VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Interpretace přírodního dědictví je v anglosaských zemích samostatným oborem od 50. let 20. století. Díky rostoucím veřejným investicím do rozvoje interpretace se především v posledních dvaceti letech zaměřuje pozornost na sledování její účinnosti a systematický přístup v jejím plánování. Hledá se odpověď na otázku, zda interpretace funguje, to znamená, zda naplňuje očekávání, se kterými byla vytvářena, například je-li vhodným nástrojem ochrany přírody, vzdělávání návštěvníků či zvyšuje-li atraktivitu území.

V Británii to chtějí jinak

V České republice je interpretace považována za nástroj cestovního ruchu a vynakládají se na ni značné finanční prostředky (osa III programu Rozvoj venkova, osa VI operačního programu Životní prostředí). Leckde se lze setkat s vírou v přímou úměru mezi množstvím interpretace a počtem návštěvníků, kteří přesunem obsahu svých peněženek povzbudí rozmach regionů. Otázka, je-li tato víra opodstatněná, zatím není na pořadu dne. Standardy kvality, které v zahraničí určují odborní poradci v oboru interpretace, zatím v ČR nemá kdo nastavovat.

Zatímco finanční prostředky na naučné tabule jsou v programu Rozvoj venkova rozdělovány na základě čistě technických kritérií (zda stezka vede k chráněnému území, formát tabule apod.), musí se britští žadatelé o podporu z Heritage Lottery Fund řídit metodikou tvorby kvalitního obsahu pomocí interpretačního plánování. Posun od technických charakteristik k obsahu a cílům se přirozeně promítá i do účelnějšího využití peněz.

Tady máte metodu

Proč se vyplatí interpretaci plánovat? Protože je drahá; protože je účelné vyhnout se opakování stejných prezentací; protože při plánovitém postupu lze hodnotit úspěšnost; a protože plán umožňuje lepší spolupráci různých subjektů v území.

V současnosti jsou používány dva základní přístupy. Metodika Sense of Place (ed. Carter 2001) vyšla jako jediná v češtině (Interpretace místního dědictví, ed. Ptáček 2004), zdařile doplněná o tuzemské příklady. Jedná se o dobrý nástroj pro plánování interpretace menšího rozsahu, zejména dobrovolnickou skupinou. Patří do skupiny metod, jejichž podstatou jsou postupné kroky, v nichž si odpovídáme na otázky jako: Proč, pro koho a co interpretujeme? Jak to uděláme a jak to budeme udržovat? Jak zjistíme, zda naše interpretace funguje? Odpovíme-li si poctivě, velmi pravděpodobně bude výsledek našeho úsilí kvalitnější, než kdybychom svoje představy uskutečnili rovnou.

Náročnější postup publikovala Lisa Brochu (2003). Její metodika 5M je vhodnější pro rozsáhlejší projekty a získala si oblibu u organizací, které se interpretací zabývají profesionálně (národní parky, zoologické zahrady). Model vychází z průběžného naplňování pěti oblastí interpretace. Začíná se od vyjasnění směřování (management), které dělá pořádek v cílech a možnostech. Věnuje se souvislostem s ochranými podmínkami daného území, mapuje návaznost na programy příbuzných institucí a již existující interpretaci. Druhým bodem, v němž je třeba se co nejdříve zorientovat, je trh (market). Kdo jsou naši návštěvníci a proč přicházejí, jaká jsou jejich očekávání a modely chování. Nezbytná je přitom propagace místa v médiích a vnímání interpretace jako produktu cestovního ruchu, včetně sledování konkurence. Zásadní je mít sdělení (message). Právě ono vymezuje zaměření interpretace, dává jí obsah a srozumitelnou podobu. Slaďuje zájmy a očekávání návštěvníků s cíli interpretace do hlavního poselství, které chtějí tvůrci sdělit. Teprve poté nastává čas zabývat se fyzickou stránkou. Plánovat rozmístění jednotlivých prvků s ohledem na jejich prostorové nároky a dostupnost, a to na základě modelování využití prvků návštěvníky - tuto fázi lze označit jako zařízení (mechanics). Až úplně nakonec se přistupuje k samotným prostředkům (medium) - hledají se a vybírají konkrétní způsoby komunikace. Jak říká sama autorka této metody: „Začneme-li práci od konce, nejprve si vybereme prostředky interpretace a teprve potom přemýšlíme, jak je uvést do souladu s posláním místa, rozpočtem a očekáváním návštěvníků, existuje vysoká pravděpodobnost, že utratíme spoustu peněz za něco, co nebude fungovat. Je lepší zchladit nadšení a promýšlet postupně jednotlivé aspekty interpretace než se upnout na poslední výkřik techniky, který zrovna zavádějí jiná návštěvnická střediska.“

Jak je vidět, jde o náročný a postupný proces, který se bez plánování neobejde. Interpretační plány i strategie v anglosaských zemích většinou vypracovávají specializované poradenské agentury nebo k tomu zřízená oddělení institucí. Bez podrobně zpracované dokumentace dnes nelze například ve Velké Británii uskutečnit rozsáhlejší interpretační projekt placený z veřejných zdrojů.

ČR pomalu do toho

Po překladu publikace Sense of Place uspořádalo Partnerství, o.p.s., sérii školení k řízení tvorby interpretace podle metodiky v ní popsané. Velký důraz přitom kladlo na zapojování komunit a místních občanů. V souvislosti s podporou budování návštěvnických středisek operačním programem Životní prostředí uskutečnilo i další kurzy se zahraničními lektory, především pro pracovníky v profesionální ochraně přírody a neziskové organizace. V přípravě je vydání publikace o metodách interpretace.

Ke stavu, kdy interpretaci bude samozřejmě předcházet hlubší projektová příprava, je ještě dlouhý kus cesty, kterou vyšlapává především zájem na smysluplném vynakládání veřejných prostředků.

Mgr. et Mgr. Michal Medek (1973) je studentem oboru Interpretation: Management and Practice na University of Highlands and Islands v Perthu a členem poradního sboru projektu návštěvnických středisek ve velkoplošných chráněných územích (tzv. domů přírody)