VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Co je skryto v mokřadech

Kromě pestré mozaiky organismů, které můžeme na karpatských prameništích shlédnout při toulkách přírodou, existuje na těchto místech život, který zůstává pouhému lidskému oku skrytý nebo se jeví jako hnědé, zelené a červené povlaky. Barevné shluky jsou tvořeny sinicemi a řasami , jež můžeme detailně prozkoumat a určit do rodů a druhů až při pozorování v optickém nebo elektronovém mikroskopu. Studiu těchto prameništních zástupců prokaryotické a eukaryotické říše se na území bývalého Československa v minulosti věnovali J. Bílý, R. Brabez, S. Prát a J. Komárek. Většinou se jednalo o minerální, termální nebo pěnovcové vývěry. K novějším a komplexnějším výzkumům patří práce F. Lederera zaměřené na minerální prameny a rašeliniště a A. Poulíčkové a jejích kolegů a studentů za měřené na prameniště západokarpatské oblasti. Tento článek vás seznámí právě s jejich výsledky, které byly publikovány v monografii Ecology and Palaeoecology of Spring Fens of the West Carpathians (Poulíčková et al. 2005), v odborných časopisech a konferenčních sbornících (Fránková et al. 2008) a popularizační brožuře Ohrožená pestrost života na karpatských lučních prameništích (Hájek et al. 2005). Docentka Poulíčková a já jsme se zabývaly rozsivkami, krásivky studoval M. Kitner a sinice P. Hašler.

Život na mikrostanovištích

Sinice a řasy na prameništích osidlují různé mikrobiotopy (mikrostanoviště), kde žijí jednotlivě nebo v koloniích, volně (ve vodě a jemném sedimentu) nebo přichycené k substrátu (na kamenech, mechorostech a vyšších rostlinách). Některé mají navíc schopnost aktivního pohybu například díky bičíku (krásnoočka) nebo rafe (některé rody rozsivek), což je struktura táhnoucí se podélně středem schránky, umožňující lezení. Mohou také napomáhat srážení uhličitanu vápenatého (pěnovce) v procesu zvaném biolitogeneze.

Nejvýznamnější jsou rozsivky

Nejvýznamnější skupinou řas jsou na prameništích rozsivky. Jedná se o jednobuněčné mikroskopické organismy, jejichž živý obsah buňky je uzavřen do dvoudílné křemité schránky (zkuste si představit Petriho misku), která má rozmanitou velikost, tvar a především strukturu. Na těchto znacích je založena identifikace. Buňky žijí jednotlivě nebo v koloniích, v nichž jsou navzájem spojeny slizem. Celkem bylo nalezeno 210 druhů. Jejich počet i druhové složení rozsivkových společenstev nejvíce ovlivňuje pH a vodivost. Počet buněk navíc stoupá s rostoucí vlhkostí. Diatomy (rozsivky) snášejí zastínění, nízké teploty i krátkou denní dobu. Maximálního rozvoje dosahují na jaře a na podzim.

Na základě statistických analýz byla rozsivková společenstva karpatských pramenišť rozdělena do tří skupin. Jednu skupinu tvoří rozsivky kyselých přechodových rašelinišť, které jsou zde nejméně početné a mají rovněž nejnižší druhovou pestrost. Převládají rody Brachysira, Eunotia, Neidium, Pinnularia, Stauroneis a Tabellaria. Další skupina zahrnuje rozsivky vápnitých pěnovcových pramenišť reprezentované převážně rody Amphora, Caloneis, Cymbella, Diploneis, Denticula, Gyrosigma a Surirela. Zde dosahují rozsivky největších četností a nejvyšší druhové pestrosti. Prostřední skupina obsahuje spíše běžné druhy a druhy se širokou ekologickou valencí (málo vyhraněnými nároky na prostředí).

Mechorosty hostí nejbohatší společenstva

Nejbohatší společenstva nalezneme v mechorostech, kde žijí rozsivky na povrchu nebo dokonce uvnitř lodyžek (v hyalocystách rašeliníků). Mechorosty jsou schopné absorbovat a zadržet velké množství vody. Buňky řas tak mohou bez úhony přežít období sucha. Mechorost jim navíc poskytuje ochranu před chladem, horkem i větrem. Protože část mechu je mnohdy vynořena nad úroveň vodní hladiny, vyskytuje se zde značný podíl aerofilních (na vzduchu žijících) druhů. Hádejte, kolik jedinců naleznete v jediné kapce vody vytlačené z mechorostu? Jsou jich miliony!

Na prameništích se nachází řada významných druhů pro ČR a o vysokém stupni zachovalosti také hovoří fakt, že celá jedna čtvrtina rozsivek karpatských pramenišť je uvedena v německé Rote Liste (Červené knize) jako ohrožený nebo vzácný druh.

Krásné zelené řasy

Další významnou skupinu tvoří zelené řasy, zastoupené především krásivkami, dosahujícími největšího rozvoje na kyselých přechodových rašeliništích. Krásivky jsou jednobuněčné řasy, a jak jejich jméno napovídá, jsou velmi dekorativních tvarů s buňkou neúplně rozdělenou na dvě poloviny, proto se jim také říká dvojčatkovité. Celkem bylo určeno 50 druhů, z toho řada nových pro Českou republiku (např. Actinotaenium cucurbitum, Cosmarium tetraophtalmum, Staurodesmus senarium, Staurodesmus cuspidatus). Jako všechny zelené řasy, jsou krásivky náročné na světlo a nesnášejí zastínění, vyskytují se tedy nejvíce v letních měsících na místech nezastíněných stromy, keři ani cévnatými rostlinami.

Další skupiny řas

Z ostatních skupin lze občas pozorovat krásnoočka, zlativky, ruduchy a makroskopicky patrné parožnatky, jejichž stélka se podobá přesličce.

Sinice - předkové řas

Poslední skupinou společenstev fotosyntetizujících mikroskopických organismů jsou sinice, evolučně starší a stavebně jednodušší předkové řas. Těžištěm výskytu sinic na prameništích jsou lokality na zásaditém, vápencovém podloží (např. druhy Nostoe calcicola, Chroococcus minutus, Trichormus variabilis). Mnohé žijí ve slizovém obalu, chránícím je před vyschnutím, a díky chromatické adaptaci (schopnosti produkovat pigmenty podle intenzity a spektrálního složení světla) tolerují zástin. K jejich největšímu rozvoji dochází v létě a na podzim. Pro přesné určení do rodů a druhů je mnohdy potřebná kultivace na živných půdách v laboratoři.

Malá zachovalá příroda

Prameniště moravsko-slovenského pomezí se nacházejí v panenské přírodě Bílých Karpat, Beskyd a Kysuc, kde jsou částečně chráněna před civilizací. Protože jsou zachována v dobrém ekologickém stavu, jejich sinicová a řasová flóra nám může sloužit jako model pestrých, lidskou činností málo ovlivněných společenstev, která jsou ale do budoucna ohrožena např. globálním oteplováním, eutrofizací (obohacováním o živiny) a acidifikací (okyselováním).

Markéta Fránková