VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Znovu nalézaný kraj

Do kraje pod Jeřábem jsem se poprvé dostal už dávno, v dětství. Tenkrát jsem poprvé přišel od vesničky Komňátka poblíž Šumperka k poutní kapli Svaté Trojice uprostřed lesů. Bylo to v roce 1989, pár měsíců před pádem komunismu. Na Svaté Trojici bylo tenkrát pusto, ticho, jen okolní les šuměl ve větru. Ještě o několik let později, když jsem se poprvé prodral houštinami na vrchol Jeřábu, byly zdejší lesy pusté, bez lidí. Po úbočí Jeřábu tenkrát vedla jediná žlutě značená turistická cesta, která mne dovedla až ke klášteru na Mariánské hoře nad Králíky. V té době již bylo možné vstoupit do ambitů - chodeb klášterního kostela, které jsou zaplněny svatými obrazy. Tehdy byli v klášteře ještě vděčni za každého návštěvníka, vstup byl zdarma. Dnes již za možnost projít ambity zaplatíte.

Ale zpět na Jeřáb. Dneska vás na vrchol Jeřábu, nejnižší „tisícovku“ u nás, dovede modře značená turistická značka (nejblíž je to tam ze Svaté Trojice). Značka pak vede kolem pramene Tiché Orlice, pak to můžete vzít třeba přes rozhlednu na Valu u Hedče ke králickému klášteru. Chcete-li se ale toulat liduprázdnými lesy, musíte dnes zamířit o kus dál, směrem k Hanušovicím či k Písařovu. Na Jeřábu, kolem Svaté Trojice a Severomoravské chaty se to dnes hemží turisty, cyklisty a v létě i sběrači borůvek. „Porevoluční“ léta, kdy všichni jezdili někam do ciziny, jsou zřejmě za námi. Mnozí se vracejí ke krásám české a moravské krajiny, mnozí taky na cesty do ciziny prostě dnes nemají.

Knížecí lesy a přírodní park

Když jsem se před mnoha lety ve Zprávách Zeměpisného sdružení (dnes Země a cesty), vydávaných brněnským Zeměpisným sdružením, poprvé dočetl o Jeřábu a Jeřábské vrchovině, hned jsem zatoužil se na ten tenkrát téměř neznámý vrchol vydat. Jeřábská vrchovina je součástí Hanušovické vrchoviny, tvořící podhůří Jeseníků. Protáhlý 1 003 m vysoký kopec je v mapách z dob staré monarchie popsán jako Abreschberg či Eschenberg (Esche či Eberesche znamená v němčině jeřáb). Ve zdejších lesích mezi buky, jedlemi, smrky a javory nejspíš i v minulosti rostl sem tam nějaký strom jeřábu ptačího, jak je tomu dodnes.

Přímo přes vrchol Jeřábu prochází historická hranice mezi Čechami a Moravou. Ta začíná na nedalekém Králickém Sněžníku, hraničním trojmezí Čech, Moravy a Kladska (které bylo od slezských válek součástí Pruského království) a sleduje horní tok řeky Moravy až do blízkosti železniční stanice Podlesí. Hranice pak obchází někdejší starobylé moravské městečko Grumberg (Krumperky), které je dnes spíše ospalou obcí Podlesí, téměř zapomenutou v pohraničí. Na Jeřáb je to už odtud coby kamenem dohodil (a zbytek došel). Na vrcholu Jeřábu se pak hranice stáčí k Šanovu a Červené Vodě.

Lesy v okolí Jeřábu patřily od roku 1622 až do doby první pozemkové reformy v meziválečném období k rozsáhlým lichtenštejnským majetkům. Konkrétně šlo o panství (později velkostatek) Ruda nad Moravou, který Lichtenštejnové získali jako pobělohorský konfiskát po Ladislavu Velenovi ze Žerotína.

Lichtenštejnské lesní hospodaření bylo zejména v 19. století na velmi vysoké úrovni a stopy po něm nacházíme v lesích dodnes. Ten, kdo přijde k poutní kapli Svaté Trojice, si jistě všimne pomníčku tzv. Jubilejních dubů. V roce 1898 slavil totiž kníže Jan II. (Johann II.) z Lichtenštejna 40 let své vlády (vládl lichtenštejnskému knížecímu rodu v letech 1858 až 1929). Lichtenštejnové byli v té době vlastníky úctyhodného pozemkového majetku, rozkládajícího se kromě vlastního Lichtenštejnska v Rakousku, Čechách (např. Rumburk, Kostelec nad Černými lesy či Lanškroun), Slezsku (Krnov, Opava) a především na Moravě (např. Valtice, Lednice, Moravská Třebová, Zábřeh). U příležitosti 40 let knížecí vlády byl v každém lesním revíru na všech tehdejších lichtenštejnských majetcích zřízen pomníček, okolo kterého byla vysazena skupina dubů. Duby už většinou kolem pomníčků nejsou, kameny připomínající knížecí „výročí“ však na mnoha místech zůstaly dodnes.

Přestože pomníček Jubilejních dubů s kaplí Svaté Trojice již leží mimo vlastní přírodní park Jeřáb, stojí za to sem zajít. Stejně jako k nedalekému prameni Rudolf, jehož voda je prý mírně radioaktivní. Pramen se původně jmenoval Leopold Grabner Quelle, název Rudolf vznikl až po druhé světové válce zkomolením původního německého jména. Kdo to vlastně byl Leopold Grabner? Jeden z významných lichtenštejnských lesníků, který ovlivnil stav lesů na různých místech Moravy.

