Čtení na tyto dny

Česna

Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst

V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo

Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Jak se žije ovocnářům v dnešní době z pohledu ovocného školkaře Radima Peška


Radim Pešek, č. 3/2014, s. 10-12

Jak se člověk stane ovocnářem?

Nevím, jestli hned ovocnářem, ale školkařem se zájmem o staré ovocné odrůdy a méně známé ovoce jsem se stal vlastně z nouze. V době mých školkařských začátků (tehdy ještě okrasných) jsem si chtěl koupit v zahradnictví stromek mé nejmilejší odrůdy jabloně ‘Jadernička moravská’. Všude mně bylo řečeno, že takovéto odrůdy jsou překonané, že se už dávno nemnoží a že se ani nesmí množit, protože nejsou v Listině povolených odrůd. To bylo kolem roku 1998. Tak jsem si ‘Jaderničku’, ale třeba i mišpule a sladkoplodé jeřabiny a další zkusil namnožit sám. Smí nesmí mě nezajímalo, prostě jsem je chtěl. Jednou můj odběratel okrasných dřevin projevil při nákupu velký zájem o mišpule a další, to mě zaujalo a větší zájem o ovocné druhy než o okrasné postupně zvítězil. Prostě k ovocným druhům jsem měl srdcem blíže než k okrasné zahradě.

Dá se tímto povoláním uživit?

Moje ovocná školka v současnosti uživí mě a několik dalších lidí. Díky většímu zájmu a postupně rozšiřovaným plochám školek se rozšiřuje i okruh spolupracovníků a z brigádníků se už stávají i zaměstnanci.

Máte ve svých sbírkách ovocné druhy i odrůdy z různých zemí, jak je získáváte a s kým ze zahraničí spolupracujete?

Ano, mám spoustu odrůd i druhů z celého světa a dostaly se ke mně díky různým spřízněným lidem z Mendelovy univerzity, z různých botanických zahrad a arboret u nás i na Slovensku, kamarádům, kteří jsou podobní nadšenci a sběratelé a odrůdy vozí z Evropy i ze Severní Ameriky. Spolupracuji i s podobně zaměřeným školkařem ve Švýcarsku, se kterým si vyměňujeme zkušenosti i odrůdy. Díky internetu se mi občas ozvou krajané za mořem a je zajímavé se dozvědět, co se kde vyskytuje a co kde kdo zkouší. Z Kanady zkouším spíše osvědčené druhy a odrůdy, ale samozřejmě v malém množství i to u nás nevyzkoušené. Po mnoha pokusech jsem vzdal některé zajímavé odrůdy slivoní, protože sice byly silně mrazuodolné ve dřevě, ale měly velmi krátkou dobu vegetačního klidu a kvůli brzkému vykvetení pak zmrzaly v květu či plůdku. O Mičurinovy odrůdy se zajímám hlavně u sladkoplodých jeřábů.

Při svém povolání každý člověk něco získává a něco ztrácí. Jak je to ve vašem případě?

Moje práce je pro mě koníčkem a obživou zároveň. Z koníčka se stala postupně práce. Ale práce, která dává smysl, dobrý pocit při záchraně a popularizaci starých, ale třeba i nových zajímavých odrůd. Práce, co dává radost mně i zákazníkům a nabízí spoustu dobrodružství a objevování. Jak v dobrém, tak zlém. Získal jsem díky tomu větší smysl života, možnost uživit se a žít v místě, kde jsem se narodil, a také poznat nové a zajímavé lidi i místa. Ztrácím občas soukromí a volný čas pro sebe a rodinu vzhledem ke školkařským sezonám, vázaným na roční období a termíny prodeje stromků či výsadby školek, a roubovacím termínům. A kvůli některým problémům s českou legislativou a úřady ztrácím někdy nervy a víru v normální chod tohoto státu. A taky trochu vlasy, jejich barvu jsem už dávno ztratil následkem některých bezesných nocí.

Co vás těší a co trápí?

Těší mě život jako takový a trápí blbost a netečnost některých lidí. Z profesního hlediska mě těší objevování a zkoušení různých zajímavých starých i nových odrůd a méně známých ovocných druhů a vzrůstající zájem pěstitelů o ně. Pořád je co objevovat. Netěší mě pak zbytečné složitosti a byrokratické mechanismy v mém zemědělském oboru, hlavně v oblasti rostlinolékařské. Zde se v mnoha případech jede podle zastaralých a nesmyslných zákonů a vyhlášek. Trápí mě i totální výkyvy počasí, s těmi se ale budu muset spíš naučit žít. Už nyní zkouším jiné pěstitelské postupy kvůli velkým suchům v jarním období.

Lze se při vašich činnostech obejít bez chemických přípravků?

Dá, ale záleží, co člověk očekává. Pokud bude chtít stromky a ovoce jako z katalogů, mám pocit, že to občas nejde. Když si ale najde odrůdy odolné či málo náchylné k různým chorobám a škůdcům a vybere je i podle stanoviště, které má k dispozici, pak to bez tvrdé chemie celkem jde. Netvrdím, že vždy a za všech okolností, ale v principu to jde. Na své zahradě, školkách i sadech hospodařím podle principů ekologického hospodářství. (I když certifikované jako Bio mám jen sady, ve školkách to dodržuji z přesvědčení také.) Hnojím jen kompostem, zeleným hnojením, hnojem a doplňkově mletými horninami. Podpůrným prostředkům a bio přípravkům se nebráním a využívám je. Hlavně ve školkách se moje názory v této oblasti vyvíjí spolu se zkušenostmi. Přes prvotní odmítání postřiků na bázi přírodní síry a mědi je už dnes občas v případě nutnosti ve školkách a sadech používám. Doma na zahradě se jim ještě dokážu vyhnout. V práci tu jistotu potřebuji větší než při troše zeleniny. Člověk časem zjistí, že je to vždy něco za něco.

Jak se díváte na novinky? A co třeba nové tvary našich tradičních ovocných druhů, jako jsou sloupovité jabloně, hrušně a jiné?

S oblibou říkám, staré odrůdy byly také někdy nové, třebas před dvěma sty lety a vývoj nelze zastavit. Proto sleduji i nové odrůdy záměrně šlechtěné na odolnost vůči některým nemocem, škůdcům či mrazu a rád je zkouším. Mám rád staré odrůdy, ale tam kde z nich nelze vybrat nic kloudného z důvodu napadení některými chorobami jako například u švestek virovou šarkou či angreštu americkým padlím, pak rád uvítám odolné novinky. Po vyzkoušení je často i nabízíme zákazníkům jako vhodnou alternativu pro pěstování bez chemie. Nebráním se novinkám. Často mohou obohatit šíři chutí a možnosti pěstování na malých zahradách, ve vyšších nadmořských výškách atd. Ne každá novinka stojí za to, ale po nějakých zkušenostech a zapojení selského rozumu se dá najít mnoho nových zajímavých druhů a odrůd. Sloupovité odrůdy se staly jakýmsi úchylným trendem, který naštěstí snad už trochu pominul. Člověk by pod tlakem reklamy skoro získal dojem, že je potřeba mít všechno sloupovité a že ostatní nemá cenu… Za sloupovité je pak některými prodejci vydáváno téměř cokoliv, i takové odrůdy, které doopravdy přirozeně sloupovitě nerostou. A tak pomocí nůžek a fotoshopu dokážou pro zisk vyrobit „sloupovité“ téměř cokoliv. V podstatě jsou přirozeně sloupovitě rostoucí jen některé odrůdy jabloní. Tam je to zajímavé spojení okrasné a užitkové funkce, často vhodné do minizahrádek. Ale i u těchto jabloní existují odrůdy náchylné i odolné strupovitosti, chuti podprůměrné i výtečné.

