Vstup pro předplatitele: |
Doma je nebýt na očích
ale nebýt vzduch
nebýt prorokem
ale mít kousek budoucnosti v rukou
Doma není být za pecí
ale vracet se k domácímu chlebu
doma není můj hrad
spíš zahrada a stromy se jmény
(Michal Stránský)
Vážení čtenáři,
toto číslo jsme se rozhodli věnovat ovocnářství, protože zahrady a sady významně ovlivňují ráz a vzhled naší krajiny, když si tedy odmyslíme vše, co je s nimi spojeno z hlediska užitku a života různých organismů. Zatím z valné části pozitivně a jen doufejme, že do naší krajiny nevtrhnou ve velkém intenzivní sady, které se vším všudy znamenají pohromu skoro pro vše živé a v konečné fázi i pro člověka. Ovocnářství v historii našich zemí má dlouholetou tradici a dosud se pěstování ovoce věnuje dosti obyvatel přesto, že ovoce (stále dražší) je již v obchodech dostupné celoročně. Jenže rozdíl v chuti koupeného a ovoce vypěstovaného v domácích podmínkách je přece jen výrazný.
Problematika ovocnářství je velmi široká, a i když jsme pominuli drobné ovoce, tak se nám přesto sešlo nejen od věhlasných odborníků, ale i od laiků tolik příspěvků, že jsme se rozhodli v našem časopise zavést stálou rubriku věnovanou ovocnářství a navíc i 1. číslo příštího ročníku bude také ovocnářské, kde budou uveřejněny ty příspěvky, které se nám do tohoto čísla nevešly. Snad ani není třeba zdůrazňovat, že budeme ve Veronice propagovat směr ovocnářství blízký přírodě, tedy kolikrát jiný než ten, co je zaměřený na co největší zisk v co nejkratším čase. A to už i proto, že pěstování ovoce je bohulibá činnost, jak ve svém článku pěkně píše jeden z autorů, ale i protože vyžaduje trpělivost, pokoru, schopnost porozumět nejen přírodě a jejím dějům, ale i sami sobě. A věřte, ovocnářství je lepší než všechny adrenalinové sporty dohromady, protože než si vychutnáte kolikrát těžce zaslouženou úrodu, tak si adrenalinu užijete více než dost.
S přáním rozumné rovnováhy ve všem za redakci Veroniky garant čísla plného ovoce
Ivo Dostál