V roce 1987 byla v části Jeřábské vrchoviny zasahující do tehdejšího Východočeského kraje vyhlášena oblast klidu. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 1992 se dnes jedná o přírodní park, pojmenovaný podle nejvyššího vrcholu Jeřáb. Na území parku nebylo vyhlášeno žádné maloplošné zvláště chráněné území, přestože některé louky pod Křížovou horou by si to zasloužily. Nezbývá než doufat, že je ochrání odlehlost zdejšího kraje.

Poutní místa

V kraji kolem Jeřábu žili zbožní lidé a dodnes zde můžete navštívit několik poutních míst. Nejvýznamnějším je klášter na Mariánském kopci (Hora Matky Boží) nad městem Králíky, dříve zvaném Grulich. Kostel Sedmibolestné P. Marie byl dokončen v roce 1700 a nedlouho nato k němu byly připojeny barokní ambity. Klášter servitů převzali v roce 1833 redemptoristé, kteří celý areál po požáru roku 1846 přestavěli. Za časů komunismu byly v klášteře nuceně soustředěny staré řádové sestry. V aleji vedoucí od Králík ke klášteru stojí sedm barokních kapliček. Původní vyřezávaná sousoší křížové cesty z 18. století jsou však dnes vystavena ve Vraclavi u Vysokého Mýta.

Poutní kaple Svaté Trojice v lesích pod Jeřábem byla vybudována v roce 1898, dřevěný kostelík na Křížové hoře u Červené Vody v roce 1833. Ke kostelíku (po požáru přestavěnému) přibyla i křížová cesta a v roce 1923 také skromná výletní restaurace. Po válce se ale místo ocitlo na okraji cvičiště československé a později sovětské armády, stavby chátraly a nakonec byly zbourány. Od roku 2007 zde stojí obnovený poutní areál, jehož součástí je rozhledna.

Vojáci

Vojáci se zajímali o zdejší kraj nejvíc ve třicátých letech, před poslední válkou. Budovala se opevnění Králické pevnostní oblasti, z Kladska se očekával hlavní nápor německých vojsk, majících doslova roztrhnout Československo v jeho nejužším místě. Nejvíce pevností vzniklo v okolí Králík a v masivu Suchého vrchu, na území přírodního parku Jeřáb najdeme jen lehké objekty (tzv. „řopíky“, podle Ředitelství opevňovacích prací) mezi Šanovem a Horní Orlicí. Někdejší pevnostní kasárna v Moravském Karlově zabrala po roce 1968 sovětská armáda, dnes jsou opuštěna a brzy z nich zůstanou jen ruiny.

Rozhodně však stojí za to projít se bývalým vojenským cvičištěm, rozprostírajícím se východně od Křížové hory. Tento podivuhodný kousek země jsem objevil až nedávno, když mne osud zavedl do kraje kolem Tiché Orlice. Od té doby sem chodívám několikrát za rok, nejraději na jaře a na podzim. Někdy si připadám, jako bych stál v severské tundře. Břízy a olše, bažiny, nevelký rybník příroda vzala za svůj a vydává ho za ledovcové jezero. A na loukách nádherné rostliny krásných jmen a ještě krásnějších květů, z nichž většina už svým jménem dává vědět o tom, že k životu potřebují hodně vody - starček potoční, pcháč potoční, kuklík potoční. Nejkrásnější jsou ovšem jistě květenství prstnatců (vstavačů) májových, našich lučních orchidejí. Vojáci tedy po sobě nezanechávají vždycky jen spoušť, ale mnohdy i zachovalou přírodu.

Než se vydáte na cestu

Až se někdy vydáte na Jeřáb, nevyhledávejte tu nejkratší cestu. Je příliš snadné přijet z údolí Moravy přes Vysoký Potok lesní silničkou až na Svatou Trojici. Ani cesta z Králík přes Mariánskou horu a pak kolem pramene Tiché Orlice na Jeřáb vám podstatu zdejší krajiny neodhalí. Abyste se mohli opravdu vcítit do duše zdejšího kraje, musíte se nejdřív hodiny a hodiny toulat lesy a loukami přírodního parku a jeho okolí. Zajít k říčce Březné (kdysi Frýzavě), pramenící právě v masivu Jeřábu. Projít loukami od Křížové hory do lesů kolem pramene Tiché Orlice či přes lesy od Hanušovic kolem myslivny Počátky ke Svaté Trojici. Třeba při cestě lesy zahlédnete i vzácného kurovitého ptáka jeřábka lesního či v jarních lukách zaslechnete daleko slyšitelný hlas chřástala polního. Kvůli nim zde byla zřízena v souladu s předpisy Evropské unie ptačí oblast Králický Sněžník, která se částečně překrývá s přírodním parkem Jeřáb. Jeřábkům a chřástalům to ovšem, jak se zdá, příliš nepomohlo. Stejně jako lidé v tomto chudém kraji se nejspíš budou muset spolehnout sami na sebe.

RNDr. Hynek Skořepa (1975) - geograf a biolog, v současnosti působící jako učitel na gymnáziu v Ústí nad Orlicí.