Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Studánky


Dušan Šlosar, č. 1/2009, s. 31

Himantoglossum

je vědecký název květinky, orchideje, kterou známe (pokud ji vůbec známe) jako jazýček. Ten název by se nám mohl hodit i k něčemu jinému: k pojmenování příležitostných poznámek či glos o jazyce. Byla by to jakási pojmenovací paralela: po květině rozrazilu jsme pojmenovali Veroniku, po květině jazýčku glosu o jazyku - Himantoglossum. Ta složenina vlastně pojem jazýček opakuje dvakrát, v té první části himantum i v té druhé, kde glossa znamená "jazyk". Ale my tu můžeme počítat s druhým významem slova glossa, totiž "poznámka". A jsme tu, kde jsme chtěli být: u poznámek o "jazýčku", ale o tom českém, když v něm najdeme něco zajímavého.

Studánky

totiž místa, kde voda vytéká ze země, mají u nás různé názvy.

Motivaci toho nejběžnějšího názvu studánka rozumí každý: je to pojmenování podle studenosti oné pramenité vody, stejně jako studna. Studenost vody dosvědčuje, že pochází z hloubky a nepřišla ještě do styku s teplejším vzduchem.

Ale co je úvar, nebo taky ouvar, to vědí jen obyvatelé některých částí českého venkova. Pro ně je to pojmenování prameniště na louce. Ale proč úvar, slovo založené jakoby na nějakém vaření? To proto, že pojmenovávalo místo, kde voda s bubláním vytéká ze země. Vytéká neboli vyvěrá. A už jsme doma, to "vaření" je jen přirovnání charakterizující proudění z hloubky, vyvěrání.

Když je však vyvěrající voda skutečně horká, označujeme její prameniště podle vření explicitně: vřídlo.

Ten název nám připomíná jiné pojmenování pramene: zřídlo. Ale je to jen náhoda, protože slovo zřídlo je ve skutečnosti příbuzné s jiným pojmenováním: s názvem hrdlo; je to pojmenování otvoru, díry.

Na pestrosti těch názvů je vidět, že nás náš praotec nepřivedl do bezvodé krajiny.

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu