VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Na území NP České Švýcarsko tvoří nepůvodní druhy relativně vysoký podíl na celkové biotě. Je to dáno zejména obecně vysokou dynamikou plošek („patch dynamics“) pískovcového skalního města, která představuje jeden z předpokladů vyšší invazibility stanoviště. Dále je podíl nepůvodních druhů vysoký také s ohledem na fakt, že kvádrové pískovce představují stanoviště s relativně nízkou druhovou bohatostí (alfa diverzitou), zejména cévnatých rostlin.

Zdaleka ne všechny nepůvodní druhy se na území Českého Švýcarska chovají invazním způsobem. Některé druhy se v minulosti na území pěstovaly a poté se obecně rozšířily, jako např. náprstník červený (Digitalis purpurea), jehož rozšíření již proběhlo bez zásadních dopadů na přirozené ekosystémy, přičemž potlačení tohoto druhu by nebylo ani reálné, ani smysluplné. Obdobně se v území v minulosti rozšířily invazní druhy vrbovka žláznatá (Epilobium ciliatum), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) a sítina tenká (Juncus tenuis).

Naopak další druhy invadují do území v současné době a lze u nich předpokládat, že bez managementových opatření zasáhnou podstatně větší část území, než je tomu v současnosti. Patří mezi ně obecně známé invazní druhy jako netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), která se šíří do pobřežního pásma vodních toků, zejména Kamenice a Křinice. Tento druh je v území nyní likvidován mechanicky (vytrháváním) a zdá se, že pokud tento management bude prováděn důsledně a dlouhodobě, existuje šance udržet tento druh v území pod kontrolou.

Křídlatka japonská (Reynoutria japonica) byla na území NP hojná, zejména podél Kamenice a Křinice, ale díky systematické likvidaci, která začala již před vznikem NP, je tento druh stejně jako méně hojná křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) dnes v území plně pod kontrolou.

Dále se v NP České Švýcarsko vyskytují další druhy, které zatím nejsou v území hojné, ale vykazují invazní potenciál, případě je známo jejich invazní chování z jiných území. Tyto druhy jsou pokud možno včas eradikovány. Patří mezi ně lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus), janovec metlatý (Sarothamnus scoparius), kolotočník ozdobný (Telekia speciosa) a druhy šířící se ze zbytků kultur na místě zaniklých německých sídel, jako např. pámelník bílý (Symphoricarpos albus) nebo šeřík obecný (Syringa vulgaris).

Z nepůvodních lesních dřevin, které byly v území v minulosti pěstovány, představuje dnes již klasický příklad invazní borovice vejmutovka (Pinus strobus), silně potlačující původní vegetaci. Tento druh je ročně těžen v řádech tisíců m³ a jeho eradikace, včetně nutnosti odstraňovat pomocí horolezců nálet i na kolmých skalních stěnách, si vyžádá ještě managementová opatření v řádu desetiletí.

Invazní potenciál však vykazují i modřín opadavý (Larix decidua) a lokálně též douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), dub červený (Quercus rubra) a kaštanovník setý (Castanea sativa). I tyto druhy jsou systematicky eradikovány v rámci přeměny lesa.

Z nepůvodních druhů živočichů se v NP České Švýcarsko uplatňují např. siven americký (Salvelinus fontinalis), pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss), mývalovec kuní (Nyctereutes procyonoides), kamzík horský (Rupicapra rupicapra), muflon (Ovis musimon), ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) a norek americký (Mustela vision). Systematická redukce se provádí zejména u muflona a mývalovce a je snaha i o redukci norka amerického.

Ing. Handrij Härtel, Ph.D., a Ing. Pavel Benda, Ph.D., Správa NP České Švýcarsko, Ing. Petr Bauer, Správa CHKO Labské pískovce