VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Třebenice jsou malé město s prastarou historií ležící na severozápadě okresu Litoměřice na jižním úpatí Českého středohoří asi 6 km jihozápadně od Lovosic. Město bylo v celé své dlouhé historii střediskem zdejšího kraje s rozvinutou řemeslnou výrobou a od 19. století i s význačným zpracovatelským průmyslem navázaným na zdejší rozvinuté ovocnářství. V posledních staletích bylo i výspou českého živlu, obklopeno početnou německou většinou. Příroda se bohatě přičinila a dala celému kraji mimořádné podmínky k pěstování chutného a žádaného ovoce. Zmiňovaná oblast se ideálně rozprostírá na slunných, teplých a od severu horami chráněných svazích tvořených homolemi sopečných kopců Českého středohoří. Úrodná půda vznikala nejen ze zvětralých vulkanických materiálů, zejména čedičů, ale i ze slínů a opuk jako původních sedimentů. Zanedbatelné nejsou ale ani úrodné nivy potoka Modly, který celou oblastí protéká. Krajina je to nádherná a obdivovali ji vždy nejen místní lidé, ale i vědci, spisovatelé a básníci jako třeba K. H. Mácha, který do kraje často jezdíval, jak o tom svědčí poznámky a kresby v jeho zápisnících.

Není tedy divu, že pro celou krajinu kouzelného Českého středohoří se vžilo pojmenování Zahrada Čech. O Třebenicku to pak platí obzvláště, neboť jeho ovoce a jeho sadaři byli vyhlášení nejen doma, ale i daleko v zahraničí. Kraj, na nějž z výšky svých pětisetmetrových skal shlížejí středověké hrady Košťálov a Házmburk, byl v posledních dvou stech letech jako jeden sad. Když všechny ty desetitisíce stromů koncem dubna a v májových dnech naplno rozkvetly, byly pod hradem Košťálovem pořádány Slavnosti květů. A i když se tyto tradice dnes vlastně již nijak zvlášť neslaví, vnímaví lidé si vždy najdou čas, aby vystoupali na okolní kopce a pokochali se takovýmto mimořádným zážitkem. I po tolika změnách, které se krajem přehnaly, a ne vždy k prospěchu a k rozkvětu zdejšího ovocnářství, je tento kraj nadále krajem ovocného stromoví, rozkvetlých zahrad a stromů obtěžkaných bohatou úrodou chuťově mimořádných a kvalitních plodů.

Když píši o desetitisících ovocných stromů v jedné nevelké oblasti, vypadá to nevěrohodně a snad i trochu přehnaně. Ale ještě před několika desítkami let tomu tak doopravdy bylo. Samozřejmě, že obyvatelé místní a ani ze širokého okolí by takovou obrovskou produkci ovoce nebyli schopni spotřebovat. Nezapomeňme ale, že v posledních dvou stech letech se na celém českém severu bouřlivě rozvíjel průmysl a všude zde rostla velká města. A nejen ta. Mimořádně výhodné dopravní podmínky z přístavů na řece Labi i na zbudovaných železnicích umožnily nebývale obrovský vývoz za hranice do lidnatého Saska i dále do Německa, a dokonce i do Anglie. Současně s touto nebývalou produkcí se rozvíjel i zdejší zpracovatelský průmysl.

V Třebenicích již koncem 19. století vznikly dva celkem rozsáhlé podniky zpracovávající zdejší produkci. Postaral se o to jeden z nejslavnějších místních občanů MUDr. Václav Pařík, zdejší lékař, starosta a hlavně český vlastenec. Podporoval záměrně ekonomické aktivity Čechů ve městě a jednou z nich byla i podpora zdejších ovocnářů. Vytvářel odbytiště pro jejich výpěstky a zasloužil se o zřízení továren fy Kraupner a fy Rybář na zpracování a konzervování zdejšího ovoce. Zpracování ovoce zde bylo na tak vysoké úrovni, že velká část byla určena na export, což trvalo až do konce roku 1995. Ale nejen tyto podniky známé z posledních let pod firemní značkou Fruta nebo Severofrukt, zaměstnávající až 300 lidí, se podílely na zpracování zdejších plodů. Zvláštní kapitolou byly místní drobné provozovny souhrnně nazývané sušárny. V 19. století jich bylo v kraji několik desítek a jejich produkce, která také směřovala hlavně na vývoz do Německa, byla až neuvěřitelná. V roce 1882 se usušilo 24 010 q a v roce 1894 bylo odtud ještě prodáno 17 742 q sušeného ovoce. Sušeno bylo dnes i nezvyklé ovoce jako višně, ale nejvíce bylo sušených švestek o váze 12 724 q a doplněno to bylo i menším množstvím sušených hrušek a půlených jablek. Se zlepšující se dopravou ale později samozřejmě rostl prodej ovoce čerstvého, které se dobře uplatnilo na zahraničních trzích. V roce 1894 bylo z kraje na trhy odtud dodáno skoro 140 000 q čerstvého ovoce. Nejvíce bylo hrušek, 69 126 q, jablek 39 182 q a 30 618 q bylo švestek.

Tehdy se ještě pěstovala bohatá paleta různých starých odrůd a krajových specialit. Zvláště patrné to bylo u hrušek. Počátkem žní se jako první trhaly na vysokých stromech drobné, ale chutné Jakubky. Zajímavá svou červenorudou dužninou byla hruška Krvavka. Již tehdy se pro svoji kvalitu při zpracování upřednostňovala vyhlášená Dřevobarevka nebo Madamka. Také zdejší odrůdy, tedy jak místní sadaři říkali sorty, jako Solanka nebo Koporečka byly vždy velmi žádané. Stará sorta Čáslavka se pro své velké a velice sladké plody používala na dnes už neznámý hruškový sirup (syrob). U jabloní to byla vyhlášená Panenská jablíčka, ale v počtu vedly různé odrůdy Renet, Parmén a Koženáčů. Míšenské jablíčko byla už veliká vzácnost. Domácí švestka měla i tehdy svoji dominantní a nezastupitelnou úlohu a celý sortiment všelijakých krajových slív a špendlíků byl jen na doplnění sortimentu. Do křovitých hrází kolem starých sadů se někdy zatoulala i nějaká mišpule a kdouloň. Tento obraz starých sadů na Třebenicku se v průběhu 19. století rychle měnil. Ovocnářství se stávalo významným hospodářským činitelem města. Nastával zlatý věk v tu dobu zde nejrozšířenějšího zdroje obživy a téměř na většině ploch kolem města byly vysázeny sady, pod kterými byla zbylá půda ještě dále obdělávána a v sadech byly pěstovány i další zemědělské plodiny. Proto z těchto důvodů převažovaly vysokokmeny a polokmeny.

Místní sadaři byli už tehdy na vysoké odborné výši. Zkušenosti čerpali i z tehdy oblíbené odborné literatury jak německé, tak české. V tu dobu vycházela i řada odborných článků, a tak není divu, že v odrůdové skladbě se objevují i dodnes uznávané a prověřené odrůdy. U hrušní převažovaly hlavně odrůdy, které nejvíce odpovídaly poptávce po kvalitních hruškách pro domácí trh i vývoz, což byly mimo odrůd místních i odrůdy z Francie a Anglie. Dodnes jsou ještě některé z nich u nás zapsány jako uznané tržní odrůdy. Samozřejmě, že vedle letních hrušek byla pozornost věnována i těm na uskladnění. To se týkalo i jablek, zvláště když se začalo využívat k zimnímu uskladnění ovoce říčních člunů na Labi vystlaných a přikrytých slámou. Čluny pak na Labi ve vodě po dlouhou řadu zimních měsíců nepromrzaly, a tak tehdejší obchodníci s ovocem už tenkrát objevili možnost skladování v chladných lodních prostorech. Velká produkce švestek, kterou zlikvidoval až příchod šarky, těžila z přítomnosti švestky domácí tehdy nejen hojně zastoupené v sadech, ale i podél cest, a dokonce i podél železniční trati z Lovosic do Mostu. Té se ještě dodnes říká Švestková dráha.

Příchod meruněk do kraje byl zaznamenán ale o dost později. Až po likvidaci zdejších vinohradů révokazem se na uvolněných plochách objevují meruňkové sady. Byly to polohy velmi teplé, a proto se jim zde mimořádně dařilo. Jejich nejslavnější éra přišla ale až v padesátých letech a zdejší meruňky se staly vyhledávaným artiklem hospodyněk pro výrobu chutných kompotů v rodinách z okolních měst. I dnes, kdy jsou zdejší meruňky stále vyhledávaným prázdninovým ovocem a hojně se nabízejí v okolí silnic, je to už jen zlomek předchozí produkce. Tak jako u švestek i jejich slávu ukončila zákeřná šarka. Ale přesto! I po takové ráně a po řadě dalších necitlivých likvidačních zásahů, kdy po dobu kolektivizace bylo vykáceno tisíce krásných a letitých hrušní a kdy kvůli šarce přišly nazmar tisíce švestek a meruněk, se ještě jednou Třebenicko zaskvělo slávou ovocnářství. V šedesátých a sedmdesátých letech se o to přičinili drobní pěstitelé na svých zahrádkách a záhumencích. Lákavé ceny malých bobulovin, zejména angreštu na vývoz ke zpracování do Německa, na několik let způsobily boom těchto plodů. V době dovolených se tak před výkupnou ovoce tvořila téměř kilometrová fronta těchto česáčů, kteří nabízeli svoji produkci na vylepšení svých nízkých příjmů.

Přestože Třebenice leží na severu republiky, daří se tu i teplomilnému ovoci, jako třeba broskvoním. Omezeně se vysazují na zdejších, vápnem bohatých půdách. Velkou pozoruhodností je zde i v sousedních vinařských a teplých oblastech Zahrady Čech výskyt několika desítek letitých a plodných stromů jeřábu oskeruše, který jinde v Čechách neroste.

A tak s nadějí do budoucna je možno konstatovat stav, že i dnes ovocnářství na Třebenicku neodzvonila hrana. Postupně bylo náhradou za zničené i letité sady vysázeno mnoho nových intenzivních sadů. Převažují v nich hlavně jablka a višně, ale na zahrádkách drobných pěstitelů, které se dnes také obnovují, je opět pestrá škála ovocných druhů, které dříve zdejší úrodné polohy tak proslavily.

Postupně probíhá i renesance vinařství. Byly vysazeny desítky hektarů nových vinohradů a postaveno i jedno nové okázalé vinařství. V Třebenicích byla opět ustanovena historická vinařská oblast a vymezena 27,28 ha velká viniční trať „Pod Košťálovem“. V minulosti oceňovaná vína z Košťálova se tak dnes snaží současní vinaři opět proslavit nejčastěji pěstovanými odrůdami Müller Thurgau, Ryzlink rýnský a Rulandské šedé.

K rozvoji vyhlášeného ovocnářství a vinařství na Litoměřicku, a tedy i na Třebenicku každoročně také přispívá již tradiční celostátní výstava Zahrada Čech a jarní Tržnice zahrady Čech. Ovocnářství je starodávná, bohulibá, užitečná, nádherná činnost, ale i těžká a nikdy nekončící práce. Ovocné stromy do tohoto kraje od věků patří a jejich pěstování má v tomto kraji takovou dlouholetou tradici, že lze doufat v renesanci zdejšího sadařství i Slavnosti květů pod Košťálovem.

MVDr. Rudolf Dundr (1944), veterinář, pěstitel ovoce a zeleniny, ochránce přírody, znalec evropských orchidejí a historie,
r.dundr(zavináč)tiscali.cz