VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V Jihomoravském kraji je už více než 130 naučných stezek, ale asi to stále není dost, neboť tempo jejich budování neustále vzrůstá. Letos na jaře jich bylo otevřeno osm (NS Hodonínská Doubrava, Brněnská, Deblínská a Lipůvecká lesnická naučná stezka, Stezka svobody v Mikulově, Barevná procházka hraběnky Matyldy v Lysicích, NS Luleč a pěší stezka Za pověstmi Drahanské vrchoviny ve Studnicích), dvě už značně poškozené byly zcela obnoveny (NS Lužní les u Břeclavi a Medlánecká NS) a nejméně 15 dalších se připravuje. Přitom zřídit naučnou stezku není zrovna levná záležitost, vynaložené náklady obvykle dosahují 200-300 tisíc Kč, velkorysejší projekty se začínají blížit k milionu. V současné době štědrých dotací určených na rozvoj cestovního ruchu je však získání potřebných peněz docela snadné, a tak se vesele projektuje a staví.

Jsou to dobře investované peníze? Pomohlo vybudování tolika naučných stezek rozvoji místního cestovního ruchu? Co by se u nových naučných stezek dalo zlepšit? Prošel jsem už téměř všechny naučné stezky v našem kraji a hodně jsem o tom přemýšlel (téměř kompletní přehled naučných stezek v Jihomoravském kraji naleznete na www.evvojaroska.websnadno.cz). V tomto článku bych se s vámi rád podělil o své poznatky a názory.

Proč chodíme na výlety

Pěší turistika je právem považována za velmi šetrnou formu cestovního ruchu. Potíž je v tom, že pěších turistů u nás postupně ubývá a ti zbývající se koncentrují jen do několika nejatraktivnějších oblastí. Smyslem podpory budování nových naučných stezek je nejen zvýšit celkový počet pěších turistů, ale současně je nasměrovat i do míst doposud méně navštěvovaných. Jenže ani jedno z toho naučné stezky nemohou zajistit! Návštěva naučné stezky totiž téměř nikdy není hlavním cílem výletu.

Příčina obvykle bývá hledána v malé atraktivitě informačních tabulí. Razí se myšlenka, že zlepší-li se výběr zajímavostí a způsob jejich prezentování, budou turisté naučné stezky s nadšením vyhledávat. To je velký omyl! Současné informační panely mívají přitažlivý vzhled a dokážou upoutat na první pohled. Lidé se u nich rádi zastavují, byť je mnohdy nedočtou až do konce. Výběr místních zajímavostí a jejich interpretace by zajisté mohly být originálnější, ale nejsem přesvědčen, že úzce vymezené téma (např. o archeologických nálezech u Bořitova) uchvátí početnější skupinu zájemců.

Naučných stezek, které nejsou navštěvovány, je mnoho. Opravdu si jejich budovatelé mysleli, že na několik informačních tabulí a odpočívadel je možné přilákat houfy turistů? Proč vlastně naučnou stezku stavěli? Kvůli ekonomickému zisku to jistě nebylo, neboť zvýšené tržby v provozovnách místních služeb nikdy nemohou pokrýt náklady spojené s výstavbou a údržbou naučné stezky. Možná toužili zviditelnit sebe, obec nebo sdružení, v němž pracují. Nic proti tomu, pokud současně chtěli vytvořit dílo, které by přineslo ostatním lidem radost a užitek. Měli si však nejprve položit otázku, proč vlastně lidé chodí do přírody. Odpověď na ni je docela prostá.

Všichni na svých výpravách hledáme krásu, ticho, klid, odpočinek a někteří z nás i trochu dobrodružství. Další touží navíc prožívat radost z objevování vzácných rostlin, pozorování živočichů či nalézání opomíjených památek. Jsou i tací, kteří zažívají uspokojení, když porozumí aspoň některým zákonitostem místní přírody, krajiny a historického vývoje. Z informačních panelů vděčně čerpáme cenné rady, kde a jak najít to, co hledáme, případně čeho si dále máme povšimnout, ale nadbytečné informace nás zdržují, zatěžují a někdy i odrazují!

Chybějí pěšiny

Skutečnou příčinou malého zájmu o naučné stezky je to, že jejich autoři se zaměřují pouze na vytváření jednotlivých zastavení s informačními panely a odpočívadly. Trasu, která je spojuje, pokládají za nedůležitou a podle toho s ní nakládají. Vedou ji po nudných širokých cestách, míjejí zajímavá místa, která pak vzápětí s nadšením popisují a velmi často trasu nijak neznačí, nebo jen zcela nedostatečně. Projití některých naučných stezek tak připomíná orientační hru, kterou zvládnou jen skutečně zkušení a vytrvalí turisté.

Podpora rozvoje pěší turistiky by se měla soustředit právě na budování nových turistických cest, kam by neměla přístup lesní mechanizace, auta ani koně. Jedině pak bude mít smysl. Tyto cesty je potřeba vést tak, aby byly samy o sobě přitažlivé. Stejně krásné pocity, jako má cyklista při jízdě po nové cyklostezce či běžkař v upravené stopě, zažívá chodec na pěšině, která se přirozeně vine strání a nabízí mu bezprostřední kontakt s okolní přírodou i občasné výhledy do kraje.

Podmínkou je, aby tyto pěšinky byly dobře schůdné, to znamená nerozblácené a nezarostlé vysokou vegetací. Takových je velmi málo. Staré, pokud nebyly vyznačeny, postupně zanikají a nové už desítky let nevznikají. Lze je totiž vystavět jen ručně s využitím místních kamenů kladených pouze na sucho. Mohou mít i náročnější úseky, kde je řetěz na přidržení nebo kratší žebřík na překonání skalního stupně. Zásadně by měly být vedeny po vrstevnici, aby se zabránilo vzniku vodní eroze. Případné naučné a informační tabule umístěné na těchto pěšinách budou mít jen podružný význam. Vždyť co člověk potřebuje nutně vědět? Jak se místo nazývá, jaký příběh se k němu váže a čeho by si zde měl povšimnout. Zbytek si najde doma v knihách nebo na internetu a zjistí-li, že mu něco pozoruhodného uniklo, tak se tam jistě rád brzy vrátí.

Mgr. Vítek Urban (1965) - učitel a koordinátor environmentální výchovy na gymnáziu tř. Kpt. Jaroše v Brně, urban(zavináč)jaroska.cz