VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Problematika invazních druhů je v České republice řešena na úrovni výzkumu a managementu. Výzkumnou část zajišťují především vědecká pracoviště a univerzity. Jako příklad lze uvést Botanický ústav AV ČR, který mimo jiné vydává seznamy nepůvodních druhů rostlin v ČR, nyní ve spolupráci s dalšími pracovišti vytváří i návrh seznamů druhů vyžadujících zvláštní přístup (tzv. černý a šedý seznam invazních druhů). Ve spolupráci s AOPK ČR také vyvíjí standard SPPK D 02 007 Likvidace vybraných invazních druhů rostlin a živočichů (vč. následné péče o lokality), který spadá do širšího rámce standardů péče o přírodu a krajinu ČR (podrobnosti na www.standardy.nature.cz). Managementová opatření velmi často realizují nevládní organizace, jako je např. ČSOP, který se likvidací invazních druhů zabývá v rámci programu Ochrana biodiverzity. Nevládní organizace mají též nezastupitelnou roli edukační a výchovnou, především díky aktivitám environmentální výchovy. Výše zmíněné subjekty též úzce spolupracují se státní správou, která se invazními druhy zabývá na několika úrovních, které jsou popsány v následujícím textu.

Legislativa

V současné době není v ČR problematika invazních druhů komplexně zahrnuta v žádné platné právní úpravě. Oporu při regulaci a kontrole takových druhů zajišťuje zejména zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zde je v § 5 odst. 4 uvedeno, že záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu (kam invazní druhy bez výjimky spadají) rostliny nebo živočicha do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody. Těmi jsou (mimo zvláště chráněná území, jejich ochranná pásma a vojenské újezdy) obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Na území národních parků (NP), chráněných krajinných oblastí (CHKO), národních přírodních rezervací (NPR) a přírodních rezervací (PR) je šíření nepůvodních druhů přímo zakázáno. V národních přírodních památkách (NPP) a přírodních památkách (PP) tato činnost přímo zakázána není, uvádí se ale zde, že je zakázáno měnit či poškozovat dotyčné území nebo jeho hospodářské využívání, pokud by tím hrozilo jeho poškození - což by v případě šíření invazních druhů bylo velmi reálné. Výjimky ze zákazu udělují na území NP a CHKO příslušné správy, do jejichž kompetence spadá i udělování výjimek na území NPR a NPP. V PR a PP rozhodují o výjimkách krajské úřady. [opraveno]

Dalším podstatným právním předpisem je zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči. Jako jediný z našich zákonů definuje pojem invazní druh („škodlivý organismus v určitém území nepůvodní, který je po zavlečení a usídlení schopen v tomto území nepříznivě ovlivňovat rostliny nebo životní prostředí včetně jeho biologické různorodosti“). Zákon dále ukládá povinnost monitorovat a evidovat výskyt vybraných invazních druhů, včetně potenciálních, do ČR dosud nezavlečených. Jde o celkem 13 druhů a jsou uvedeny v příloze č. 8 vyhlášky č. 215/2008 Sb., z běžnějších druhů v ČR je zde zastoupen bolševník velkolepý, většina druhů ze seznamu se u nás zatím nevyskytuje či jen sporadicky. Monitoring provádí Státní rostlinolékařská správa (od 1. 1. 2014 sloučena s Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským /ÚKZÚZ/ a nyní užívá tento nový název).

Dotační tituly na likvidaci

Při plošné likvidaci invazních druhů je možné také využít dotačních titulů na jejich likvidaci. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) vyhlašuje programy Péče o krajinu (PPK) a Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny (POPFK), administrací je pověřena AOPK ČR (posouzení žádostí, návrh opatření). Z evropských titulů jde o operační program Životní prostředí (OP ŽP), příjemci žádostí jsou krajská střediska AOPK ČR. Velké projekty mohou být hrazeny také z evropského programu LIFE+. Jako příklad lze uvést již skončený (2007-2010) projekt Záchrana lužních stanovišť v povodí Morávky či probíhající (2013-2015) projekt Omezení výskytu invazních druhů rostlin v Karlovarském kraji - blíže viz článek L. Pocové. Realizátory těchto projektů jsou místně příslušné kraje ve spolupráci s dalšími institucemi státní správy (Povodí, správy CHKO, Lesy ČR) a neziskovými organizacemi (ČSOP).

Osvěta a monitoring

Boj s invazními druhy nelze úspěšně provádět bez řádné informovanosti široké veřejnosti. Každý může pomoci buď přímým nálezem nových invazních druhů, ale díky pochopení problému invazních druhů také může přispět k omezení šíření těchto druhů (např. zamezením výsadby rostlin do zahrad či parků). Nezastupitelnou roli zde hrají nevládní organizace, které toto řeší důkladnou osvětou zejména na lokální a regionální úrovni. Přehled o invazních druzích v ČR lze najít i na webových stránkách ČSOP JARO Jaroměř (www.jarojaromer.cz/invaze).

Cestou komplexní informovanosti i zapojení veřejnosti se nově vydává i AOPK ČR. Na webových stránkách http://invaznidruhy.nature.cz je možné dočíst se o hlavních invazních rostlinách a živočiších v ČR včetně jejich výskytu (stránky jsou propojeny s nálezovou databází ochrany přírody, kterou rovněž spravuje AOPK ČR), projektech a příručkách na jejich likvidaci a o možnostech zapojení se do jejich monitoringu a likvidace (na koho se obrátit v případě nálezu invazního druhu, možnosti dotací na likvidaci). Jelikož ekonomicky nejefektivnější metodou v managementu invazních druhů je prevence, zaměřují se tyto stránky na několik druhů, které v ČR zatím nejsou, ale vzhledem k jejich postupu Evropou již u nás téměř „klepou na dveře“. Kdokoliv se tak může zapojit do mapování uvedených druhů a přispět tak k jejich včasnému odhalení. Kromě vlastní tvorby mapy výskytu daného druhu bude automaticky informován i příslušný kompetentní orgán (referáty životního prostředí na obecních či krajských úřadech, správy NP či CHKO, ÚKZÚZ).

Mezinárodní spolupráce

ČR je také signatářem mezinárodních úmluv, které souvisejí s negativními dopady šíření invazních druhů. Jednou z nich je Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD), která má největší význam pro ochranu biodiverzity před nepůvodními druhy. Tato problematika je zmiňována v článku 8. Naplňováním závazků vyplývajících z CBD je pověřeno MŽP. AOPK ČR zde plní roli koordinátora informačního systému a člena poradního sboru. Pro země EU je v problematice invazních druhů důležitá i Směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (92/43/EHS). Členské státy mají zajistit regulaci záměrného vysazování nepůvodních druhů do volné přírody, případně mohou takové vysazování zakázat. Toto je v kompetenci místně příslušných krajských úřadů a správ NP a CHKO.

Státní ochrana přírody se aktivně zapojila také do evropských databázových systémů invazních druhů, konkrétně v roce 2010 k iniciativě NOBANIS (North European and Baltic Network on Invasive Alien Species). Tento informační databázový systém (dostupný na www.nobanis.org) původně zahrnoval státy severní Evropy a baltské země, postupně se rozšířil i o státy střední a západní Evropy a dnes zahrnuje 20 států či autonomních území. V Čechách plní úlohu kontaktního místa AOPK ČR na základě pověření MŽP. V polovině roku 2012 bylo dokončeno vyplňování databáze za ČR (cca 500 nepůvodních a invazních druhů). Celkem databáze NOBANIS zahrnuje informace o 8 500 nepůvodních druzích, seznam je průběžně jednotlivými zeměmi aktualizován. Součástí webu je i varovný systém vybraných invazních druhů.

RNDr. Tomáš Görner, Ph.D., krajinný ekolog, AOPK ČR [opraveno]