VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Netradiční ovocné druhy z hlediska využitelnosti pro drobného pěstitele přinášejí řadu pěstitelských i hospodářských možností. V převážné většině druhů se vyznačují nenáročností na pěstitelské podmínky, přinášejí ovoce s vysokou biologickou hodnotou, plody lze využít pro přímý konzum, ale větší možnosti nabízí konzervárenské zpracování. Předností je časná a téměř každoroční plodnost, sklizně ovoce bývají vysoké a pravidelné. Nelze opomenout další možné přínosy ve spoluvytváření krajiny, kde plní funkci estetickou, asanační, izolační i kulturní.

Výsadby netradičních ovocných druhů byly během několika desetiletí postupně zakládány na ŠZP v Žabčicích i v Mendeleu (Lednice) na pokusných a demonstračních plochách ústavu 554 ZF Mendelu v Brně. V rámci „genofondů“, pedagogických i vědeckovýzkumných aktivit bylo každoroční sledování zaměřeno na druhové i odrůdové růstové vlastnosti, mrazuodolnost, fenologii, plodnost, sklizeň i využitelnost plodů. Současně byly zaznamenávány pěstitelské nároky včetně požadavků na výživu i ochranu.

Druhové zastoupení: dřín obecný (Cornus mas L.), moruše trnavská (Morus nigra L. var. Trnaviensis Domin), zimolez jedlý - „kamčatské borůvky“ (Lonicera caerulea L. var. Edulis), muchovník kanadský (Amelanchier canadensis L.), rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.), mišpule obecná (Mespilus germanica L.), kdoule obecná (Cydonia oblonga L.), kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica L.), jeřáb obecný (Sorbus aucuparia L.), aronie černá (Sorbus melanocarpa Michx. Elliot), růže dužnoplodá (Rosa pommifera Herrm.), kalina obecná (Viburnum opulus L. var. Edulis).

Dřín obecný je náročný na teplo i světlo, hodí se pro jižní, jihovýchodní i jihozápadní stanoviště, nevhodná jsou stinná místa. Vhodné jsou písčité, hlinitopísčité půdy s neutrální až zásaditou reakcí. Je pylodárným druhem, poskytuje včelám hodnotný nektar i pyl. Lze jej pěstovat ve tvaru keře i v kmenném. Pro teplé oblasti se hodí odrůdy ‘Fruchtal’, ‘Vydubecký’, ‘Vyšegorodský’, pro oblasti s kratší vegetační dobou je vhodná odrůda ‘Jaltský’. Sklizené plody najdou uplatnění jako stolní ovoce, ale i v řadě významných konzervárenských výrobků.

Moruše trnavská, daří se ve vinohradnických oblastech. V porovnání s ostatními druhy moruší se vyznačuje zakrslejším růstem a náročností na teplou polohu. Vyskytuje se ve tvaru keře i kmenném. V souboru hodnocených ekotypů se každoroční vysokou plodností vyznačoval ekotyp ‘Jugoslávská’, dozrává o 2 týdny dříve než odrůda ‘Trnavská’. Plody jsou šťavnaté, křehké, dozrálé plody postupně opadávají.

Zimolez jedlý, předností je relativně bezproblémové pěstování s poměrně nízkou náročností agrotechniky. Výše sklizně a její kvalita je závislá na výživě a závlaze v 1. polovině vegetace. Rovněž pravidelný řez zpomaluje procesy stárnutí a prodlužuje období plodnosti. Kvalita jednoletých výhonů je pro sklizeň rozhodující. Pěstitelským tvarem je keř s různou vzrůstností odrůd. Plody se vyznačují brzkým dozráváním (polovina května) a vysokým obsahem nutričních látek (vitamín C, pektiny, třísloviny, antokyany a další). Ze sledovaného souboru více než 3 desítek odrůd a ekotypů lze pro pěstování doporučit odrůdy ‘Altaj’, ‘Amfora’, ‘Fialka’, ‘Morena’, ‘Viola’, ale i řada dalších může být pro pěstování vhodná.

Muchovník kanadský je nenáročným druhem, vyznačuje se vyšší odolností vůči suchu. Vhodná jsou slunná stanoviště, nevhodná jsou zamokřená místa s vysokou hladinou spodní vody a jílovité, těžké půdy. Nejčastějším tvarem je keř nebo strom. Plní funkci produkční i estetickou. Plody se využívají v čerstvém stavu i pro různé způsoby zpracování. Ovoce je velmi populární, často zaměňované za „borůvky“. Zajímavé mimo období kvetení a zrání plodů je podzimní zbarvování listů. Pro přímý konzum se nám osvědčila odrůda ‘Thiessen’ a ekotyp ‘Tišnovský’. Estetické využití nabízí odrůda Lamarckii Balerina.