Je nabízena řada nám neznámých ovocných druhů. Které z nich považujete za perspektivní?

Muchovníky, rakytník, dřín, meruzalku plodovou, asijské hrušně, zimolez kamčatský, ale i další. Při dostatku prostoru i oskeruše, moruše či hruškojeřáb Tatarka.

Co byste si vybral na menší zahradu?

Záleží to na chuťových požadavcích majitele a velikosti zahrádky. Měla by tu být určitě pestrost druhů i odrůd. Aby bylo pořád co zobat. Stromky spíše na slaběji rostoucích podnožích, které nezaberou moc místa, a odrůdy a druhy volené tak, aby postupně dozrávaly a poskytly tak pěstiteli širokou paletu chutí po co nejdelší dobu. Může se začít zimolezem kamčatským zrajícím v květnu spolu s prvními jahodami a končit zimními jabloněmi na uskladnění a mišpulemi sklízenými v zimě. Samozřejmostí by měl být výběr odrůd přirozeně odolných škůdcům a chorobám. Pěstovat se dá i na stěnách, takže lze vysázet na konstrukci i liány jako révu (k nemocem a mrazu odolnějších odrůd) či minikiwi, které se dá pěstovat normálně venku. Konkrétněji pro malou zahradu v nižších až středních polohách bych určitě volil jabloně na slaběji vzrůstné podnoži (např. M9), buď odolnější staré odrůdy, nebo moderní české rezistentní odrůdy. Určitě bych volil alespoň jednu letní, podzimní a zimní odrůdu, ze starých odrůd třeba Průsvitné letní, Matčino a Booskopské, z nových odrůd Julii, Melodii a Topaz. Podobně u hrušní, zde se nabízí jako výborná odrůda Williamsova, z podzimních Konference a ze zimních třebas nová odrůda Bohemica. Všechny se dají pěstovat i v malém tvaru. Tedy pro malou zahradu jsou to štíhlé vřeteno, palmeta či zákrsek nebo čtvrtkmen. U třešní bych volil buďto něco ze starých odrůd, jednu ranou jako Karešova či Burlat a jednu pozdější, například Napoleonovu, či novější českou odrůdu odolnou vůči praskání - Kordii. V případě opravdu malé zahrádky pak nějakou samosprašnou, třeba novou českou odrůdu Halka. U slivoní záleží na plánovaném využití plodů, ale jistě by to měla být odrůda tolerantní k virové chorobě šarka. Zde bych volil spíše novější chutné plodné odrůdy, jako je Hanita, Čačanská lepotica, Top taste, Valjevka, Opál a další. Vždy ale záleží na konkrétním místu, půdních podmínkách, dostatku srážek a podobně. Ale co se hodí na jižní Moravu, nemusí být vhodné pro Žďárské vrchy. To se týká jak odrůd, tak i podnoží.

A vaše doporučení lidem se vztahem k přírodě do budoucna?

Mít nějakou aspoň malou zahradu, kde si člověk může zkusit vypěstovat bez chemie svou zeleninu a ovoce, brambory či bylinky, nebo i kytky. I když nebude třeba plně soběstačný, je to důležité pro něj nejen z hlediska potravinářského, ale i ze zdravotního a duchovního. Pro jeho okolí to může sloužit jako příklad a inspirace i jako udržování zkušeností a dovedností zděděných po našich zemědělských předcích. Pro staré odrůdy ovoce je to pak jejich udržení a zachování v běžném životě jakožto tradice i kulturního dědictví. Pro okolní přírodu je to místo k životu. Člověk pak úplně jinak vnímá jídlo, práci jiných a svůj postoj k živému, a tedy k celé přírodě.

Za rozhovor poděkoval Ivo Dostál


Ing. Radim Pešek (1976), školkař, pomolog, pěstitel zejména starých odrůd ovocných stromů,
www.stareodrudy.org

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu