovat. Budeme-li však chtít být objektivní, zohledňovat kontext, pak nám jakékoliv jednoznačné kategorie prokáží službu veskrze medvědí. Platí tu, stejně jako u lidí, že jakmile někoho ocejchujeme jednoznačnou hodnotící nálepkou, opouštíme ji ztuha, neochotně, neboť je následně potřeba přeskupit řadu souvisejících postojů či způsobů chování, a to povětšinou nečiníme rádi.

Snažili jsme se proto dát prostor nejen textům, které přinášejí exaktní informace, ale také textům hledačským, názorovým, úvahovým. Uvnitř Veroniky tedy najdete články o tom, jaké druhy, kde a za jakých okolností se šíří územím Čech, Moravy a Slezska, články, které Vás na základě dlouhodobých zkušeností informují, jak bojovat s organismy, které negativně působí na původní druhy, jejich populace, stanoviště či celá společenstva, ale také články polemické, nabízející alternativní pohledy, kladoucí podnětné otázky. Jsem autorům velmi vděčný za tuto druhovou diverzitu, mohu-li použít pro texty přírodovědného pojmosloví. Neboť právě kombinace exaktních „tvrdých“ dat, empirie a inspirovaného uvažování je tím, co vždy posouvá poznání dále. Ostatně, jakkoliv jsme to již v přírodních vědách málem zapomněli, esej byl vždy jedním z ceněných vrcholů rozvažování o světě kolem nás.

Je léto. A tak je nejlépe vzít batoh a jít pěšky krajinou. Přibalte si tam Veroniku a až usednete na mez, můžete v ní číst. Když budete mít štěstí, narazíte v kraji pole na koukol či hlaváček letní. A u lánu topinamburů zarůstajících starou skládku pak můžete přemýšlet: je to dobře, či špatně, že tu rostou? Měli bychom s tím něco dělat? A pokud ano, co? Nebo se jen máme těšit na jejich podzimní žluť? Nenabízíme Vám jasný klíč, to ani nebylo cílem, ale snad nabízíme alespoň inspiraci k přemýšlení o krajině, o nás a našich rostlinných či živočišných souputnících - takovou ambici jsme měli a doufám, že jsme ji alespoň dílčím způsobem naplnili.

P.S. Dlužím Vám ještě vysvětlení první věty, schizmatu invazní × invazivní. Podle publikace Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky - editoři Jiří Mlíkovský, Petr Stýblo (2006) je invazivním druhem nepůvodní druh, jehož introdukce a/nebo šíření ohrožují biologickou diverzitu. Invazním druhem se pak rozumí druh, který se na nové území rozšířil rychle, nemusí přitom být nutně nepůvodním. V Návrhu české terminologie vztahující se k rostlinným invazím publikovaném ve Zprávách České botanické společnosti (Pyšek a kolektiv, 2008) je ve srovnání s předchozím doporučeno pro mezinárodní termín „invasive species“ používat český ekvivalent invazní druh. Ten je chápán jako naturalizovaný druh, který se rychle šíří na značné vzdálenosti od mateřské populace a zpravidla na rozsáhlém území (v tomto smyslu je dále používán ve Veronice, viz článek Skálové a kol.). Označení invazní navrhují Pyšek a kolektiv z důvodu odlišení od homonymního termínu používaného v medicínských oborech - například invazivní choroba, invazivní diagnostika atd. Můj osobní názor je, že oba přístupy mají svou logiku. Google nachází pro spojení invazivní druh 30 000 výsledků, pro spojení invazní druh 91 800 výsledků, tj. užíváme obou termínů. Tak si prosím, vážený čtenáři, sám vyber, co je ti blízké.

Petr Čermák