Rakytník řešetlákový, pozornost zasluhuje jeho adaptabilita na ekologické i geografické stanoviště. Pro pěstování jsou vhodné lehčí půdy, dostatečně propustné s půdní reakcí 6,6-7,0 pH. Kořenová soustava snáší i zamokření po určité období. Biologickou zvláštností je schopnost fixace molekulárního atmosférického dusíku. Horizontálně orientované kořeny zasahují až do 1,5-3násobné šířky koruny. Výchovným řezem zapěstujeme požadovaný tvar keře, udržovacím řezem se odstraňují přehoustlé partie a podporuje se tak pravidelná plodnost. Řez v období plodnosti se řídí vzrůstností odrůdy, u silně rostoucích je vhodný hlubší, maximálně však do čtyřletého dřeva. Pro sklizeň lze i doporučit řez jedné poloviny keře, aby tato část keře zaplodila v dalším roce. Šetrný střídavý řez keře vizuálně příliš neznehodnotí, a tak keře lze zahrnout i do dekorativních výsadeb. Zavčas a pravidelně odstraňujeme kořenové výmladky. Z hlediska plodnosti i celkové agrotechniky lze pro pěstování doporučit odrůdy ‘Leicora’, ‘Vitamínová’, ‘Botanický’, ‘Ljubitelna’, ‘Trofimovský’, ale i řadu nových doporučovaných odrůd. Při výsadbě nutno uplatnit samčí odrůdu ‘Polmix’ v poměru 1-2 : 10 rostlinám samičím.

Mišpule obecná, je nenáročným druhem na stanoviště, dobře snáší i polostín. Vhodné jsou půdy vápenité, lehčí. Vyžaduje polohy teplejší, je však mrazuodolným druhem. Pěstuje se ve tvaru keře nebo stromu s různou výškou kmene. V období výchovného řezu zakládáme požadovaný tvar keře či koruny na základě růstových vlastností podnože (nejčastěji hlohu). V pozdějším období přistoupíme k postupnému zmlazování. Při nekontrolovaném růstu se vytváří silný keř. Řezem v jarním období docílíme zakrslý růst, dokonce i deštníkovou formu využitelnou ve „skalce“. Časný je vstup do plodnosti, malvice jsou pokryty drsnou hnědavou slupkou, dužnina je vhodná ke konzumu po přemrznutí nebo delším uložení, kdy plody „zhniličí“, jinak je trpká a téměř nepoživatelná. Široké možnosti uplatnění nabízí odrůda Holandská.

Kdouloň obecná je považována za náročnou na podmínky prostředí, vyžaduje vzdušné, osluněné stanoviště do nadmořské výšky 250 m. Vhodné jsou půdy humózní, přiměřeně vlhké, bohaté na živiny. Nesnáší vysokou hladinu podzemní vody, na vápenitých půdách se mohou vyskytovat žloutenky (chlorózy). Nesnáší silné mrazy, při teplotách -25 ˚C zmrzá. Rostou přirozeně jako keře, lze je také pěstovat jako stromy. Po výsadbě se výchovným řezem zakládá požadovaný tvar koruny, dobře snáší jak udržovací, tak zmlazovací řez. Plody se nejčastěji rozdělují na typ jablkovitý „Maliformis“, nebo hruškovitý „Pyriformis“. Zralé plody ztrácejí v době zrání plsť a získávají citronově žlutou barvu, sklízejí se v plné zralosti, kterou charakterizuje silná vůně. Jablkovité typy bývají velmi aromatické, ale dužnina je tuhá, suchá, hruškovitý typ má plody měkčí, snadno zpracovatelné. Plody lze upravovat na řadu konzervárenských výrobků, kompoty, marmelády, rosoly apod. Ze sledovaného souboru odrůd se v roce 2013 vyznačovaly nejvyšší sklizní odrůdy Bereckého, Blanar, Hemus, Selena, Vranja (52,60-62,30 kg plodů na strom). Průměrná hmotnost plodu u odrůdy Vranja dosáhla 430,20 g. Nelze opomenout odrůdovou vnímavost na bakteriální onemocnění spálu růžokvětých.

Kdoulovec japonský „Cido“, tvoří dlouhé poléhavé výhony, keře lze tedy využít k pokryvu svahů apod. Na dvouletých výhonech se vyskytují v jarním období květy výrazně červeně zbarvené, z kterých se později zakládají plody, zpočátku zeleně zbarvené, později v době zrání zežloutnou. Plody neopadávají, zůstanou na keřích do začátku zimy. Každoroční plodnost je vysoká, v průměru za pětileté období se sklizeň pohybovala okolo 12,30 kg ovoce na keř. Plody lze využít nejen jako přídavek do kompotů, ale i pro řadu konzervárenských výrobků.

Jeřáb obecný, má nejnižší nároky na teplotu, je velmi mrazuodolný, daří se ve vlhkých horských polohách, dobře snáší extenzivní agrotechniku. Nejlépe prospívá na hlubokých půdách s propustným podložím. Dobře snáší i částečné zastínění, avšak nejvyšší a nejkvalitnější úroda bývá ze slunných stanovišť, kde jsou plody také mimořádně vybarveny. Výchovný řez je zaměřen na vytvoření kmenného tvaru a koruny, kde základem bývá 5 kosterních větví, kde vedlejší větve svírají s hlavní osou ostřejší úhel odklonu (45˚). Během čtyřletého období je založen základ koruny postupným zkracováním kosterních větví o 1/2 až 1/3 délky. V dalším období uplatňujeme udržovací řez upravující délku vytvořených výhonů. Převážná část hodnocených odrůd je charakteristická úzce až široce pyramidálním tvarem koruny. Plody se sklízejí odstřihováním celých lat, ve fázi sklizňové zralosti bývají ještě kyselé, ale obsahují nejvíce vitamínu C. Nejčastěji je vysazována odrůda Moravský sladkoplodý, jeho variety ‘Koncentra’, ‘Rosina’. Z Mičurinova šlechtění byly ve výsadbě hodnoceny odrůdy Burka, Granatnaja, Titan, Krasavica, Rossica major vyznačující se velikostí, zbarvením i rozdílnými chuťovými vlastnostmi malviček.

Růže dužnoplodá se řadí mezi nejméně náročné ovocné druhy, které přinášejí ovoce v krátké době po výsadbě. Pěstitelská plocha hodnocené výsadby se vyznačovala písčitou až štěrkovitou půdou s neutrální půdní reakcí. Za desetileté období dosáhly výšky keřů 1,80-2,30 m. Cílem řezu bylo vytvoření vzdušného, otevřeného tvaru s dostatkem světla uvnitř keře. Důležité je zajištění rovnováhy mezi mladým a starým dřevem, což vede i k prodloužení životnosti keřů. Pro solitérní i skupinovou výsadbu lze doporučit ekotyp Bělečská, produkční výsadba pro sklizeň plodů lépe zhodnotí odrůdu Karpatia, tvořící nové výhony nejen ve střední části výhonů, ale převážně na bázi kosterních větví. Široké jsou možnosti konzervárenského zpracování ovoce, nejen na šípkový protlak, ale i sušení apod.

Aronie černá, vyznačuje se nenáročností na stanoviště, avšak kvalitní poloha a půda je zárukou výše a kvality sklizně. Řadí se mezi plastické druhy, je třeba zohlednit požadavek na dostatek světla. Snáší i nízké teploty a pěstování ve vyšších a vlhčích polohách. Může být pěstována ve tvaru keře i kmenném zpravidla na podnoži jeřáb obecný. Výchovný řez je zaměřen na odstranění všech slabých a poškozených větví za účelem vytvoření tvaru koruny. Udržovací řez spočívá v odstranění 1/3 starých partií a udržení požadované růstové kondice. Reakce na zmlazovací řez podporuje tvorbu nových výhonů. Dochází tak k regeneraci přestárlých partií v koruně. Při porovnání obou růstových charakteristik odrůd Nero a Viking lze odrůdu Nero označit za vzrůstnější v počtu i délce vytvořených výhonů.

Kalina obecná se řadí k vysoce mrazuodolným a je nenáročným druhem. Na půdách vlhkých, úrodných dosahuje značné mohutnosti keřů s vysokou plodností. Výchovný řez je zaměřen na zkrácení výhonů o 1/3 a odstranění poškozených. U sledovaných odrůd v prvních letech pěstování se vytvořily dlouhé kosterní větve, které postupně obrůstaly kratším obrostem. Udržovací řez spočívá v odstraňování přestárlých partií či ve zkracování dlouhých výhonů. Zmlazovací řez podporuje tvorbu nejen nových výhonů, ale současně i řadu výmladků ze spících pupenů na kořenech. Při porovnání vzrůstnosti sledovaných odrůd byl dosažen nejvyšší objem koruny u odrůdy Taježnyje rubíny, a to 5,80 m³ na keř. S ohledem na růstové vlastnosti sledovaných odrůd lze je souborně doporučit pro výsadbu smíšených skupin s odrůdami dřínu. Významná je hodnota estetická nejen v době kvetení, ale i v době sklizně korálově červeně zbarvených plodů.

Kromě uvedených druhů některé náročné, po výsadbě do genofondu jako Cudrania tricuspidata, Akebie quinata, opakovaně nepřežily poklesy teplot v zimním období. Naopak pozdní jarní mrazy téměř každoročně poškozují narašené druhy Actinidia arguta, Actinidia kolomikta, výjimečně i druhy Morus.

Prof. Ing. Vojtěch Řezníček, CSc., (1940), významný ovocnář, pomolog, vysokoškolský pedagog, pracuje v Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin, Mendelu Brno,
vojtech.reznicek(zavináč)mendelu.cz

Příspěvek vznikl za podpory řešeného projektu NAZV QH 82232 Výzkum opomíjených ovocných druhů a jejich začlenění do agrárního sektoru a úkolu MZe ČR 20139/2006 13020 Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů a agrobiodiverzity.