Čtení na tyto dny

Bivak podle Platóna

(Jaromíru Tomečkovi)

Sedím v jeskyni
u skromného ohníčku
a navzdory možné pokutě
sleduji odrazy
na vápencové kůži skály

Platónova jeskyně
v lůně Moravského krasu

Ale odrazy nejsou stínem skutečnosti

Povolání: Romantik
Již bez místa
neboť romantismus
jest důvodem
k odebrání svéprávnosti
Tudíž: Bez nároků na honorář a penzi

Sedím v jeskyni
Neskutečné odrazy
skutečně krásné chvilky

(Jaroslav Kvasnica) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Včely


Dušan Šlosar, č. 2/2009, s. 11

Název včely zní ve všech slovanských jazycích podobně: rusky pčela, ukrajinsky pčola, polsky pszczola, bulharsky bčela, srbsky a chorvatsky pčela, slovinsky čebela atd. Ten výčet není úplný, ale už nám stačí na to, abychom rozpoznali příbuznost všech těch názvů a z toho vyvodili, že před dvěma tisíciletími, než se Slované rozešli z původní pravlasti někde severně od Karpat do dnešních sídel, už včely znali, protože je měli pojmenované. Z čeho ten původní název kdysi vznikl, není úplně jasné, ale hodně pravděpodobné je, že to mohlo být zvukomalebné označení podle bzučení či bučení.

A významný je také fakt, že místo pro přechovávání včel, úl v různých obměnách, znají všichni Slované také. Příbuzné jsou i litevské a lotyšské názvy aulysaulis pro vyhloubenou dutinu ve dřevě, svědčící o záměrném chovu včel. Na rozdíl od pozapomenutého názvu brť, pojmenovávajícího přirozenou dutinu v lesních stromech, v níž se usazovaly divoké včely. Ten je ovšem jen v češtině, polštině a ukrajinštině. Odtud je také odvozen český přídomek názvu medvěda, vlastně „pojídače medu“ - brtník.

Název medvěd není ve skutečnosti pojmenování toho, kdo o medu ví, ale kdo jej jí. Za to zmatení mohou pradávné hláskové změny: předchůdce medu, slovo medhu, kdysi končilo na u a to se před samohláskou, jíž původně začínalo sloveso edti "jíst", změnilo na v; tedy medhu-ed dalo med-věd. Je to tedy "jedlík medu", ne "znalec medu". O jedlíkovi medu mluvili Praslované z tabuových důvodů, aby nebezpečnou šelmu nepřivolali v nepravou chvíli tím, že by pronesli její pravé jméno.

Med je ovšem slovo mnohem starší. Jeho předky najdeme nejen v baltských jazycích litevštině a lotyštině, ale také např. v řečtině a ve staré indičtině. Ohromné rozšíření svědčí o jeho dávném původu. Pozoruhodné je i to, že v odlehlejších a starších jazycích to bylo pojmenování pro opojnou medovinu.

A tak nám ta čtyři slova - včela, úl, brťmed - vypovídají víc, než by se dalo na první poslech tušit.

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu