Vstup pro předplatitele: |
Sasanka za úsvitu
zvedla do prvního patra
svou křehkou,
složitě rozvětvenou stavbu.
Kde vzala tolik vzácné,
bezmála do včerejška
nedostatkové zeleně
a ono oslnivé maurské krajkoví?
(Josef Suchý)
je vědecký název květinky, orchideje, kterou známe (pokud ji vůbec známe) jako jazýček. Ten název by se nám mohl hodit i k něčemu jinému: k pojmenování příležitostných poznámek či glos o jazyce. Byla by to jakási pojmenovací paralela: po květině rozrazilu jsme pojmenovali Veroniku, po květině jazýčku glosu o jazyku - Himantoglossum. Ta složenina vlastně pojem jazýček opakuje dvakrát, v té první části himantum i v té druhé, kde glossa znamená "jazyk". Ale my tu můžeme počítat s druhým významem slova glossa, totiž "poznámka". A jsme tu, kde jsme chtěli být: u poznámek o "jazýčku", ale o tom českém, když v něm najdeme něco zajímavého.
Studánky
totiž místa, kde voda vytéká ze země, mají u nás různé názvy.
Motivaci toho nejběžnějšího názvu studánka rozumí každý: je to pojmenování podle studenosti oné pramenité vody, stejně jako studna. Studenost vody dosvědčuje, že pochází z hloubky a nepřišla ještě do styku s teplejším vzduchem.
Ale co je úvar, nebo taky ouvar, to vědí jen obyvatelé některých částí českého venkova. Pro ně je to pojmenování prameniště na louce. Ale proč úvar, slovo založené jakoby na nějakém vaření? To proto, že pojmenovávalo místo, kde voda s bubláním vytéká ze země. Vytéká neboli vyvěrá. A už jsme doma, to "vaření" je jen přirovnání charakterizující proudění z hloubky, vyvěrání.
Když je však vyvěrající voda skutečně horká, označujeme její prameniště podle vření explicitně: vřídlo.
Ten název nám připomíná jiné pojmenování pramene: zřídlo. Ale je to jen náhoda, protože slovo zřídlo je ve skutečnosti příbuzné s jiným pojmenováním: s názvem hrdlo; je to pojmenování otvoru, díry.
Na pestrosti těch názvů je vidět, že nás náš praotec nepřivedl do bezvodé krajiny.
Dušan Šlosar