VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Mezi invazní škodlivé druhy živočichů se v poslední době na předním místě umístil i jeden druh z kmene měkkýšů, plzák španělský (Arion lusitanicus), který je v současné době řazen k nejzávažnějším škůdcům mezi měkkýši. Vzhledem k jeho široké ekologické valenci, a tedy i z toho plynoucí široké přizpůsobivosti k rozsáhlému spektru různých ekologických podmínek prostředí, se z tohoto plže bez schránky (patřícího tak k tzv. nahým plžům) stal obávaný škůdce pěstovaných plodin v zahradách a polních kulturách. Na tomto místě je třeba upozornit na to, že jde o plzáka a nikoliv o slimáka. Hlavním rozlišovacím znakem mezi plzáky a slimáky je poloha dýchacího otvoru, který je u první skupiny umístěn v přední části tzv. štítu, zatímco slimáci mají tento otvor v jeho zadní části. Druh dorůstá délky 8-12 cm, a je tak druhým největším druhem plzáka vyskytujícím se na území našeho státu. Typické je pro něj zbarvení kolísající od oranžově hnědé po tmavě hnědou až téměř černou.

Druh pochází, jak napovídá jeho název, ze severní části Pyrenejského poloostrova, a dále jeho areál zahrnuje západní část Francie a Anglii. O tom, že jde o invazní druh, svědčí jeho současné šíření po celé Evropě.

Uvádí se, že k jeho šíření došlo před 50 lety v souvislosti s importem zemědělských plodin. Sám jsem plzáky španělské pozoroval i v Nizozemí, dokonce na písečných dunách západního pobřeží Severního moře mezi keři rakytníku u obce Ouddorp.

Jak již bylo uvedeno, k silné invazi tohoto druhu došlo i na území naší republiky. Vyskytuje se někdy ve velikém množství v zahradách, jejichž majitelé si mi stěžovali, že jich nasbírali i několik kbelíků. Stejně tak dochází ke kalamitní invazi na řepková pole, kde způsobují velké hospodářské škody. První spolehlivě určený exemplář v naší republice pochází z roku 1991. Od té doby byly kalamitní výskyty pozorovány na kulturních plodinách na různých místech našeho státu, kde se za příznivých podmínek, zejména vlhkostních, rychle šíří. Jeho kalamitnímu výskytu napomáhá také absence jeho přirozených nepřátel. Udává se, že se šíří zejména na kulturní plochy. Pokud jde o přirozené, člověkem málo narušené biotopy, nevyskytují se v takových množstvích. Avšak asi tomu není vždy tak, sám jsem pozoroval v srpnu 2008 masový výskyt plzáka španělského v luhu v Litovelském Pomoraví, kdy pěšina v lužním lese u obce Střeň se jen leskla jejich slizem.

Naskýtá se otázka, jak proti této pohromě bojovat. Návod nalezneme např. v článku autorů M. Horsáka a L. Dvořáka, který vyšel v roce 2002 ve Zpravodaji č. 20 AGROEKO Žamberk. Pokud se jedná o malé plochy, jako jsou zahrady, je nejúčinnějším bojem jejich sběr. Nasbíraný materiál lze pak zkrmit drůbeží nebo prasaty, anebo je lze usmrtit horkou vodou. Lze také použít chemický způsob boje, který se ale příliš nedoporučuje.

Jaroslav Vašátko